Nejste přihlášen/a.
mám takový dotaz. Možná spíš žádost o názor.
Abych to zkrátila - mám přítele chodíme spolu 4 roky. Je to hodný člověk, ovšem docela dost cholerický. Kdykoliv se něco malého (rozlita voda) stane, tak je schopen po mně zařvat. A také různě nazvat. Říká, že jsem blbá, neschopná a podobně. Většinou opravdu nejde o nic velkého. Často mi připadá, že to jen není podle jeho představ. Vždycky mě to mrzelo nemám ráda křik. Každopádně poslední dobou už mě to moc nebaví a taky se ohradím, občas už taky křičím. Nelíbí se mi ani že to dělám já.Neustále si to omlouvám tím, ze jeho máma je taky taková, ze občas řekne něco, co může ranit a podobně. Jak ale říkám poslední dobou mě to nějak přestává bavit. Většinou se ani neomluví a prostě se chová jakože se nic neděje. Milionkrát jsem s nim o tom už mluvila a nakonec se teda z donucení omluvil, když jsem mu vysvětlovala jak se cítím. Trochu mi to ale připadá, že nakonec se omluví jen aby měl ode mě klid. Dřív jsem se s tím celkem dobře srovnala. Když jsme spolu začali bylo mi 20 ted mi je 24 a nějak si nemůžu pomoct. Není takový jen když něco udělám já. Občas se něco nepodaří jemu a to je taky nepříčetný. Dřív jsem se s tím zvládla srovnat. Někdy líp někdy hůř teď už mě to nechává jen chladnou a jaksi prázdnou. Je to zvláštní pocit, který moc dobře neznám. Úplně bez emocí jakoby se pokaždé, když mi řekne, že jsem úplně blbá, v hrudi malinko zvětšila zvláštní škvíra. Už ani nějak nebrečím ani nekřičím prostě odejdu a mám úplně prázdno v hlavě. Vždycky jsem si říkala ze je normální, že občas ujedou nervy, začínám si ovšem uvědomovat že se to děje třeba 4krat týdně. Nevím jestli jsem přišla o emoce nebo jen o city k němu. Nikdy by mi fyzicky neublížil to vím naprosto jistě. Asi mě má i rád spíš mi připadá, že fakt hodně nemá rád sebe, a tak jsem se před tím snažila s ním o tom mluvit. Ale vůbec se to nezlepšilo. Já jen nevím jestli neblázním a nevymýšlím kraviny. Jestli má, nebo měl někdo podobný problém. Jak ho případně vyřešil? Budu ráda za všechny názory. Díky a pardon za obsáhlý článek. Taky v případě, že jste dočetli až sem, tak děkuji za čas
2x
2x
Znám trochu podobnou dvojici. Jsou spolu už přes 30 let, mají dospělé děti.
On je cholerik, ale úplně maximální. Kvůli naprosté prkotině v něm najednou exploduje sopka a vytočí se do běla. Létají nadávky, až se dům třese a všichni v okolí zalézají pod zem. Jet s ním v autě nebo s ním něco opravovat znamená ocitnout se v ohlušující bouři.
Ale:
Svou ženu i děti bezmezně miluje. Udělá pro ně všechno na světě. Sedře se k smrti, jen aby se jim dařilo dobře. Oni to vědí.
Přátelům kdykoliv ochotně pomůže, nelituje času ani energie.
Je nesmírně vtipný a inteligentní. Ve společnosti je hvězdou zábavy, hraje na kytaru, zpívá, sype fóry a zábavné historky, nejraději o sobě, kde všude se vytočil a jaké to mělo následky. Řehtá se, když manželka i děti vyprávějí, jak "tátovi zase naběhla žíla".
Svůj problém si samozřejmě dobře uvědomuje a jak rychle dokáže vybouchnout, stejně rychle se tomu rozesměje. Stačí uprostřed hromování prohodit "Zase ti bouchly saze, ty vole" a propukne smích. Pracovat s ním je vlastně zábava.
Nikdy nikoho nezranil ani slovem, natož, nedejbože, fyzicky. Jeho vztek a nadávky vždycky míří na věci a na situace (nebo na svou osobu), nikdy ani slovíčkem neurazil nikoho z rodiny ani z přátel či kolegů. Nikdy.
Tak takovéhle soužití funguje. Obrazně řečeno, je to sopka, ale kolem ní je ráj.
Kdybyl byl jenom "obyčejný cholerik", tak by spolu těch 30 let nebyli.
1x
Jestli si myslite, ze se to spravi, tak ne. Ale to urcite vite, jen si to asi nechcete priznat.
Rika se, ze se da zvyknout i na bic.
Jedina otazka tedy je, zda si na ten bic chcete zvykat?
A zda zaroven behem toho chcete skoncit strzena na jeho uroven?
1x
Nemám ráda křik, vulgarismy a cholerické chování. Bleskové vzněty, bleskové útlumy. Člověk pak neví, co od druhého může čekat. Máte 3 možnosti:
1/ Jeho křik přijmout, sklopit uši a držet ústa. Jako hadr na podlahu. V tom případě partnerovi povyroste sebevědomí, bude vidět, že Vás má ve své moci a své chování bude nadále stupňovat. Časem může dojít třeba i na facky. A tohle opravdu chcete?
2/ Bránit se, ječet na něj taky. Jak se do lesa volá...jenže v tom případě bude u vás brzy Itálie, oba vynervovaní, uřvaní, bez kouska vzájemné úcty. A tohle opravdu chcete?
3/ Chápu, 4 roky vztahu je dlouhá doba. Ale nejste ještě nijak stará, abyste si nemohla najít jiného partnera. Tohohle pošlete do pryč, není to člověk vhodný pro život s Vámi. Když se jeho matka chová stejně, asi to synáček považuje za běžný standard. A nikdy na Vás nebude něžný, milý...spíš se nadávky budou stupňovat, až...
Je to Váš život, Vaše rozhodnutí. Ale s tímhle člověkem nikdy nebudete tvořit šťastnou rodinu, to mi věřte. A čím dřív to rozseknete, tím líp pro Vás. Hodně štěstí, hodně sil, abyste to dala. 
Jaga.
1x
Vztah bez lásky může existovat, ale bez úcty ne! O tom jsem hluboce přesvědčená. 
Myslím si, že vám radíme zbytečně, milujete ho, stejně to řešit nebudete. Ještě jste se k řešení nedoplakala. Až v návalu vzteku schytáte facku, jak když kůň kopne, pak si můžme povídat dál. Věřte, není otázkou jestli, ale kdy. Špatně zvládaný vztek, to je diagnoza. Horší to bude, když u toho budou děti nebo to schytá dítě.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.