Anestezie u zubaře

Dobrý den, za bolševika chybělo řada věcí, ale injekce do dásně u zubaře už byla - občas při vpichu bolela více, než samotný zákrok. Zdravím!

Jak zde uvedl kolega, tak děti neměly na nějaké umrtvení šanci a jestli se nepletu, tak dospělci dostali injekci až na vyžádání (lékař se tím nechtěl nikdy moc zdržovat a čekat, až injekce zabere).

Anestezie jistě v 70. a 80. letech existovala, ale mě ji nikdo ani jako dítěti, ani jako studentovi (SŠ i VŠ) nenabídl. Koneckonců tehdy se k zubaři chodilo "se školou" a s dětmi se nikdo nemazal. Na základce i na gymplu byla dole v přízemí zubařská ordinace, šla tam vždycky celá třída, pěkně v zástupu, ať to odsejpá. Na konci vždycky zbyl hlouček nešťastníků, kteří na konci rychlé prohlídky uslyšeli "zůstaňte tady, budeme vrtat". Na nějakou anestezii nebyl čas. Pokud by byla placená (netuším), ani bychom neměli z čeho ji zaplatit. I na VŠ jsme měli zubaře na centrální poliklinice pro vysokoškoláky, akorát jsme tam už nechodili ve štrúdlu. Bez anestezie, jakbysmet. Prý při nějakém obzvláště bolestivém trhání, ale to se mi tehdy naštěstí vyhnulo. A zubař na vojně? Nenechte se vysmát.

Takže poprvé jsem si nechal radostně "zmrazit hubu" až někdy počátkem 90. let jako výdělečně činný.

Pamatuji si přesně. V roce 1985 jsem šel na větší zákrok a chtěl po zubaři celkovou anestézii /dnes se tomu sám směju/. Řekl mi : Jste vysoký funkcionář, nebo umělecká celebrita? Dostal jsem injekci a byl jsem rád.

Byl jsem u zubařky předevčírem a zase mě opíchala /hubu/. Injekce nebolela ani trochu. Asi nějaké bezbolestné jehly a splasklo to už asi za hodinu. Dokonce nikdy nic neplatím. Vývoj je fajn.

Já si anestezii pamatuji od dětství. Jen se řešila podle zákroku a vždy se říkalo i na základce jestli ti to dělal zubař s umrtvením či bez.. Tedy po roce 1970... Zbytečně ji nikdo nikomu necpal. I dnes se mě lékař zeptá zda ji chci či ne... Taky podle závažnosti zákroku. Zcela určitě vím, že v roce 1981 mi ji v roce na vojně zubař (VŠ na základní vojenské službě ) dával... Spíš to vidím na názoru zubaře a v dnešní době i na účtování zákroků... V každém případě si myslím, že je to i docela zásah do organismu...

Dle toho co kdo považuje jako anestezi. někdy koncem 80 či těsně po 90? nwn na dovče, u rodičů v PV mně začal bolet zub, zašel jsem k zubařce co byla v obvodu (její matka , pže pracovala s rodiči, mne znala od mala, chodili k ní i rodiče a brách se sestrou, tak mne taky vzala - tahala nervy a tegdy tvrdila že to s umrtvením nejde (nevím) , ale osobně nic strašného to nebylo.

Jinak potom po x letech později, když bylo lepší již zub odstranit, tak při trhání mi vždy nabídlnul lokální umrtvení. jen dvakrát řekl že by to šlo bez -měl pravdu ta úleva když ho vytáhnul nepopsatelná, Jinak bolest jsem vždy cítil před trháním nikdy po-tedy ani po odeznění účinků injekce.

Vzpomínám. Zubaře jsem se šíleně bála. Přestože to byl moc hodný pán. Držela mě matka i sestra. A vrtačka nehvízdala, ale drnčela jako kolečko od trakaře. A jezdila tam taková řemenice. Ještě v 70. letech mi bylo vrtáno bez injekce. Nejsou to pěkné vzpomínky. Jaga.

Za komančů jsem umrtvovací injekci dostala vždy, když mi trhali zub. Dcera po pozdravu pravila, že bez injekce neotevře pusu. Zubař se zasmál a injekci dostala vždy.