Nevím jestli to, co chci říct, zformuluji správně... Ale řekla bych to tak: Jsem hrozně uzavřená, nespolečenská, ne zrovna pohledná 21letá holka... Hrozně žárlím na každou holku... protože o každou holku se bude kluk zajímat víc než o mě...a nemyslím tím teď přímo vztah... Chtěla bych něco dokázat, něco umět, ale rodiče mě k ničemu nikdy nevedli, spíš mi zkazili život tím, že mě poslali jako puberťačku na dětskou psychinu... takže dětství úplně zkažené, kamarádi žádné, nové si hledat neumím, protože ani nevím jak, jsem dost nedůvěřivá, od každýho čekám, že mi jen bude ubližovat a lhát, tak si nikoho nepouštím k tělu... a že by mě mohl mít někdo doopravdy rád? To vůbec ... i když bych to tolik chtěla, ale nevěřím tomu prostě! Celkově si připadám taková rozporuplná - chtěla bych, aby mě někdo chválil, ale když už mě mamka za něco pochválí, nedokážu to přijmout, je mi to jakoby nepříjemné... Když se objeví někdo, kdo by mě mohl mít i rád, najednou dostanu strach a couvnu ... a tak je to se vším, něco chci, ale když to přijde, dostanu strach, nebo nevím jak to nazvat... Je toho daleko víc, ale co tím chci říct:
Dneska jsem viděla dokument Katka ct24.cz/...
A tak mi došlo, že si vlastně nemám na co stěžovat, že lidi jsou na tom mnohem hůř než já... můžu být ráda, že mám obě nohy a obě ruce, že jsem slušně vychovaná, nemluvím sprostě, nechlastám, neberu drogy...
Pointa je asi v tom, že člověk na tom nikdy není úplně nejhůř, že ostatní jsou na tom mnohem mnohem hůř a že by si člověk asi neměl stěžovat, když má střechu nad hlavou, relativně milující rodinu, obě nohy a ruce a k tomu úžasné kočky doma 
3x
Asi bych doporučil se odpoutat od rodičů a bydlet sama. Ano spousta rodičů pokazí děckám život, k ničemu je nevedou, sráží je, jen kritizují, nadávají ... pak nízké sebevědomí a jiné traumata.
Postavit se k životu jako sportovci - chci vyhrát.
Takže na sobě pracovat, zajet do většího města, aspoň na kraj, tam ke kadeřníkovi, kosmetika, oblečení .. (ne nějaké místní umělkyně..), kde už o zkrášlování něco umí, ví (kamerové zkoušky). Ono to sice něco stojí, ale je třeba i něco investovat. Umět se bavit s lidmi. Dyť jsou ženské, kde si člověk říká, kde dali ti chlapi oči, ale i opačně, zřejmě v nich něco je.
Najít si nějaký zájem a tam se snažit vypracovat. Někteří invalidé umí víc, než zdraví. Je to přístupu, vůli něco změnit. Je dobré, když nad tím člověk zapřemýšlí.
Kdo se bojí musí do lesa. Kdo nebojuje, nemá šanci vyhrát!
Nejhorší je přemýšlet, jak jsem na tom špatně! Opak! Jsem, umím, zvládám ...
1x
Dobrý den, ale však jste si na svoji otázku vlastně i sama odpověděla - viz vaše poslední věta. Ano, jsou lidé, co se mají skutečně hůře, než jak vy popisujete vaše osobní pocity. Máte 21 let, jste opravdu hodně mladá. Že vás rodiče poslali na dětskou psychinu - no možná k tomu byl nějaký vážnější důvod, ne? Jestliže chcete se mít v životě dobře, nezávidět, v první řadě musíte umět zapomenout na křivdy, které na vás byly spáchány a umět odpustit. S pocitem odpuštění můžete vyrazit vstříc novým lepším zítřkům. Jestliže budete v sobě neustále živit prožité křivdy, nikdy se jich úplně nezbavíte. Podívejte se kolem sebe, kolik je všude lidí rodu mužského ve vašem věku. Už jen z prostého matematického hlediska a počtu pravděpodobnosti se musí prostě vyskytnou aspoň jeden příslušník mužského pokolení, pro kterého budete ta "jeho nej" žena. Ale ještě jste se nepotkali, chce to čas. Z vašeho psaní ze mě dýchá pocit úzkosti, možná je to rys vaší povahy, možná to má nějakou souvislost s tou psychinou v pubertě. Berte život tak, že ne všichni lidé jsou špatní. Je jich hodně i hodných, citlivých, pracovitých, schopných pomáhat ostatním. Zkuste si někde sehnat knížky od spisovatele amerického Dale Carnegie. Možná vám pomohou ve vašem boji se životem. A když nepomohou, tak aspoň poznáte, že takových lidiček utrápených, jako jste vy sama, je na světě více.
Jestliže budete v sobě neustále živit prožité křivdy, nikdy se jich úplně nezbavíte.
Monkey, z mého pohledu je tahle věta hrozně důležitá, protože z vlastní zkušenosti vím, co to dokáže, pokud se budeš procházet minulostí. Minulost nebude minulostí, ale stálou přítomností, ničící budoucnost. Vím o čem mluvím. Zažila jsem psychické i fyzické týrání, znásilnění, ztrátu syna, drogy, kriminál a hromadu drobností - pro mne drobností, ale když o nich někomu vyprávím, jsou to pro něj závažné věci, se kterými by měl "normální" člověk potíž. Já ne. Nenesu to vše jako břímě, netíží mne to, neovlivňuje. Bohužel, docela pozdě jsem začala bojovat. Ano, Tvá otázka je zároveň odpovědí. Život je boj, TAK BOJUJ. A hned! Já začala bojovat až po třicítce, tolik let mládí jsem ztratila a úplně zbytečně. Udělej tlustou čáru, připadáš-li si ošklivá, tak se prostě nedívej do zrcadla. Je to můj pohled, hodně lidí Ti poradí namaluj se, oblíkni se tak a tak. Ale třeba mě by tohle vadilo. Připadám si pak nesvá, i když mě okolí chválí. "Vidíš, v těch podpatcích ti to sluší, konečně vypadáš jako ženská, takhle choď." Ale já nemůžu, cítím že jsem pak jiná, nesvá. Oblíknu botasky, rifle, bundu s kapucí, prohrábnu vlasy a je mi fajn. To fajn ale z každého člověka vyzařuje a to je podle mě důležité. Na mračouna se každý mračí. Dej radost a vrátí se Ti. Třeba teď, chodím na Zumbu a když tam přišla dívka, vážící snad 150 kg, zarazilo mě to. Jen na vteřinku. Hýbe se méně, než my hubené, ale z té holky vyzařuje tak úchvatná pohoda, směje se, ze svého hubnutí si dělá legraci, i když je vidět, že to bere vážně, ale bojuje s úsměvem. Víš, je možná tlustá, ale je to tak bezvadná holka, že to nikdo neřeší. A o tom to je. Přeji Ti hodně sil. Zavři vrátka, udělej za minulostí tlustou čáru s velikou zdí, usměj se uvidíš.
1x
Monkey, myslím, že Vám už všichni napsali, něco hezkého pozitivního. Mrzí mně, že jste v pubertě byla na "psychině". To je asi trend dnešní doby, dříve nic takového nebylo. Ale hlavně jsme byli všichni denně v přírodě, vylítaní po venku a spali jsme zdravým spánkem. No, to nic, už se stalo. Teď zkuste, jak píše Mařenka, najít si nějaké hobby, kde chodí lidé, ať jste ve společnosti, jedno jestli jsou všichni mladí, nebo věkově namíchaní. Uvidíte, že podobné problémy mají i jiní lidé. hodně si toho nosíme ve své hlavě. Ale nakonec sama víte, že jste zdravá, mladá, máte ruce, nohy a na ostatním zapracujte. Určitě najdete kluka, který Vás bude mít rád proto, jaká jste, jen tomu vyjděte vstříc a neseďte stále doma. Hodně štěstí a lásky Vám přeji. - stařenka
0x
Neber si příklad z těch horších, ale vždy z těch lepších. V jednadvaceti je skoro každá holka hezká, respektive může být. Jestli máš nadváhu, pár kilo shoď, nech si narůst delší vlasy, namaluj se, oblékni si to, co nosí ty holky na které žárlíš. Zvedne ti to sebevědomí, a dodá ti to sílu překonávat i jiné překážky.
0x
Milá monkey,
to co popisuješ jsou podle mého názoru typiclé příznaky nejistoty. Jediná cesta jak z toho ven je nasbírat si pozitivní i sebemenší zkušenosti s lidmi. Je jasné, že doma o samotě to nejde. Jedině vyrazit. Krok za krokem. Nejprve anonymní setkání, pak zase trošku cvičení v partě ve fitku a pak setkání se spolupraconíky /vánoční večírky/, to už je trochu adrenalínové, tak fajn, zase sauna v plaveckém stadioně, promluvit tu a tam na zastávce vlaku či tramvaje, zapřemýšlet která spolužačka je prima kamarádka hodná následování a poslat jí SMS k vánocům, pokecat si s kamarádkou o chlapech a hledat neustále inspiraci. Já Ti navrhuji: Tvůj život je jen Tvůj, žij v přítomnosti tak, aby Ti bylo co nejlépe. Když budeš cítit sžíravou nejistotu co si o Tobě myslí ten či onen, tak jim zavolej a postav si to pozitivně: Ahoj, jsem prima ženská, nevím zda jsi si to dostatečně uvědomil, ale pokud ne tak mi to vyvrať, pozorně Tě poslouchám" A ber to s humorem!
0x
monkey, vůbec neuvažuj o tom, za co mohou nebo nemohou tví rodiče. Rodiče udělali to, co pokládali za správné, za nejlepší pro tebe. 
A teď si uvědom, že jsi dospělá a tvůj život je tvá věc. Žij si podle svých představ, nelítej v oblacích! Postav se na zem, uvědom si, jaká bys chtěla být a podle toho se na sebe tak dívej a měj na sebe takové požadavky. Nesváděj nic na nikoho, začni se chovat podle svého, podle toho, co pokládáš za správné ty! S rodiči jsi byla 20 let a se sebou budeš 50let. + - asi tak. Prožij ty roky hezky. Dej štěstí nejen sobě, ale i tomu, s kým utvoříš rodinu a kamarády. A když se svým štěstím podělíš i s cizíma lidma, pomůžeš jim, bude to skvělé Ale všecko záleží na tom, co budeš chtít ty a jak to ty uděláš!
Hodně štěstí a laskavý osud.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.