Nejste přihlášen/a.
2x
A ty rozvody jsou ještě hezčí...když to z člověka spadne a toho druhého se definitivně zbaví. To je úleva!
ringo - přesně. Ony i ty tváře lidí na rozvodových fotkách a videích jsou takové spokojenější a bez falše 
.
2x
Ne. Domluvili jsme urad, vsem sme dali vedet, ze se za ctrnact dni bereme, at kdo chce prijede, objednali jsme restauraci s penzionem a pak uz sme si jenom uzivali.
Co by se proboha melo jako organizovat?
O jidlo a piti se postarala restaurace, o zabavu kamaradi a kazdy sam o sebe.
Jsem se ženil 1.4. a paráda.Skoro žádná útrata a žádný stres....Myslela, ze vymysli...
Tak urciter znate, co znamena myslet...
Nicmene ted uz je to jedno. Byt Vama se v tom uz moc nepitvam. Uz je po vsem, nic na tom nezmenite, pouceni pro priste snad zadne potrebovat nebudete, abyste to musela nejak analyzovat a delat si z toho ponauceni, tak proc se v tom tolik stourat?
Hodte to za hlavu. Jste novomanzelka, tak si uzivejte novomanzelskych radosti.
Ted mi teda zrovna honem nenapada, jake by to meli byt...
-
Jinak my tam hry ani DJ nemeli zadneho, pouze nejblizsi rodinu a kamarady, s kytarou a harmonikou a jak se nam svatba libila. Vsichni byli spokojeni.
2x
Pak už jen pár drobností typu kdo kde bude spát, komu se dají koláče před svatbou, najmul se člověk na rozvoz těch, kteří přespat nechtěli, a bylo vyřešeno. Beztak jsme se s novomanželkou zdejchli o něco dřív, protože jsme se těšili na svatební noc, že jo.
Důležité zjištění. Na svatební video jsem se podíval jednou. Fotky naštěstí máme z doby, kdy člověk nemusel šaškovat někde na louce v hodinových intervalech, aby se stihlo focení v pravé poledne, pak zachytit večerní šikmé světlo a nakonec náladové aranže za svitu zapadající lůny, a prý je máme včetně momentek doma v nějakém albu s nápisem Svatba. Svatební dary jsme s nikým předem neřešili, takže máme někde na půdě asi 50 sad kávových servisů. Takže kdyby bylo potřeba, můžu je v klidu celý rok každý týden střídat. Prstýnky ani jeden z nás nenosí, takže nás po těch letech nemusí mrzet, že nejsou podle posledních trendů. Manželství máme spokojené, respektive manželka se za ty roky nikdy neodstěhovala, ani nezmiňovala nahlas nikdy nic o rozvodu nebo neříká, že já jsem si nevzala Pištu Hufnágla. Nějaké ty děti od té doby taky proběhly, dokonce jsme se tak nějak shodli na jejich počtu a způsobu výchovy. Jediné naše selhání vidím v tom, že ani jedno z nich se nám nepodařilo přesvědčit, že jejich největší radost je uklízení.
Z mého pohledu to tedy asi byl správný postup.
Co mi z toho vyplývá, že svatbu moc přeceňujete. Snažíte se o dokonalost jednoho jediného dne, který v zásadě zajímá pouze vás a možná ještě tak lidi, které jste si kolem svatby objednali a budou posílat faktury. A i kdyby ten den byl sebedokonalejší, nezaručuje do budoucna vůbec nic. To důležité je někde úplně jinde.
Když nad tím tak přemýšlím, já bych měl splín z těch faktur. U svatby je možná lepší platit aspoň něco předem, tolik to pak nebolí.
2x
Ženil jsem se minulý měsíc 6.6.2026. Zařizování začalo zhruba 1,5 roku předem. Organizaci mi řešel kamarád, který má agenturu na plesy a podobné akce. Zařizoval veškeré bookingy od kvarteta při obřadu, kapelu, dje, foto a video (na vše má vlastní kontakty, zajistil komplet lepší ceny). To stejné veškeré tiskoviny. Na lokalitě spala asi polovina lidí do druhého dne. Reálně vyšlo všechno jak mělo, jediné co bych asi změnil, tak odstranil dje a nechal hrát déle kapelu, případně druhou kapelu. Reálně se z darů umořilo 82,4% nákladů.
Takže zpět k otázce, svatbu by si měl každý užít po svém a né být "organizátor", tedy za mě si vždy někoho na organizaci najmout.
2x
Vyslovím nepopulární názor:
Jak tak pozoruji svatby dospělých dětí mých vrstevníků, zjišťuji (a nejsem sám), že dneska se to s organizací svateb přehání. Jinak řečeno, dnešní mladí ty svatby příliš "hrotí".
Intenzivně je plánují řadu měsíců dopředu. Dramaticky řeší potahy na židle, ubrousky, dekorace a bůhvíjaké další prkotiny. Pro svatební hosty připravují taštičky s dárky na památku. Měsíc před svatbou už kmitá celá rodina s jazykem na vestě, samozřejmostí je placená organizátorka, fotokoutek, květinová výzdoba, vizážistka, catering před a po svatební hostině a další drahé zhůvěřilosti. O organizovaných (a patřičně nákladných) rozlučkách se svobodou ani nemluvě.
Neposuzuji podle sebe a naší malé svatby. I za našeho mládí byly i svatby honosnější, nebylo jich však tolik a ani tehdy se tak dramaticky neřešily hovadiny jako dnes. Když jsem se dozvěděl, že inteligentní dcera mé kolegyně si nechala dovézt potahovou látku odkudsi z Francie, protože na holých kostelních lavicích nutně potřebovala pro hosty podsedáky a v našich obchodech neměli ten správný odstín, který by ladil s nějakou blbostí, kterou si už nepamatuji, možná to byla mašle na kytici nevěsty, možná motýlek ženicha... prostě totální kravina. A fakt je jinak normální, žádná blbka, stavební inženýrka, mimochodem...
A ještě jednu věc pozoruji: Svatby jsou často pojímány hlavně jako prestižní akce pro vrstevníky – pro kamarády, kolegy z práce a spolužáky. Oč více se hledí na ně, o to méně budoucí manželé berou ohled na rodinu – na rodiče a příbuzné. Příbuzenstvo jako by bylo vnímáno jako nutné zlo a jen v nezbytně nutném počtu, rodiče jako by byli dobří hlavně jako pracovní síla a zdroj financí.
Zdá se mi to paradoxní mimo jiné i proto, oč více poslední dobou odbýváme například pohřby, rodinné oslavy, tradiční svátky typu Vánoce a podobně.
1x
Dobrý den, ano, já měl podobné pocity hned dvakrát, kdy jsem (jako zadavatel/organizátor) měl dojem, že ne zcela nejlépe proběhly pohřební ceremoniály, takže u svatby to nebude o moc jiné. Zkrátka, můžete se připravovat, můžete si to domluvit vše do detailu s pohřební/svatební službou, ale z výsledku není dobrý dojem (a reklamovat už nemá význam, když je po). Takže, tento problém/jev je obecný a zná ho každý zadavatel/organizátor jakékoliv akce. Zdravím!
doplněno 12.07.26 12:52:
elizabeth - tak co Vy vlastně v celém příběhu jste? Organizátorka, matka nebo nevěsta? Nebo vše dohromady? Kdo si (s plným břichem) po hostině stěžoval? Kam byl poslán a odebral se tam bez řečí? První svatba může být nervák, ale ty další už zvládnete "levou zadní" (opakování dělá mistra).
doplněno 13.07.26 10:45:
elizabeth - děkuji za reakci. Něco Vám prozradím - vždy se najde někdo, kdo tu důležitou, krásnou a dlouho připravovanou událost pomluví. Nic si z toho nedělejte, nejste ani první a ani poslední, kdo nějaké to zklamání prožívá. Nebyl jsem na té svatbě, ale chci věřit tomu, že byla úžasná a všichni si to užili (a ty chybky tam vidíte jen Vy). Svatba už proběhla a nyní se soustřeďte na společný život, který si nenechte kazit tím, co bylo a už stejně nezměníte. Jsem muž, tak pokud jde o svatbu jsem trochu cynik/nad věcí, ale pro ženu to musí být zážitek značný (když už konečně toho chlapa před oltář dotlačí tak, aby si myslel, že to bylo jeho svobodné rozhodnutí ).
1x
Já jsem se ženil ve zralejším věku, bylo mi 32, nevěstě do 30 už moc nechybělo. Svatbu jsem bral jako něco co se musí protrpět (takový rozšířený úřední výkon), ale trvá to jen jeden den, tak to snad vydržím. Důležité bylo, že spolu chceme žít a veřejně to dáváme najevo.
Nevím, jak to vnímala ma nynější manželka, neptal jsem se jí (věci co fungují se zásadně neopravují). Já jsem ji bral jako partnerku co s ní chci žít. Neznali jsme se ani celý rok, moc jsme spolu o svatbě nemluvili.
Má nastávající se měla přistěhovat za mnou, tehdy byl problém dát výpověď v zaměstnání, po výpovědi se muselo ještě dva měsíce vydržet ve starém zaměstnání a navíc se přidávalo ještě šest měsíců než někoho ze starého zaměstnání pustili, to odpadlo, když jako důvod byl následování manžela, tak svatba musela být.
Já jsem uvažoval, že se svou nastávající pojedeme na týden na Lužnici (pořádal to Sportturist, půjčoval vybavení) a pokud se vzájemně nezaškrtíme, tak ji požádám o ruku. Jenže její primář (ona je lékařka, nyní už v důchodu) jí naznačoval,jestli chce odejít, aby odešla co nejdřív aby si mohl zažádat o nového absolventa a primářka na oddělení kam chtěla přejít, jí naznačovala, že jí to místo nemůže držet do nekonečna. Tak jsem zašel na národní výbor poptat se, jaké nejbližší volné termíny mají a jeden jsem zamluvil. A na Lužnici už jsme jeli jako novomanželé. Manželka ocenila, že jsem uměl postavit stan, aby do něj nezatékalo 
Asi to bylo lepší než sáhodlouhé zařizování.
Kromě svatby jsem ještě musel přežít, když jsem její rodiče žádal o ruku jejich dcery.
Svatbu jsme měli celkem pohodovou, svatebčanů bylo kolem dvaceti, dospělí ve vhodném věku to přežili, dětičky, asi čtyři, tam byli ale starali se o ně jejich rodiče. Pokud se někomu něco nelíbilo, mně se to nedoneslo
Pokud někdo chce nebo musí mít svatbu na kterou se pak v jeho rodné vísce deset let vzpomíná, jeho problém, já to moc nechápu.
0x
Dneska už existují různé svatební agentury, které zařídí úplně všechno. Obřad, kytice, hostinu, hudbu, sestaví menu, auta, oznámení...prostě Vy jen vyslovujete své požadavky a souhlasíte /nebo ne/. . Ale není to levná záležitost. Organizovat však svatbu sám není snadné.
Vdávala jsem se jen jednou, v roce 1975, obřad v Chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře, hostina v pěkném hotelu. Nebylo nás mnoho, asi 25-30 lidí. Ale bylo všechno pěkné, bylo veselo, ale nikdo se neopil, neudělal ostudu. Dokonce mě tehdy mí 2 bratranci unesli. Dneska by se jim to už nepovedlo. Ale oni už stejně nejsou ani jeden mezi živými. Jaga.
0x
0x
My si s manželkou vše chytali sami - výběr místa, jídlo, nákupy, dekorace, oblečení, DJ. Ještě ten den ráno jsme lítali na místě a dodělávali přípravy. Ovšem jakmile přišla ta chvíle kdy přijížděli hosté a chystal se odjezd na obřad, tohle všechno nás přestalo zajímat. Měli jsme své šoféry, lidičky na obsluhu a doplňování švédských stolů, topiče u grilu, zaplaceného DJ atd., atd.
Dokonce jsem naší fotografku už při sjednávání upozorňoval, že má fotit momentky, že nehodlám někde hodiny pózovat. Jednak se ti nejdůležitější lidé ze svatby klidně na dvě hodiny ztratí a jednak se mi takové nastrojené fotky ani nelíbí.
A musím říct že se mi naše svatba moc líbila. Trochu mi to vhání slzy do očí jak tak na to díky Vám vzpomínám
Zařiďte si vše od A do Z dle sebe, ale tyhle věci v TEN DEN prostě nemůžete řešit. Přeji krásnou svatbu!
"fotografka nestihla všechny skupinky" - no to je právě ono tradiční focení na svatbě, které zabije půl dne, to jsem nechtěl. Děti měla na starost babička, která s nimi pak k večeru také odešla domů... Atd... No ale co už, máte to za sebou, tak si ji třeba po x letech můžete zopakovat
Jen tak oslavit, že jste pořád spolu Potom se to řeší jednoduše tak, že svatbu nefotí jeden fotografy ale dva, jeden fotí hlavní plán a druhý dělá momentky.
Ale je pochopitelné, že to potom stojí více peněz.
"...tradiční focení na svatbě zabije půl dne..."
Proboha, proč?
Dříve stačilo pár fotek ze svatební síně a jedna skupinová před ní. A šmytec.
Kupodivu to ke vzpomínání stačí. A to mluvím o době, kdy fotograf byl na svatbě široko daleko jediný člověk s foťákem.
Dneska má každý svůj foťák v kapse, navíc technicky lepší než tehdejší aparáty na kinofilm, a fotek ze svatebního dne jsou jistě tisíce. Profesionální fotograf... OK, na několik technicky i umělecky (ehm, občas) kvalitních fotek, dobrá. Pár fotek reportážních z obřadu, jedna skupinová se všemi. Proč ale "skupinky"? To by si ti lidé nepamatovali, že na té svatbě byli? Nebo by si nikdo nepamatoval, jakou prdu v těch šatech měla teta Růža? Proč k tomu nestačí fotky z mobilu?
Betynko, schválně řekněte, kdy naposledy jste slyšela jakou koukoliv pochvalu nejen na sebe, ale na cokoliv na světě. Nemám ráda slava "dnešní doba", vždycky byla dnešní doba, ale když se mají lidi dobře, myslím si, tak se bojí být šťasnými a budou nadávat na všechno a kritizovat všechno, na co se podívaní. Asi proto, aby dokazovali, nevím sice komu, ale jak jsou jasnozřiví, nároční a vůbec. 
A pak, za pár dní nebude důležité, jaká byla svatba, ale jaké je manželství, jaké je soužití a proč není takové, jako když jste spolu začali chodit a kde je romantika a erotika. Kam se to ztratilo? Panebože, kam?
Hod to za hlavu. Důležité je, jestli se svatba líbila tobě.
V životě by mě nenapadlo negativně hodnotit akci, kam jsem byl pozván jako host. Nejen před organizátorem, před kýmkoliv. Když mi tam něco nesedělo o nechci být neupřímný, pochválím jenom to, co se mi tam líbilo. Vždycky se něco najde. Ale často pochválím i to ostatní, když vidím, jak na tom tomu člověku záleželo a kolik ho to stálo usilí. Kdo jsem, abych byl etalonem toho, co je správné a co ne?
Sakra, co je to za úchylnou mánii hodnotit všechno kolem sebe kritickými recenzemi jako v e-shopech? Život není Google Maps, abychom kolem sebe chrlili recenzní hvězdičky jako ohňostroj. Na akce, na lidi, na jejich osudy? Tvl, proč? Jakože "aby se to do budoucna zlepšilo"?
Jediné, co se dá do budoucna zlepšit, je takové blbce už na další akce nezvat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.