Nejste přihlášen/a.
Pokud vás postihne těžká nemoc a nebudete moci pracovat, stát vám poskytne nemocenskou a případně invalidní důchod podle stupně invalidity. Tyto dávky často nestačí na plnou péči. Pokud nemáte nikoho blízkého, kdo by vám pomohl, stát vám osobního pečovatele neposkytne. Existují však domovy pro zdravotně postižené a neziskovky (např. Konto Bariéry, Český červený kříž), které nabízejí částečnou podporu a péči, takže je důležité mít finanční rezervu a případně vhodné pojištění pro případ invalidity či vážné nemoci, protože bez lidí kolem a bez financí bude péče o vás dosti omezená.
Prosimvás, s roztroušenou sklerózou mám nejlepší kondici z celé naší rodiny. Za poslední rok jsem se vytrénovala tak, že jezdím docela běžně 50-60km na kole, když je to okolo 30, říkám tomu líná vyjížďka. Chodím po lese 20km, jsem schopná pracovat na plný úvazek, starat se 100% o rodinu a sportovat celý den. RS dnes už není invalidizující nemoc a lidé s ní obvykle nekončí na vozíku. Navíc jste muž, tato nemoc postihuje více ženy a průserové je těhotenství, která vám také nehrozí. Jo když některá mermomocí s touto diagnózou musí přerušit léčbu a odnosit dítě, tak si pak riziko toho invalidního vozíku zvyšuje.
Dobré životní pojištění řeší mnohé, můžete se pojistit na miliony v případě invalidity a pracovní neschopnosti a z toho žít.
ALS je blbá. Každopádně já to mám v hlavě nastavené tak, že vyloženě nechci, aby se o mně někdo dlouhodobě staral. Něco jiného je uvařit čaj, když mám virózu, neco jiného je krmit a měnit pleny. Já to měnění plen dospělé osobě 2,5roku dělala a zařekla jsem se, že tohle svým blízkým neudělám. Až nezvládnu osobní hygienu, péči o domácnost a nákupy, není na tomto světě pro mě místo. Euthanázie to řeší.
Dobrý den, poradíte dobré životní pojištění, dokud jsem zdravá, aby kdyby mě postihla nemoc a nemohla jsem pracovat, tak jsem dostávala peníze? Máte nějaké praktické zkušenosti nebo z doslechu od někoho, která pojišťovna vyplatí opravdu peníze, kdyby něco? Pokud vím, tak eutanázie není v ČR povolená, už máte plán, do jaké země se za ní vydáte? Díky.
Nezapomeňte, s celým rozhodováním a také zařizováním, že torie nemocného, ale soběstačného, logocky myslicího člověka, je naprosto, ale naprosto něco jiného, než realita. To píšu velmi zodpovědně, poučená tím, čemu jsem byla svědkem. Každý z nás máme konec narosto jiný a také ho přijímáme v jiné kondici, kdy nám někdo pomáhá nebo nás stále zachraňuje a nedovoi nám odejít. ![]()
Kdo by se měl postarat? Kdo je stát?Jak se o vás někdo dozví? Proč by se někdo o vás měl postarat? Jaký by měl důvod?
Hledáš pomocnou ruku? Najdeš ji na konci svého ramene.
Dovedeš smysluplně odpovědět na tyto otázky? Jesli ano, pak je jasné, kdo se o tebe postará.
babko, tazatele třeba klepne pepka, bude z něj zelenina a i kdyby měl ochotných rukou jak chobotnice, je mu to prd platné. Sám si nepomůže.
Ve 29 je na takové myšlenky brzo. Třeba k sousedovi (bylo mu myslím přes 80) poté, co mu umřela žena, chodila nějaká církevní charita, teď je prý v LDN, aspoň je od něj pokoj (nikdo ho neměl moc rád). Ona ta jeho žena taky byla na nic, ta by to bývala taky potřebovala, možná by tu ještě byla, kdyby si něco takového zařídili dřív.
Ale dělat si tyhle starosti v mladém věku, to je snad skoro zbytečné, ne že by se mladému člověku nemohlo nic stát.
O maminku se při pracovním úrazu postarali nejdřív odbory (my, co nejsme v odborech máme smůlu), než začla chodit nemocenská docela trvalo, pak dlouho nic a asi po roce a půl přišlo nějaké odškodnění plus dorovnání platu (byl to pracovní úraz). Ještě jsem zapomněl na pojištění a to ho chtěla chvíli předtím zrušit, jen to nestihla. Pojišťovna taky dala nějakou zálohu, chvíli po odborech.
I když se o tebe postará charita, není to život, ale živoření. Tahle situace se řeší jediným možným způsobem, jen to chce zvolit formu, aby to bylo bezbolestné a rychlé. Nedělám si srandu.
Pane Ernie, otázka mimo tématu, nevíte přoč nekteří lidé skáčou pod rychlíkový vlak?
Děkuji a přeji jen zdraví všem.
Ernie, jen mi vysvětlete, kam se chodí pro odvahu. Věřte, že ta odvaha je hodně před aktuální situací. Dokud se neztrácí vědomí, do té doby každý lpí na životě. Na každé vteřině.
Milane, kdo skáče pod vlak? Nemocní, nemohoucí? To mi přijde divné. Skáčou pod vlak, střílejí se, věší se, tráví se lidé většinou zdraví a úspěšní.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.