Tchýně, tchán, vykání, tykání

Nedostatek pochopení a taktu u seniorů. V tomto případě by měla být komunikace vyvážená, aby se jeden člen necítil protěžován a druhý nepřijat, upozaděn.

Když už, tak pro zdravé rodinné vztahy, všem stejně, a nabídnout při společném setkání veřejně.

Kvůli možné závisti, řevnivosti v budoucnu. Proto s tímto nabízení opatrně, pokud si rodiče nejsou u jednoho člena jisti, nechat vykat všechny.

Neřešte, Petře, zeť ať tyká, vy vykejte. Nenaznačuje to vůbec nic. Třeba si to ani neuvědomují a až je to napadne, řeknou. Nebo o tom, bez emocí, bez pocitu ublíženosti, promluvte s manželkou, stačí jen otázka -proč já jim vykám a on tyká-? Čím méně slov kolem toho, tím líp. A manželka už to zařídí. Pěknou neděli a dobrou náladu! Všem!

Já osobně tykání tchánům a tchýním neschvaluju, ale tykání mladým jo.

Oběma rodičům jsme manžel i já vykali, nikdy nám tykání nenabídli. My jsme snaše tykání nabídli, takže si tykáme, ale znovu už bych to neudělala. Chybami se člověk učí...

V našich rodinách si uplně všichni tykáme.I když jsem strýc,tchán,oslovují mně jménem.

U nás je to vykání, u sousedů v podobném věku tykání.

U nás se v rodině vždycky tykalo, u manželky taky, takže já jejim rodičům taky přirozeně tykám, stejně jako ona mým.

Nemám tchána-před lety zemřel, nemám tchyni , žije, ale pomyslně jakoby pohřbila jako špatnou svoji dceru ...Dokud jsme s ní nějak vycházeli tak jsem vykal.

Jinak tykání a vykání řeším dle okolností a dané osoby, nedělá mi problé někomu stále vykat ale také ne tykání