Každý den brečím - pro maminku

Dobrý den, své důsledky (jak uvádíte) už to má, ale čas vše zmírní a tyto stavy odezní. Přeji hodně sil a zdraví/m.

uzuu - možná by se nám zde ještě přesněji radilo, pokud zde uvedete svůj přibližný věk (např. dítě, puberťák, mlaďoch, dospělák, stařec).

Neohlížejte se do minulosti a ještě v té minulosti tomu nepropadej. Koukej do budoucna. Jen toto se dá asi poradit na dálku. To ovšem neznamená, že by jsi měla na maminku zapomenout. Jen se tím nenechat deptat. To by si maminka určitě nepřála

už snad má a mohlo by to být opravdu i horší. Poradil bych se s odborníkem. Psychologem?

Myslím si, že je to přirozené prožívání smutku. Mluvte s maminkou, vzpomínejte na to, co pro Vás znamenala a děkujte jí za to. Klidně u toho plačte. Vždycky jí poděkujte a zkuste ji "propustit", pochopte, že ona už je jinde (věříme tomu, že v ideálním světě, protože je to pro nás útěšné) a že svým žalem jí nedovolíte jít dál, držíte ji u sebe. Nepůjde to hned, ale zkoušejte to a jednou se to podaří. Pak na ni budete moci myslet bez té hluboké bolesti, jen s láskou.

Pokud zvládáte svoje běžné denní povinnosti (školu, rodinu, práci,...), nevadí, že truchlíte. Ale potřebujete se od toho oprostit a to je něco, co nejde na příkaz a nejde to uspěchat. Asi do roka by to mělo odeznít.

Můžete také požádat Vašeho praktického lékaře o nějaké lehké anxiolytikum, pomůže Vám to přečkat tu dobu, kdy bude smutek odeznívat.