Jak setrvat v družstevním bytě,po úmrtí partnera

Jediná možnost je se vzít a pak se byt převede na toho kdo přežije. Bez svatby mají ze zákona nárok na byt jeho děti. A ty vás vyhodí tutově, protože byt budou chtít prodat a rozdělit si peníze.

Svatba je jednou, nikoliv jedinou možností. Druhou teoretickou možností je převod bytu do vlastnictví a zápis podílového spoluvlastnictví do katastru. Třetí možností je sepsání závěti. Všechny uvedené případy znamenají větší práva, než máte teď a zároveň žádná z nich nevylučuje děti partnera jako dědice větší či menší části hodnoty družstevního podílu. Pokud má partner ještě další hodnotný majetek a jeho děti by tak nebyly kráceny v minimálním nároku, plně by stačilo, kdyby Vás uvedl v závěti jako dědičku družstevního podílu. Ale možná existuje další, elegantnější a vůči dětem spravedlivější postup. Nový občanský zákoník skýtá větší možnosti, než tomu bylo dříve. Doporučuji navštívit notáře a informovat se o možnostech (bude to stát nižší jednotky tisíc). My jsme takto v rodině našli před pár týdny elegantní, bezpečné a spravedlivé řešení.

Svatba to taky úplně neřeší. Partner je členem družstva před uzavřením manželství, družstevní podíl tak automaticky nevstupuje do SJM. Ale lze to řešit rozšířením SJM (u notáře). Manželka se automaticky stane nájemcem bytu, ovšem z hodnoty podílu by potomky partnera musela vyplatit.

Co se týká obav, že byt by bylo nutno opustit ze dne na den, tak to je nesmysl. Případné dědické řízení v naší krásné, pohodové a vůbec ne byrokratické zemi trrvá obvykle půl roku až rok, je tedy dostatek času na to, vypovědět nájemní smlouvu v druhém bytě.

Znovu doporučuji návštěvu notáře a informovat se na závěť s odkládací podmínkou. Mnoho o tom nevím, v praxi jsem to neviděl, ale pokud jsem tento institut pochopil správně, dědily by děti až po smrti partnerky (i nesezdané). To by bylo férové řešení pro všechny.

Zůstavitel může ze zákona přikázat dědicům v závěti, jak mají s nějakým majetkem z jeho dědictví nakládat a dědicové tím jsou vázáni. Váš problém by šel řešit závětí s využitím tzv. institutu příkazu nebo odkazu (§ 1594 občanského zákoníku), kde bude uvedeno, že dědictví družstevního podílu je podmíněno tím, že vás v bytě nechají dožít. K tomu je ale nutno znát stanovy družstva, aby to nějak nekolidovalo, protože majitelem bytu není váš přítel ale družstvo. A vzhledem ke komplikovanosti závěti je nutno ji sepsat s notářem.

Nemám ráda to různé "co by, kdyby..." Mohou nastat různé věci. Co když umřete dřív Vy, než partner? Co když se rozejdete? Nepřeju Vám špatné, neznám Vás, ale v životě lidském může nastat cokoli, třeba i to, co si vůbec nechceme připustit.

Jediná možnost, jak byste získala nárok na byt /aspoň část/ je ta, že si s partnerem vystrojíte svatbu. Pak byste byla neopominutelná dědička. Ono to žití na psí knížku přináší mnohá překvapení a často velmi nepříjemná. Jaga.

Obávám se, že tento problém nemá spravedlivé řešení pro všechny. Samotnou svatbou se byt nestane součástí SJM. Musel by do něj být vložený dodatečnou smlouvou, což by asi soudný člověk neudělal. Závěť sice vypadá jednoduše, v praxi by ale znamenala vydědění dětí, což by se mohlo projevit poškozením zdraví ještě za živa. Mnoho neřeší ani odkaz, protože děti vám mohu napařit takové nájemné, že se odstěhujete dobrovolně. Vkládání vlastních prostředků, které navíc ani nemáte, do cizí nemovitosti, je také rizikové. Myslím, že by bylo dobré se předem dohodnout a nechat vypracovat notářský zápis.

Zažila jsem nedávno na vlastní kůži. Manžel zemřel, měli jsme společné členství jako manželé v družstevním bytě. Členství sice po dědickém řízení přešlo na mě, ale musela jsem dát odhadnout hodnotu bytu a vyplatit poměrnou hodnotu manželovým dětem z předchozího manželství. Notář se neptá, zda na to máte, do měsíce jsem musela nemalou částku vyplatit. Kdyby mě nepomohly děti, nevím, kde bych skončila. Takže realita je taková !

Bez právního ošetření mě děti po tvé smrti opravdu nemusí v bytě nechat. Potřebujeme to vyřešit – buď převodem části práv, společným členstvím v družstvu, nebo závětí.