Anestezie u zubaře

Dobrý den, za bolševika chybělo řada věcí, ale injekce do dásně u zubaře už byla - občas při vpichu bolela více, než samotný zákrok. Zdravím!

Jak zde uvedl kolega, tak děti neměly na nějaké umrtvení šanci a jestli se nepletu, tak dospělci dostali injekci až na vyžádání (lékař se tím nechtěl nikdy moc zdržovat a čekat, až injekce zabere).

Anestezie jistě v 70. a 80. letech existovala, ale mě ji nikdo ani jako dítěti, ani jako studentovi (SŠ i VŠ) nenabídl. Koneckonců tehdy se k zubaři chodilo "se školou" a s dětmi se nikdo nemazal. Na základce i na gymplu byla dole v přízemí zubařská ordinace, šla tam vždycky celá třída, pěkně v zástupu, ať to odsejpá. Na konci vždycky zbyl hlouček nešťastníků, kteří na konci rychlé prohlídky uslyšeli "zůstaňte tady, budeme vrtat". Na nějakou anestezii nebyl čas. Pokud by byla placená (netuším), ani bychom neměli z čeho ji zaplatit. I na VŠ jsme měli zubaře na centrální poliklinice pro vysokoškoláky, akorát jsme tam už nechodili ve štrúdlu. Bez anestezie, jakbysmet. Prý při nějakém obzvláště bolestivém trhání, ale to se mi tehdy naštěstí vyhnulo. A zubař na vojně? Nenechte se vysmát.

Takže poprvé jsem si nechal radostně "zmrazit hubu" až někdy počátkem 90. let jako výdělečně činný.

Pamatuji si přesně. V roce 1985 jsem šel na větší zákrok a chtěl po zubaři celkovou anestézii /dnes se tomu sám směju/. Řekl mi : Jste vysoký funkcionář, nebo umělecká celebrita? Dostal jsem injekci a byl jsem rád.

Byl jsem u zubařky předevčírem a zase mě opíchala /hubu/. Injekce nebolela ani trochu. Asi nějaké bezbolestné jehly a splasklo to už asi za hodinu. Dokonce nikdy nic neplatím. Vývoj je fajn.