Jak naučit přítele vycházet s penězi

kopnout ho do prdele

Dost mě připomínáte mě před 28 lety. Dva roky jsem živila chlapa, protože stavěl barák "pro nás". Když ho dodělal a já vše vygruntovala i po malování, našila záclony atd, tak se se mnou rozešel. Důvod? Nebyla jsem žádnej přínos do domácnosti. Takhle mi to řekl. Od té doby mám jednu zásadu. Radši ať mě mají všichni za mrchu než za blbce. Škoda každýho dne, který člověk prožije v nesouměrným vztahu, to mi věřte. Léta utečou a peníze taky.

Je to jednoduché. Vždycky se o vašeho přítele někdo staral. A on to měl za samozřejmost. A vy ho v tom utvrzujete. Kdybyste na to neměla, tak byste v té ledničce nic neměla, jen jogurt na večeři pro sebe. Tak proč to tam máte? Nacpete si ledničku a pláčete, že na to nemáte. Přesně to váš mladý takhle vidí. Všechny jeho peníze jdou na jeho potřeby a potěšení a vy s babičkou mu udržujete standard. Není to divné? Čtu to po sobě a vypadá to strašně tvrdě. Ale taková je realita. A tu nebude chtít měnit. Vázat se s vámi, být za něco zodpovědný, na něčem se podílet? Nechce nic z toho, chce jen výhody. A vy mu je, spolu s babičkou, poskytujete. A to jestli něco neuvaříte nebo nekoupíte je jen technická záležitost. Udělejte si nejprve pořádek sama v sobě a pak budete hned vědět, co s tím. Zamyslete se, co od života a od muže chcete a pak řešte!Prozatím jste bezva "hostilel"

Kam jde pěšky 20 km? Do práce? Proč vám dává 1500 Kč měsíčně? Víte, těch mizerných 1500 je buď za něco, co dostane, ale pokud je to paušální poplatek tak nějak za vše, tak to víte že si to nebude počítat. Jakože dneska si salám nevezmu, protože jsem už vyčerpal limit.

Takže má rada zní. Buď si pojedete každý za své, nájem, plyn, elektřina stojí 10 000,- Kč, jídlo pro oba 5000,- Kč. Dáš mi 7500,-Kč a můžeš bydlet, můžeš jíst. Nebo zaplať 5000,- za náklady na byt a živ se sám. Těch 1500,- mi přijde zvláštní, děcka na střední škole dají mnohem víc za internát + stravu.

Víte, ještě mi došla jedna věc, při přečtení dotazu. Jak NAUČIT PŘÍTELE. Hergot ženské, proč některé přebíráme roli matek? Proč některým mužům dovolíme nedospět? Starala se matka, z domova vylétlo holátko, které musíme naučit létat a shánět potravu?

Nejsem bláznivá feministka, to ani náhodou, naopak. Nechávám muži jeho mužnost. Ano, vařím, uklízím, ale nechávám mu tu roli hlavy rodiny. Ať se stará. Ať se stará o bezproblémový chod domácnosti. Ať je z čeho uvařit, já uvařím. Jednoduché. Podívejte se do přírody, prý je člověk HOMO SAPIENS a zvířata jsou prostě zvířata. Ale samozřejmě ne všechna, ale vezměte si některé ptáky. Samička sedí na vejcích, sameček shání potravu. Nebo shání oba a na vejcích se střídají. Když ptáče vyletí z hnízda, tak ČAU. Hmm a co když je neschopné? Něco ho sežere. Je to hodně obrazně řečeno, ale ta pravda tam je.

Jedna věta se mi nějak nepovedla. Oprava: Samozřejmě, že ne všechna, ale vezměte...

Milá JAH, jdete na to od začátku špatně. V podstatě se podepíšu pod všechny příspěvky, které přítelovo chování nazývají mamánkovským. Můj přítel měl zpočátku našeho vztahu taky takové prapodivné představy. Když byl sám, o všechno se postaral - nakoupil si, uklidil, vypral...ale jakmile jsem přišla já, tak nějak automaticky předpokládal, že "se" všechny ty věci tak jaksi udělají najednou samy od sebe...rozuměj že se toho chopím já. Chachá, ó jak šeredně se zmýlil.
Z domova taky nic moc nemusel, tam o něj bylo postaráno dokonale. Ovšem kdo se kdy staral o mně? Když jsem chtěla jíst, musela jsem si jít něco koupit a jídlo si udělat (samozřejmě nemluvím o dětství, ale o době, kdy jsem se odstěhovala z domova, tj. po 18. roku). Proč bych proboha měla já se zajímat o to, jestli má přítel co k jídlu? Nemá? Ať si nakoupí. Nebo ať má hlad. Zpočátku jsem zacházela do takových extrémů, že když jsme prali (podotýkám, že jsem zásadně nepřebírala jeho spoďáry - když něco nedal do pračky, tak to nemohl nosit, není můj problém), důsledně jsem jeho prádlo nechávala v pračce. A tam si spokojeně hnilo, dokud nezvedl zadek a nešel si ho pověsit. Dnes mi s touto (a nejenom touto) činností pomáhá naprosto automaticky. Neříkám, že nezastanu domácnost, pokud vyloženě nestíhá. Ale nesmí to trvat dlouho - chlapi velmi často rádi zleniví. Je potřeba být neustále "ve střehu" a nenechat ze sebe udělat služku domácí. Český chlap je zvláštní druh, prostě si furt myslí, že žena o něj bude pečovat, ačkoliv stejnou měrou taky vydělává a přispívá na domácnost. A to jako proč? Jo, kdyby mě živil, to by byla jiná. On dává peníze, já servis, fajn. Ale takhle? Teprve až se začal přítel důsledně podílet na chodu domácnosti, začala jsem ho vnímat jako partnera. A od počátku jsem k tomu přistupovala tak, že pokud by byl proti, ať raději jde. Protože pak bych mohla vyčítat jen sobě a nikomu jinému, až bych za 30 let naříkala: 30 let mi nepomůže...
No a ve vašem případě je to ještě extrémnější. Doporučuji, co už tu někdo zmínil - striktně mu spočítat, kolik ten jeho pobyt u vás stojí, a vyžadovat po něm danou částku. Žádný paušál. To je moc jednoduché, on se tím zbavue odpovědnosti za vlastní rozhodování - a neuvědomí si, že třeba fakt 1500 pokryje tak maximálně zálohy na energie. Takže papír, tužku a pište: záloha na vodu, plyn, elektřinu, podíl na nájemném. A každý nákup pěkně evidovat - brát si lísteček a zapisovat polovinu. Zní to hrozně, ale pokud mu chcete dát šanci, tak jinak to nejde. Když odmítne, tak prosím ať si s radostí odtáhne, ne aby Vás to štvalo!

Víte, Kukliku, kdyby byl mů nyněší partner mým prvním přítelem, asi bych taky nebyla tak drsná. Jenže nebyl a předchozí vztah mi jasně ukázal, že pokud se nechci užírat a zpětně si nadávat, jinak to fakt nepůjde. A říkala jsem si - lepší hned, než nechat něco uhnít - pak už totiž zpravidla nejde změnit nic. Dnes jsem fakt ráda, že jsem na to šla takhle. A co se tazatelky týká - kdyby to chtěla "hned", možná by to bylo zvláštní (ano, nebydlí spolu). Jenže tady už evidentně přetekl pohár trpělivosti a došel čas, kdy si chlapeček měl uvědomit, že jí přispívá na domácnost málo, a to jak finančně, tak svým podílem práce apod. Mnoho z nás by takového babánka s čistým svědomím vyrazilo, ale jestliže tazatelka mu chce dát šanci, musí fakt stanovit jasná pravidla a držet se jich. Když to neudělá, bude se užírat. Když to udělá, riskuje, že ho ztratí - ale ať, copak stojí o nevyspělé dítě? Kdyby ano, asi by sem nepsala... Radím, jak nejlépe dovedu. Zní to možná krutě, ale jinak se k některým chlapům přistupovat nedá - ne proto, že by byli zlí, ale proto, že si hromadu věcí neuvědomí, neboť doma je to prostě nikdo nenaučil. A to je právě ten zvláštní druh, chlap český

Kukliku, ale to já taky komunikovala... Na otázku, zda mi půjde pomoct, řekl že jo a seděl dál u počítače. Než (by) se zvedl, já bych (jsem) měla prádlo 15x pověšené i svěšené. Proto ta důslednost. Řekl, že pomůže, tak ať pomůže, ne? Komunikace je základ, to je samozřejmost - špatně jsem to podala. Samozřejmě všechno na rovinu říct, vysvětlit, promluvit si, jasně. Ale nepomůže říct - a pak se zase chovat jinak. Vlastně spolu asi souhlasíme, ne?

My jsme si to domluvili hned od začátku.

Podle mne má všechno svoje hranice. Přece nejste jeho záložna, ani jeho opatrovník. Když neumí chlapec hospodařit, je to jeho chyba. Na jízdenku bych mu v žádném případě nedávala - co ci nadrobil, to má... Na výčitky se vykašlete - on taky nemá výčitky, že peníze utratil, propil nebo kdoví-co.

Doma bych mu uvařila - pokud jsem doma - pokud nejsem doma - není tam nic. Kupovala bych jídlo jenom v malém množství a jenom to, co jím já. Většina mužů je na maso, klobásky apod. - asi by mu dlouho nebylo po chuti chleba se sýrem a paprika... On si to rozmyslí. A když se ti to nelíbí - skoč do krámu a přines si co chceš - co máš rád...

Zvažte dobře - je to spolehlivý muž pro život a nebo další dítě - nevyzrálý jedinec, koule na noze?

a co z toho pro vás vyplývá?

Pán to má hezky zařízené. Já dávám 11k za bydlení + voda, elektřina. Další peníze na jídlo, atd, a plat mám průměrný. Jestli za stejné potřeby výdaje jen 4k měsíčně, tak kam dává zbytek výplaty? Pokud nepracuje, je to jednoduché, ať si nějakou práci najde. S pijavicema se nesmí zacházet v rukavičkách. Prostě mu řekněte, co se vám nelíbí. Pokud je chlap, ustojí to a polepší se, nebo odejde dobrovolně. Nic jiného se dělat nedá.

Toto není solidní partner a už vůbec to není kandidát na zodpovědného otce. Je to obyčejný příživa a rozmazlený maminčin/babiččin mazlíček, kterého zapomněli doma naučit základní slušnosti. S tím nic nenaděláte, tak byl vychován a že by se změnil, to je nepravděpodobné. Od takového rychle pryč.

Drze se zeptám kolik je vám a kolik přítelovi let, kolik let to takle praktikujete, zda mluvíte o společné budoucnosti a připravujete se na ni. Teď je u mladých moderní žít každý za své, nechápu to a ten kdo se naučil jen využívat druhé se těžko změní. Proč chodí 20km a nepřespí u vás, tomu jaksi nerozumím. Šetřit se musí z mála a učí se to děti v rodině od mala, kdo se narodil do rodiny kde se žije od soc. dávky k soc. dávce od výplaty k výplatě má smůlu a bere to jako běžnou věc. Já bych být vámi jasně vyložila podmínky společného soužití.

Zdravím,popíšu vlastní zkušenost. Žil jsem u prarodičů,za 1000,- měsíčně jsem měl kompletní servis. Peníze létaly z okna,14 dní po výplatě jsem byl na suchu,vždy mne založila babička,či prababička. V době,kdy jsem vydělával cca 70 000,- Kč za rok jsem dostal od prababičky průběžně 52 OOO,- za rok. Nutno říct,že peníze vylétly opět ani nevím kam.Byl jsem doslova jako idiot. A jak to dopadlo?Rodiče mi sehnali byt,ovšem vše jsem si musel zaplatit a splácet sám,oni vypomáhali pouze tím,že jsem k nim jel např. na oběd a domů si vezl nějakou výslužku. Byt jsem splatil ve 27 letech,poté jej nově zařídil. Dnes mi je 37,mám dvě děti,štˇastnou rodinu a dluhy neznám. S penězi umím vyjít skvěle a tomu co bylo se směji jako mladické nerozvážnosti. Faktem je,že mi rodina vlastně pomohla tím,že mi přestali dělat tzv. medvědí službu! A tak zní i moje rada pro vás,přeji hodně zdaru,funguje to.

Tohle by se líbilo i mému synovi a každému jinému muži. Vašeho "přítele-parazita" vyexpedujte rychle z bytu, najdete lepšího, s tímhle byste měla problémy celý život, nikdo ho evidentně nenaučil, že ,muž se má postarat o rodinu a on už jiný nebude, to jsou takové typy, takové mi taky prošly životem, nezbývá než rychle otevřít a za nimi zavřít dveře, pokud nechcete do smrti ho živit a dohadovat se o penězích, chodit si půjčovat a co kdyby náhodou přišlo do toho dítě,, věřte mi. Sedněte si s ním , před tím, co si zpočítáte výdaje na něj, zpočítáte rozdíl ve spotřebě vody a elektriky za vás samotnou a ted když jste dva a za jídlo pro dva, a řekněte mu, že vám bude dávat tolik a tolik a podle jeho reakce jednejte. Pakliže bude mít problém vám požadované peníze dát, tak rychle od něj pryč, vyměňte zámek a zapomeňte, takových vypočítavých mužů mezi námi chodí hodně. Nebojte se udělat razantní krok a rozejít se, Změňte své návyky a povahu, nebo se na vás budou lepit jen takovéto typy a budete celý život neštastná. Muž vás má pozvat na večeři, do kina, za zábavou a navíc samozřejmě hradit všechny poplatky za bydlení. Takže. buďte silná a případně to skončete, když to nepovede k nápravě.

Vyžírka, nepoděkovat a nechat odejít, vyhodit.
Jsou prostě lidi co se nikdy s penězi nenaučí hospodařit a pak ještě parazitují na jiných (nebio si jen šetřííí).