Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Strach z mluvení na veřejnosti

Od: denisa21 odpovědí: 11 změna:

Ahoj, chtěla bych se zeptat, jestli znáte nějaký účinný prostředek proti tomuto problému. Je mi 21 a potýkám se s tím odjaktěživ. Obyvkle to probíhá tak, že jak vím, že budu mít někde něco přednést, nebo když jsem třeba jako malá vystupovala s houslemi, tak mám tak neskutečnou trému a pořád si představuji, jak by to mělo proběhnout, aby to byl co nejmenší trapas, jak nahlas mluvit, jaký mít hlas, ale v tu chvíli, jak to začne, tak to stejně nejde korigovat, potom, když už to pröbíhá, není to tak hrozné, jen se jakoby málo slyším a mám temno před očima. A ten den předtím to jsou šílené nervy! Ráda bych se toho zbavila, je to docela otravné. Nepomáhá mi ani, když si ustavičně představuji, že se ti lidé okolo bojí třeba stejně jako já a že jim také záleží na tom, co si o nich druzí myslí.

Děkuji moc

 

 

11 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

cocinkamichalka*
hodnocení

1x

Deniso, jediným lékem na tohle je trénink. Když jsem nastoupila na VŠ, měla jsem taky strach mluvit před tolika novými spolužáky, prezentovat nějakou svoji práci atd. S každou další prezentací člověk získává na jistotě. Každému se občas stane, že mu vypadne slovíčko, nemůže navázat, zasekne se. Není žádná ostuda říct: "Omlouvám se, vypadlo mi to, budu pokračovat tím a tím". Opravdu se to stane každému.

Možná by Vám také pomohlo si vystoupení natrénovat NAHLAS před zrcadlem. Takhle si ujasníte, co chcete říkat.

A hlavně (pokud to neudělá někdo jiný) - se za každý povedený výstup v duchu pochvalte. Zvládla jsem to, nebylo to tak těžké, a příště to taky zvládnu.

Držím pěsti *palec*

 

hodnocení

1x

Je to nedostatek sebedůvěry. Uvědomte si, že při předstoupení před lidi nejdete na smrt. Těm lidem jdete něco sdělit a většina tam na vaše sdělení čeká. Čím více se bojíte, tím více váš projev vypadá nepravděpodobněji. Jdu tam, řeknu to, proč tam vlastně jsem, pokud se někdo na něco ptá, je to signál, že jsem dobrá a musím to potvrdit neztvrdlou reakcí. Já s tím bojuji každé léto, navíc mám problém s tím, že jsem překládán... reakce posluchačů jsou pak poněkud opožděné, což mému klidu nepřidá. Jedině víra v sebe samého mně vždy dokáže strkat vpřed. Už jsem si ale zvykl... a to je i rada pro vaši cestu. *palec*

 

karina*
hodnocení

1x

denisa21, přečtěte si důkladně tenhle článek - kapitolku Sociální fobie. Jste myslím přemýšlivá dívčina, tak si alespoň ujasníte o co jde a v čem je hlavní problém. A vůbec to není v tom, že byste byla horší nežli ostatní.Myslím, že v tom najdete mnoho podobenství s Vaším trápením. Ale soustavným trénikem lze dojít k vytouženému cíli. Musíte bojovat sama se sebou, mějte se ráda a nakonec to zvládnete, uvidíte *slunce*. Karina

ssvp.wz.cz/...

 

durancea*
hodnocení

1x

Kromě rad výše uvedených malý doplněk k tréninku - pokud si nejste jistá, dívejte se zpočátku v rovině "těsně nad hlavami" posluchačů,jakoby k širšímu obecenstvu, nerozptylujte se jednotlivci, časem se vše poddá.

buss

Má se dívat do očí, na nos, mezi oči, třeba si najít jen jednoho posluchače. Co si budete myslet, když s někým mluvíte a on čumí "do blba"?

 

eulalie*
hodnocení

0x

Dobrý den. Víte, i herci, a to dokonce dobří a známí herci trpí nervozitou před vystoupením. Z vlastní zkušenosti Vám mohu říci, že možná, jak budete stárnout, tento strach se zmírní nebo vás dokonce opustí. Budete mít více životních zkušeností, budete si více věřit... Metodu na strach neznám žádnou, snad jen nemyslet na výsledek příliš, nerozebírat dopodrobna situaci. Jste hodně mladá, uvidíte, že časem to bude všechno lepší.

 

nu*
hodnocení

0x

Máte zablokovanou třetí čakru, úzce souvisí s komunikací, nastudujte si to a začnete správně dýchat a cvičit, postupně se to zlomí...

denisa21
hodnocení

Ale jen musím říci, že co se týká komunikace, tak jsem na tom až moc dobře, pokud se bavím s jedním nebo s dvěma lidmi.

Jde tu konkrétně asi možná o to, že nevidím na všechno, nebo že nestíhám pobírat, kdo jak kouká a tak. Nebo něco takového.

 

lidus*
hodnocení

0x

Dobře se připravit je základ a netuším sice nic o čakrách jak vám tu kdosi píše a nás tím krmí švagrová ale z vlastní zkušenosti vím, že časem se to poddá, naučte se dobře dýchat a představte si ty posluchače třeba v pyžamu. Uvidíte, půjde to. Já se klepala před posluchači ještě po třicítce pak se to stalo rutinou.

 

buss
hodnocení

0x

Prostředek? Ano je, nevyhýbat se tomu, ale jít do toho. Platí, že kdo se bojí a chce se toho zbavit musí do lesa! A proto mezi lidi a mluvit, nejspíše to jde kde se komunikuje nenásilně- obchod, úřad... Nemyslet na to co bude, jako u zkoušky, když jsem podělaný, tak prasknu, tam se musí jít s myšlenkou, že je pobiju a mluvit a mluvit. A když, tak třeba i změnit zaměstnání, kde se mluvit musíí. A ne někde ve skladu u hřebíků.

 

frame*
hodnocení

0x

Měl jsem podobný problém. Již na ZŠ jsem se bál vystopupit před třídou, pak jsem dostal za úkol nějakou prezentaci ze které jsem neměl dobrý pocit a proto jsem si s kamarádem bral dobrovolně další a další prezentace na téma ve kterých jsme si byli zcela jisti. Nervozita se postupně vytratila ale měl jsem stále stejné publikum. Poté jsem přešel na SŠ, kde jsme měl též každý za úkol přednést prezentaci před tehdy cizími lidmi. Já byl úplně v pohodě, nebál jsem se, těšil jsem se. Pozoroval jsem výkony svých spolužáků, ze kterých jasně vyplývalo, že prezentaci před publikem nikdy neměli. Díky jejich nervozitě mi jich bylo trochu líto.

Pokud se nacházím na nějaké přednášce nějakého "profíka" snažím se pochytit jeho kladné i záporné prvky a zohledňovat je ve své práci. Například se mi líbí, když někdo téměř vždy udělá drobnou chybu, přeřek, výpadek paměti - dokáže vtipně zaiprovizovat. U svých spolužáků jsem se totiž setkal s tím, že si nevzpoměli na nějaké slovo, či myšlenku hned na začátku vystoupení a měli pocit, že již vše zkazili.

To co tu někdo zmiňoval o hledění se na linii nad publikem mi bylo též poraděno. Dříve jsem měl to štěstí, že mé přednesy byly v tmavé místnosti a byl jsem oslněn projektorem, čili jsem vůbec netušil kolik lidí tam sedí.

Z vystoupení jsem měl hrůzu. Co jsem udělal - přihlásil jsem se do několika soutěží, kde se vystupovalo před cca 200 lidmi.

Chci říct, že když jsem poprvé sedl za volant a učil se hledat místo záběru spojky - nešlo mi to, neuměl jsem se moc dobře rozjíždět. O to víc jsem chtěl jezdit. Furt jsem se na to těšil. V současné době jezdím denně a mám ovládání vozu vychytané a už mě to moc nebaví. Tehdy to pro mě byla výzva-bojovat s autem. A proto, když jsem se bál vystupovat, byla to výzva se kterou jsem chtěl bojovat.

 

 


 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]