1x
Plánovat dítko do nespolehlivého a hašteřivého prostředí je odvážné, navíc zde, jak patrno, neexistuje ani společná mateřská touha. A potomek, který by se měl vyvíjet v neklidném prostředí, neměl by asi šťastné dětství... Znám celou řadu manželství, v kterých prostě děti nemají (ať už ze zdravotních či jiných důvodů) a žijí naprosto spokojený život. Bývají to obvykle nejlepší tetičky a strejdové...
A opravdu znáte starší lidi co nemají děti a nelitují toho ,že je nikdy neměli?
Je opravdu dobré děti nemít a být tak trochu sobec a raději si uživat života?Já dítě mám a jsem za to vděčná a je promě to nejduležitější takže si nedokažu představit nemít děti vubec. Proto nevím zda je vhodná aby partner děti neměl.
Já bych dítě měla ,ale mám strach ,že se rozejdeme a zustanu sama s dvěma dětmi.
je pravdda ,že moje zdraví není až tak super takže skutenčě váhám.
Ano, také znám takové, kteří nelitují, že děti nemají a normálně žijí svůj život. Pokud je nikdy neměli, nevědí, o co přichází. Každý je jiný, někdo po dětech touží, někdo k nim nemá vztah a věnuje se raději své práci atd. A pokud se takový pár sejde, proč se nutit k něčemu, co necítí náplní svého života?A přemýšlet o tom, že bych měl mít dítě proto, abych k stáru nelitoval, nebo nebyl tzv. sám se mě nezdá moc moudré...
Ano, jinak by se o tom nezmiňoval. Velmi často se to stává nedobrovolně, ale není to dnes nijak vzácný jev. Někdo to dokáže řešit pěstounstvím, což je velmi chválihodné, někdo se věnuje dalším dětem v rodině, z které pochází. Jak jsem psal, jsou to ideální příbuzní... Ono to ve většině případů se sobectvím nemá opravdu nic společného...