Dobrý den,přiznám se,že ani nevím,kde začít,jsem momentálně bez života,bez chuti cokoliv dál dělat a řešit,totálně prázdná...Je mi 28 a příteli je 32,mám 7 letého syna z prvního manželství a nyní žijëme a sdílíme rok a půl společnou domácnost s mým přítelem a synem.Níš vztah byl ze začátku hezký,naplněný,plný vášně a lásky,je to již 3 měsíce,kdy se něco změnilo a náš vztah prochází dost těžkou krizí,jsou to hádky,svalování viny jeden na druhého a já se jen trápím a brečím,jsem zoufala,přítel se změnil a doba naslouchání,zájmu,pozornosti je pryč,on si to nepřizná a když se ničíme navzájem,tak se k dané věci nedokáže postavit čelem,miluju ho,ale nevím,co mám dělat,abych byla zase šťastná,aby náš vztah dostal zpět jiskru...prostě nevím co dělat...
5 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení
neznama*
0x
Podobnou krizí jsme s manželem procházeli před pár lety.Bylo to opravdu těžké období.Dokonce jsme se chtěli i rozvést.Nyní je všechno v pořádku a máme se rádi a užíváme si společně radosti života i s našimi dcerkami.I když někdy dojde k výměně názorů,ale to už ke vztahu patří.A co mi pomohlo?Poznání,že se musím trochu změnit.Vím,zní to dost šíleně,proč já když on je ten kdo mi ubližuje,tak proč bych měla ustupovat.Ale jinak to nešlo.A pak jsem začala zjišťovat spoustu zajímavých věcí.Než jsem se změnila,tak se třeba stalo,že jsem se na něco zeptala manžela a on mi vrčivím a nepříjemným tónem odpověděl.V tu chvíli mi začalo šrotit hlavinkou,že něco zase proti mně má a urazila jsem se.Manžela to pak přešlo a začal se se mnou normálně bavit,ale jelikož jsem na něj byla naštvaná a chtěla jsem mu to vrátit,tak jsem na něj byla taky nepříjemná.Samozřejmě,že se naštval a začali jsme se hádat.Obviňování,slovní ubližování atd.Nyní,když se něco takového stane,tak se ho rovnou zeptám,jestli jsem ho něčím naštvala a většinou mi odpoví,že ne,akorát mu momentálně není dobře a nebo,že je hodně unavený.Tak řeknu,že se nic neděje a nechám ho v klidu.Až je mu líp,tak přijde a normálně se spolu bavíme a dokonce se někdy i dost zasmějeme.U vás možná došlo k tomu,že takové to první poblouznění už vyprchalo a život se vrátil do všedních dní.A je to naprosto přirozený.Všechno musí jednou skončit,aby mohlo začít něco nového.Problém je v tom,že mi ženy to prožíváme dost citově.Muži mají hned ve všem jasno a s ničím se moc nezatěžujou.Jeden čas jsem s tím měla taky dost velký problémy.Nemohla jsem pochopit proč,když mám ustaraný obličej,můj manžel nepřijde a nezeptá se mi co se děje,když já to na něm poznám hned.Ale oni už jsou takový.A je to jednoduché odpovědět proč.Protože kdyby byli tak citlivý jako my,tak kdo by nám dával pocit důvěry a bezpečí.A nejsou zas tak bezcitní,jak se zdají.Aspoň můj manžel ne.Kolikrát mi to tak připadalo,ale pak když jsme si o tom povídali,tak jsem se dozvěděla,jak hodně se trápil,když jsem se já trápila,jenom to prostě neumí dát najevo i kdyby chtěl.A to je na tom to úžasné.Jak se ti dva můžou skvěle doplňovat.To co jeden némůže zvládnout po citové stránce tak mu v tom pomůže ten druhý a naopak.Možná,že se mnou nebudete souhlasit,ale ve chvíli když jsem si uvědomila,že není potřeba,aby se oba učili stejnou věc,ale že se každý naučí něco,je najednou i spousta času na spoustu věcí a my fungujeme jako skvělí tým.Nevím jestli je zrovna to co jste chtěla slyšet a jestli vám to pomůže.Přeji vám hodně štěstí a ať se vše brzo v dobré obrátí.
nonysek7
Dobrý den,dnes jsem si přečetla vaši odpověď,moc děkuji za vaše řádky,moc mě to zahřálo u srdíčka a pokusím se s tím něco udělat,ve spoustu věcí máte naprostou pravdu,je vidět,že jste inteligentní zralá žena,která ví co od života chce a umí bojovat za lásku,moc Vám děkuji a přeji hodně štěstí a lásky.
Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.