Přispívání do domácnosti

Na vašem místě bych to udělal tak, jak jste zpočátku navrhoval.

Tedy plaťte na chod domácnosti měsíčně pevnou částku.

Za dluhy otce opravdu neručíte.

Na tvem miste bych davala mesicne do obalky tu stanovenou castku 6 tisic. Pokud bude otec chtit neco zaplatit, at si to vezme z toho. Bude-li obalka prazdna, reknete, ze je to nad limit a pozadujte vraceni dluhu.
Druhou moznosti je, ze si udelas v exlu tabulku a budes tam zapisovat mesicni vydaje za domacnost. Tim budes mit staly prehled.
Ve financich byste meli mit jasno.
Otec to treba takhle neumi, protoze ho to nikdo nikdy nenaucil.

V každé domácnosti to je jiné, ale u nás bych dluh rodinného příslušníka bral za svůj. Samozřejmě pokud by se nejednalo o zadlužení na něco pochybného.

Mám dojem, že váš otec neumí hospodařit s penězi a vidím hrozbu dluhové spirály. Možná to vidím příliš černě, ale k tomu jste nenapsal dostatek podrobností, což ovšem chápu, chráníte své soukromí i soukromí rodiny.
Chápal bych, kdyby váš otec po vás chtěl peníze v případě mimořádných výdajů společné domácnosti, třeba se poruchá pračka a je třeba koupit novou, tak abyste se přiměřeně spolupodílel.

Pokud je dluh za něco, co nyní využíváte, třebas za auto nebo zmíněnou pračku, doporučuju se přiměřeně spolupodílet. Pokud peníze otec třebas prosázel, tak těžko radit, naštěstí jsem v takové situaci nikdy nebyl. Podle mého názoru, maximálně zaplatit jednou a velmi důrazně sdělit, že je to naposled.

Oznam mu, že na výdaje pro rodinu a společné náklady si budeš odkládat třeba těch 7000 Kč měsíčně a z toho budeš platit, co bude zrovna potřeba. Když to dojde, tak to dojde. Piš si to někam a když bude chtít víc, tak mu ukaž, za co jsi to už vydal a víc nemáš. Stejně tak s tím dluhem mu budeš moct pomoci jen do určité výše. Kolik máš našetřeno mu nesděluj.

Dluhy otce nejsou vaše starost. A nejsou ani vaše povinnost to platit. Dluhy otce jednoduše odmítněte platit. Důrazně vám doporučuji odstěhovat se pryč od otce do spolubydlení. Jste dospělý a nemáte doma co strašit, kór když pracujete. Tam dáte za jeden pokoj to, co hodláte rvát do chřtánu finančně negramotného otce (vy tomu říkáte příspěvek na domácnost). Mějte oddělený bankovní účet a za žádných okolností otci nesdělujte, kolik na něm máte peněz.

Myslím si, že Váš tatík je kujón všemi mastmi mazaný. A že Vás využívá jako "oslíčku, otřes se."

Domluvte se s ním, poskytněte mu po dohodě měsíčně nějakou pevnou částku, jak jste psal 6-7 tisíc. To je za Vaše bydlení tam, za spotřebu energií, za jídlo, které Vám poskytnou. A nic víc. Nějaké oblečení či mobily Vašich sourozenců jdou mimo Vás. To by měli zajistit rodiče dětí. A navíc otec neumí hospodařit s penězi /dluh/. Vy jste dluh neudělal, nemáte povinnost jej platit.

Nejlepší by bylo se odstěhovat. Ale protože sníte o vlastním bydlení, dával byste své peníze někomu jinému, což také není ideální. Takže opravdu dohoda: klidně písemně: Dám vám měsíčně tolik a tolik, ale nic víc už po mně nebudete chtít. Na to, že tatík po Vás zpočátku nechtěl nic a dělal haura, se otrkal velice brzy.

Měla jsem podobnou matku. Pracovala jako účetní, takže o číslech věděla dost, nebyla žádný finanční negramot. Ale byla vdova a měla velice ráda peníze. V roce 1974 jsem ještě jako svobodná nastoupila do svého 1. místa. Moje HRUBÁ mzda činila tehdy 700 Kčs měsíčně. A matka hbitě spočítala, že jí budu dávat na bydlení a jídlo měsíčně 500 Kčs. Tolik jsem v čistém snad ani neměla.

Proto na ni dneska nevzpomínám. Vzpomínat v dobrém, to nejde a ve špatném se na zesnulé prý vzpomínat nemá. Takže raději nic. Ale bolelo to, to mi teda věřte. Jaga.

Hlavně je potřeba se dohodnout a tu dohodu držet. Ať je v tom pořádek a můžete si plánovat "keš-flou." Podle toho, co píšete, tak asi otec neumí moc hospodařit a plánovat.

Našetřené peníze je lepší nikde neventilovat. Něco ve smyslu co otec neví, to chtít nebude.

70 tisíc jsou takové drobné (řekněme 2 nebo 3 platy, víc platů snad ne) taková normální rezerva. Na nějaké bydlení je to dost málo (opravdu jen na nějakou tu kauci).