Jakou práci pro nemocného člověka? Výběr povolání

Ahoj všichni,
moc sem nepíšu, ale snad se tu můžu svěřit... Je mi 30, mám eresku, těžký ADHD a úzkosti. Pořád se snažím vymyslet, jakou práci bych mohla dělat, aby to nebylo pro mě ubíjející. Teď dělám ve fabrice na osmihodinových směnách v balení, dávám výrobky do stroje pořád dokola. Chci si udělat nějaký kurz nebo dodělat vzdělání. Problém je, že jsem v začarovaném kruhu. Přijdu z práce a padnu do postele a probudím se až za několik hodin, takže celý den je v háji. I když jsem si dávala budík, abych spala třeba jen chvilku, tak já ho prostě ignoruju, protože jsem tak moc unavená. Do toho mě hrozně bolí šlachy a nervy v předloktí, takže musim ledovat a neudělám kvůli tomu skoro ani nic doma, nemůžu už ani moc psát na telefonu, jenom sem tam pár kliknutí, takže většinu věcí teď dělám na pc a i to bolí. Mám na ty ruce důchod kvůli roztroušené skleróze, ale počítají s tím, že při úpravě podmínek bych ho zase nemusela mít. Já ho nechci, chci být zdravá a vydělávat sobestačně bez závislosti na nějakých dávkách. Někdy bych byla radši mrtvá, ale nechci se rouhat, jen chci vyjádřit, jak se s tím moje mysl pere emočně každý den. Všechno je jinak v pohodě, mám přítele, rodinu, psa, kamarády, ale ta práce a ty zkriplené ruce a emoce mi dělají ze života horor. Je mi to líto, ale budu muset asi dát v práci kvůli tomu výpověď, jelikož dělám balení výrobků a dělám rukama opakující se pohyby vlastně 8 hodin denně. Jenže nevím, co za práci si mám jinak hledat. Ze školy si nic nepamatuju, mám hrozné amnézie, takže jsem vlastně jako se základkou a bez praxe, se zkriplenýma rukama a špatnou pracovní pamětí. Chci vydělávat tak, abych nikdy nemusela být na nikom závislá, ani na příteli, ani na rodině, prostě abych já mohla být ta, co někomu pomáhá, ne naopak.
Bavila jsem se o možnosti jít dělat prodejce nebo obchodníka, ale tam je to prej hodně nejistý co se týče výplaty a já zrovna nejsem úplně psychicky stavěná na nejistotu. Asi se na to budu muset nějak natrénovat teda a půjdu do toho. Ale nenašla jsem žádnej kurz nebo kompenzační techniky na to, abych zvládla například rozčíleného zákazníka. Nejsem dobrá v kontrole toho, co říkám a zpravidla když se na mě ječí, tak se mi udělá špatně.
Mám kvůli tomuhle všemu velký deprese a pocit, že nemám už v životě šanci.
Děkuju za každou odpověď. Snad najdu časem efektivní řešení a nebudu potřebovat žádný důchod. Moc si přeju jít pracovat do zahraničí, učím se anglicky, teď si i domlouvám doučování na diplom z C1, ale ještě ho nemám a nemůžu ho tak dát do životopisu. Snažila jsem se i rekvalifikační kurz na programátora www aplikací - html i css mi šlo, ale u javasciptu a php jsem to už dala jen s odřenýma ušima a na programování jsem prostě moc blbá. Protože mám kvůli zdravotním problémům a špatnému abstraktnímu myšlení hrozné díry ve vzdělání, hlavně v exaktních vědách už od zš, tak se snažím to doučit, ale jak říkám, jsem v začarovaném kruhu a po práci prostě spím nebo brečím. Od kortikosteroidů jsem navíc pěkně přibrala a jsem taková slabá, takže se bojím, že z uklízečky třeba by mě vyhodily, že to nedám dost rychle. Navíc nevim, jak uklízet a jestli je třeba na to nějakej kurz. Doma uklízím hrozně dlouho, neumím si to rozvrhnout.
Omlouvám se, že je to tak dlouhé.