Jak se vyrovnat s rozpadem kamarádství?

Je rozdíl mezi kamarádstvím a přátelstvím. Kamarádka je takový nižší stupeň skutečného přátelství. A podle Vašeho popisu to spíš vypadá, že Vy jste dávala a ona neoplácela. Píšete, že jste jí pomáhala třeba s problémy ve škole a půjčovala jí peníze. A jak to oplácela ona? Také Vám dokázala pomoci, nebo se jen vezla?

Pokud si našla partnera, nedivte se jí. Zamilovala se a on je pro ni prostě přednější. To poznáte sama, až si najdete také nějakého chlapce. On ji má jistě rád, chtěl jí splnit přání, o kterém se mu zřejmě svěřila. A že to zařídí pro ni a pro sebe, bylo logické. Jsou zamilovaní.

Jste mladá, kamarádek budete mít ještě hodně. A když si najdete partnera i Vy, můžete uzavřít prima partu čtyř mladých lidí, jezdit společně na výlety či se někde bavit. Nebuďte malicherná, do Vámi vybrané destinace se určitě podíváte, ať už sama, nebo s někým jiným. Nejde přece o život. Berte to, co Vám život přináší a zamilovaným ten jejich vztah přejte. Jednou to pochopíte. Jaga.

Neřeš, nevyřešíš, budeš se s tím jenom trápit. Není to zrada na tobě, Sabi, je to jen změna situace. Poznala kluka, zamilovala se, zachutnal jí sex, to všechno je víc než kamarádka, to je prostě příroda. Taky tě to potká! Když napíšeš, můžeme o tom popovídat. Zase bude dobře, uvidíš! A i vaše kamarádatví třeba za čas bude pokračovat. Měj v novém roce hodně štěstí, zdraví a radosti, pozdrav letí do dálky!

Tak to postě je. Měníme se s věkem, máme jiné priority. S kamarádkou se věčně žít nedá, ale s mužem a později s rodinou, ano. To, co se děje, je normální vývoj věci. Až si najdeš kluka, také nebudeš chtít, aby ti kamarádka nebo kokoliv jiný do vztahu křenil.

Musím se vrátit a dodat, nedá mi to. Stále slyším a čtu, jak se někdo někam posouvá, jak bojuje za své zdokonalování atd. A pak zamrzne v dětském věku. Plete si partnrství, manželství za něco pro zpříjemnění života, lásku za sex, zaměstnání za zájmový kroužek, zodpovědnost a soběstačnost za za něco,s čím musí rodiče, šéf, přátelé, stát, banky, pomáhat. A vůbec mu nedochází, že je o všechno jen a jen na něm. Skončila doba "malin nezralých". Vítej mezi dospělými.

Ano, je to tak a protože nemá kamarádka ještě moc životních zkušeností, tak si to neuvědomuje, že Vám chybí a že by se měla občas ozvat. Pokud se s novým přítelem rozejde, tak uvidíte, že si na Vás najednou vzpomene. Ale tak to v životě chodí.

Možná k sobě najdete cestu, až se obě vdáte a budete mít děcka v podobném věku a třeba se sejdete na hřišti či u dětského lékaře. (svatba není podmínkou, vím)

Osobně jsem s jednou kamarádkou seděla i v jedné lavici a když jsme vypadly ze základní školy, tak šly naše cesty jiným směrem, bylo zaměstnání, rodina a nebyl čas na udržování vztahů, byť jsme bydlely v jednom městě, ale vím, že se silně začala kamarádit s jinou spolužačkou.

A když jsem ovdověla a děti vylétly z hnízda, tak po 40 letech jsme najednou zjistily, že už to není jenom náhodné potkání na ulici a ahóój, ale že si máme o čem povídat, vzpomínat, předávat zkušenosti a pomáhat si. A prožily jsme spolu blízko sebe hezkých 5 let.

Potom se rozvedla, našla na seznamce přítele, postavila si malý domeček a sama přišla s tím, že i když na dálku, tak že nezapomene a je to tak, občas se u mě staví a plánujeme na jaro další setkávání.

A s novým přítelem tráví všechny víkendy, také cestuje a navíc chodí na brigádu.

Každý máme svůj život, Vy máte ještě před sebou, ale co jste spolu prožily se nezapomíná a věřím, že k sobě někdy v budoucnu tu cestičku opět najdete, jakmile bude méně nových zážitků a více času. Nic není nastálo, co by se nemohlo opět změnit.

Jak tu někdo píše, až poznáte svoji první lásku, pochopíte.

Neztrácejte kontakt a jednou dvakrát napište k svátku, narozeninám, nebo k Vánocům, Novému roku apod..

Nevyčítejte jí to. Přejte jí, že je zamilovaná a snad i šťastná. Vy si jednou své sny spníte snad s někým jiným. Tak to holt chodí, ale kamarádit se můžete i dál. Jen se musíte smířit s tím, že partner a zamilovanost je víc než kamarádství. Životu to dává úplně jiný smysl. Jednou to poznáte i sama..

Jak se vyrovnat s rozpadem kamarádství? - kdo říká že se kamarádství rozpadlo? Jen vy. Jste zamrzlá v dětství a kopete nožičkou jako dítě když není po jeho.

nepoznávala jsem jí, přišlo mi, jak kdyby jí zmanipuloval, i když to mohl být jen můj pocit. - ano, byl to jen váš pocit. Ve skutečnosti se snažíte manipulovat vy. Vztah muž-žena je vždy důležitější než kamarádství žena-žena. Jste na 2. koleji, je to tak správně a bude to tak i nadále. Není to chyba vaše, její ani jeho. Takhle to vymyslela příroda, neboť vy s ní potomka mít nemůžete, kdežto on ano. Kdyby bylo důležitější kamarádství, lidstvo by vymřelo.

se smířím s čímkoliv, ale s tímhle už asi ne - prostě fňukat a dupat nožičkou kvůli takové lapálii. Můžete, pokud to pomůže.

Sečteno podtrženo: Všechno je v naprostém pořádku, jen vy závidíte a nepřejete a hledáte si důvody proč je kamarádka špatná, aby jste si ospravedlnila "rozpad" kamarádství, který jste ale iniciovala vy, nikoliv ona. Neboť kamarádství může trvat i nadále, jen s méně častým setkáváním. Což vy ale nechcete, chcete pomstu (když bude on, tak já teda ne a ztratí mě). V klidu se s tím srovnejte a kamarádství může trvat dál. A nebuďte překvapená, podobný scénář bude se bude opakovat i s jakoukoliv jinou (normální hetero) kamarádkou. A je to tak správně.

Se spoustou odpovědi souhlasím jen napůl. Ano, je pravda, že partner je víc než kamarád. A je přirozené, že chce veškerý volný čas trávit spíše s nim, než s kamarádkou. A taky je pravda, že s kamarádkou nebude zakládat rodinu, logicky... Stejně si ale myslím, že pravý přátelé na sebe nezapomínají a čas si na sebe najdou, když chtějí... Také mám kamarádku, která je zamilovaná. A přesto si na sebe čas najdeme (v průměru 1x za 3 měsíce). Jdeme spolu třeba do kina, nebo se sejdeme jen tak na pokec. Párkrát jsme u sebe také přespaly... A pak tu mám ještě druhou kamarádku, spolužačku ze školy, na kterou jsem si zase ja čas od času našla čas a sem tam jsem se za ní rozjela (i když jsem toho času byla zamilovaná). A teď budu na ni asi ošklivá (ale pravdivá). Pak si ona kamarádka našla sama muže svých snů, a najednou jsem ji dobrá jen když s nim má nějaké trable. To jsme se vídaly

dost často. Kolikrát mě i prosila, abych u ni přespala a byla ráda, že nemusí být s dětmi sama. Jakmile se u nich situace uklidnila, šla jsem na druhou kolej. Sice si tak 1x za týden zavoláme a dobrou hodinu spolu žvaníme přes telefon (i déle), ale už tam chybí to fyzické setkání, které našim dětem telefon nenahradí (obě máme děti, mezi sebou si rozumějí) a mé dítě se mě často ptá, kdy zase za nimi pojedeme... A přitom to brzdí ona kamarádka. Ona je ta, která na všechny víkendy odjíždí za svým milým, na nás už si čas udělat nechce a pořad říká, ať přijedeme v týdnu. Jenže také ví, ze to dost dobře nejde. Holka mi chodí do školky, já Pracuji v jiném městě a kamarádka je autem další hodinu od nás. Takže než bychom tam dohrkaly, bude nejdříve 17:00 (jestli ne později) a nejdéle v 18:00 abychom zase jely zpátky, aby zase holka byla na druhy den vyspalá. ... Ano, chápu ji, ale...

Je to vůbec kamarádství? Nejste do té kamarádky zamilovaná? Aspoň tak jednáte...Z vlastní zkušenosti vím, že kamarádky se časem vdají a pak mohou podnikat společné výpravy či dovolené ve čtyřech se svými partnery.