Přispívání do domácnosti

Zdravím,

už pár měsíců pracuju a bydlím pořád u rodičů. Ještě než jsem do práce nastoupil, navrhoval jsem tátovi, že bych do domácnosti přispíval pevnou částku, třeba 6 000 – 7 000 Kč. On to ale tehdy odmítl a trval na svém, že mu nic dávat nemusím.

Jenže realita je teď taková, že po mně často chce, abych nárazově platil různé věci. Platím čistě ze svého internet, do toho po mně občas chce zaplatit nákupy nebo pojistku na auto, a taky šel z mých peněz třeba mobil pro mladší ségru nebo oblečení pro bráchu. Někdy je to za měsíc méně, někdy mnohem víc. V průměru se to sice vyrovná, ale problém je v tom, že takhle nemám vůbec žádný přehled o svých výdajích. Nevím, co po mně bude chtít zaplatit příště, takže si nemůžu pořádně rozvrhnout, kolik si můžu dovolit odložit. Kdybych mu dával fixně 7 000 Kč, započítám si to do svých nákladů (jako je benzín, jídlo, hygiena, oblečení) a mám klid. Takhle je pro mě jedinou pevnou částkou ten internet.

Momentálně mám našetřeno okolo 70 000 Kč. Tyhle peníze si ale šetřím na vlastní bydlení( na kauci, provizi realitce, základní vybavení a rezervu do začátku.) Mám ale nepříjemný pocit, že otec s mými penězi nějak podvědomě počítá jako s rodinnou rezervou, kdyby bylo potřeba.

Blíží se hlavně termín splacení jednoho jeho většího dluhu. Ten se nesplácí měsíčně, ale musí ho zaplatit naráz(bo nechtěl měsíčně). Vůbec se ale k tomu nemá, nechce o tom mluvit a jen říká, že se to "nějak udělá". Mám strach, že až to přijde, bude to chtít zaplatit celé po mně. Jasně, zní to možná sobecky, že si chci držet svoje peníze, zvlášť když jsem sám na začátku nabízel, že budu přispívat. Ale nechci, aby moje úspory na osamostatnění spláchl cizí dluh a já kvůli tomu dál zůstával trčet doma.
Co byste dělali na mém místě?