Nejste přihlášen/a.
že bych zlepšila výslovnost. Její dcera na ni bere příspěvek na péči, její důchod ale ta péče nic moc podle mě, když jsem u ní na návštěvě tak ona by se ráda přidala podle mě, aspoň na chvíli. Když jsem ji hlídala, tak chtěla abych u ní chvíli byla. Údajně má alzhaimra, ale ona taky údajně je tělo bez názoru, což podle mě není úplně pravda.
4x
Spíše nějaké povídky, příběhy. Ne nějaký dlouhý román.
Také si myslím, že se jedná spíše o lidský kontakt.
Staří lidé jsou jako děti. Co třeba malý Bobeš, Honzíkova cesta? Už si moc nepamatuji o čem to vlastně bylo.
Paní může vzpomínat na svůj život, jakou měla práci, co nakupovala, jestli doma pletla, šila, kam jezdila na dovolenou, co vařila ...
Určitě se nic nezkazí třeba Babičkou. Paní ji bude znát a docela určitě si ji nebude pamatovat tak dobře, aby ji nudila. A není to ryze dětská knížka. Číst mně někdo Honzíkovu cestu, asi bych se trochu chmuřil. I s tím budoucím Alzheimerem, předpokládám...
To říkáte nyní, zachmuřený, při dobrém vědomí.
Kdoví, jak to bývá při zastřeném, nebo popleteném vědomí.
Ode mne to je jenom nástřel samozřejmě. Knížek je spousta.
Tazatelka může číst a babička stejně v půlce usnout.
Alzheimer není automatická regrese na úroveň třeba šestiletého dítěte. Něco si ten člověk z paměti nevybaví vůbec, něco naopak velmi dobře. Pokud náhodou pozná, že mu čteme knížku pro malé děti, může to cítit jako ponížení.
Pokud máme jistotu, že to už určitě nepozná, pak je vlastně jedno, co slyší, klidně mu můžeme číst třeba složení pracího prášku.
2x
Dobrý den, skutečnost znáte jen Vy, nikoliv my zde. Já bych jako četbu zkusil známé, české pohádky a sledoval reakci, resp. zeptal se té paní, jestli jí to vyhovuje. A klidně se té paní ptejte, jakou aktivitu by chtěla provozovat (a zda vůbec). Zdravím!
P.S. Po skončení četby si o textu ještě povídejte, jestli byl pochopen.
doplněno 11.01.26 21:04:
mojejmeno - paní by měla používat mozek, tak zkuste s ní hrát nějakou společenskou/deskovou hru nebo odpovědi na kvízové otázky.
Deskové hry jsou výborný nápad, Člověče nezlob se zvládne každý, pak třeba Dáma, Mlýn, Halma, to si pamatuji z mládí a byla to jedna nebo dvě krabice. Pak Domino. Šachy, to už je vyšší level, ale zvládají i odrostlejší děti.
Jsou tu jinde zmíněné i karty, na ty bych zapoměl.
Krom křížovek mě napadá ještě Sudoku.
2x
V podstatě můžete číst skoro cokoli, ono jde spíš o to, že jí někdo něco povídá a ona to slyší. A že má lidský kontakt.
Nějakou knížku, která se vám líbí, s přihlédnutím k tomu, co by se mohlo líbit jí. A ideálně vždycky přečíst nějaký rozumný kousek a pak k němu něco povědět svými slovy. Jako shrnutí, nebo názor, nebo tak něco.
Mě táta, jako malému, četl o dinosaurech a mě se to hrozně líbilo.
Bratránek, jako mrňous, vyžadoval čtení před spaním, tak mu sestřenka četla anglická slovíčka, jak se je učila do školy: židle - chair, stůl - table, dům - house, ... na konci stránky bratránek pootevřel očičko a dožadoval se "a dál?" (pokud mezitím neusnul).
Manželka občas nemůže usnout a chce abych jí povídal (cokoli). Tak jí povídám co zrovna stavím, co programuju za obskurnosti se speciálními registry a takovéhle věci, kde ona jen spokojeně leží, slyší můj hlas, obsah jde jedním uchem tam, druhým ven (a ona ví, že tam není nic důležitého) a postupně usne.
---
Takže pro starší paní bych zapátral, co by se mi mohlo líbit a ji příliš nerozčilovat, a sáhnul bych po povídkách a románech a historických knihách a cestovatelských příbězích a popisech měst, hradů a zámků a jejich historie a životopisech slavných či zajímavých osobností a pohádkách a ... a poprvé bych měl ssebou víc různých knížek a kdyby se nelíbila první, zkusil druhou, třetí a vidělo by se, co jde a co ne.
1x
0x
Zdravím.Staral jsem se přes osm let o manželku ( byla ve trojce ).Nějaká četba,karty,pletení dělat a poslouchat nechtěla.Nejraději měla vycházky ( teda na invalidním vozíku ) a potom pokec s lidičkama a bylo jí jedno kde a s kým.Potom taky televize a nejraději tenis.U filmu pravidelně usínala.Zkuste se jí zeptat co by asi tak chtěla dělat.
PS: Jestli hlídáte,tak se zeptejte na Úřadu práce na možnost započítání nějaké doby do ,,odpracovaných let,,.Já se přihlásil a po úmrtí odhlásil a mám započítaných celých komplet osm a půl roku.Ale to jsem byl evidován sám jako pečovatel.Ale je tam i kolonka,kdy hlídá nemocného víc osob.Za zeptání nic nedáte.
0x
Zkuste něco, co zná, co se četlo když byla mladá, třeba Káju Maříka nebo jak tu psal, ben - třeba i pohádky a říkanky. Na říkanky a básničky si jistě vzpomíná sama a uživí si paměť.
Hlavně si povídejte, naslouchejte, paměť starého člověka si zázračně pamatuji i detaily minulých událostí, z mládí, dětství, ze života. Vzpomínání a vyprávění pro někoho, kdo ji bude poslouchat ji udělá radost, Popovídat a poslouchat, poslouchat a těšit se ze zajímavých dávných událostí a životní mooudosti.
0x
Nic těžkého, nic na pokračování. Protože do příště může zapomenout / a taky jistě zapomene/ předchozí děj. Četla bych krátké pohádky, O řepě, O budce - boudo, budko, kdo v tobě bydlí?, Kuřátko a obilí, krátké pohádky. Říká se, že v stáru se člověk vrací do dětství. A je to pravda. Proto něco krátkého, nenáročného na myšlení, jen aby si paní odpočinula, zavzpomínala a bylo jí při poslechu čteného dobře. Jaga.
Já bych možná spíš volil věci krátké, ale dospělejší. Paní má někde v paměti i to, jak byla dospělým člověkem a jednání jako s malým dítětem by ji mohlo mrzet, pokud se taková vzpomínka přiblíží k vědomí.
(I když, když je na tom člověk hodně špatně, tak vezme za vděk naprosto čímkoli. Pořád lepší aspoň něco než nic.)
Chce to vyzkoušet, co se paní bude či nebude líbit. Já vím, že jsem si jako předškolní už zajímal i o dospělá témata, ačkoli jsem jim příliš nerozuměl a v podstatě každé dítě, co jsem potkal, se tvářilo docela potěšeně, když jsem s ním mluvil spíš jako s malým dospělým (který spoustu mých znalostí nemá, ale to nevadí), než jako s malým dítětem.
@gilhard: záleží to na tom, jak je na tom ten člověk s pamětí, s úsudkem, s myšlením.
Tchyně, kdysi hrozně hodná ženská, pravý opak těch čertovských tchyní, o kterých se mnohdy satiricky píše. Umřela v 92 letech, mozek byl ale předtím už několik let zcela pryč. Čítávala jsem jí, měnila hlasy... Poslouchala soustředěně. Ale po čtení, když jsem se jí zeptala, o čem to bylo, mi pokaždé nesoustředěně řekla: "Paní, vý máte moc hezký vočička. Vý ste hodná!" Přitom jsem byla její snachou skoro 50 let - a nepoznávala mě. Bylo hrozně deprimující vidět, jak se od vás ten člověk vzdaluje. A nikdo, nikdo s tím nic nenadělá.
A tak zase brečím, vzpomínám, byla to moje hodná tchyně Máňa. Jezdívaly jsme spolu autobusem s jézetdáky na výstavu Země živitelka do ČB, a v autobuse jsme si vždycky pěkně zazpívaly. Zpívat ona uměla krásně, i dvojhlasně. To já ne. . Ale co je to všechno platné, vzpomínky sice zůstaly, ale všechno to ostatní je navždy pryč. 
Jaga.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.