3x
Zkus se zaměřit více na své koníčky a najít si i něco, kde přijdeš více mezi lidi. Třeba nějaké dobrovolnictví, jsou toho mraky, je hodně na výběr. Mně to třeba hodně pomáhá. Pomoci druhým a tím vlastně i tak trochu sám sobě. Ten pocit, když pak přijdeš domů a víš, že si udělal něco dobrého, ten je skvělej.
Rozhodně hodlám pokračovat. 
Rada, snad od MUDr. Plzáka:
Když chlap dostane od ženské kopačky, má to nést jako chlap a má odejít středem s hlavou hrdě vztyčenou.
...
žena je
od Ráje
podivnej tvor
...
Mně se kdysi stalo, že dívenka co jsem s ní pomalu počítal jako s budoucí manželkou řekla, že nemá smysl se scházet. A já, nevěda co dělám ve svém žalu jsem si rozšířil řidičák o skupinu A a koupil jsem si motorku. A začal jsem lítat. Na větroních. A vůbec, ale VŮBEC o nic jsem nepřišel
Té dívence co mi dala kopačky děkuji za to, že jsem dostal šanci splnit si svůj platonický sen - být pilotem. Rád na to vzpomínám, jsou to hezké vzpomínky a hodně mi to do života dalo. Třeba jednou jsem točil ve stoupáku a se mnou točil čáp. Koukal jsem, jestli nese miminko, ale žádné nenesl, potvorák. Tak od té doby nevěřím na čápa.
nenech se rozhodit nějakým fíkem...já třeba jsem tuto fotku ještě neviděl...nějak mi u Tebe se v paměti vybavuje i nějaké video z kabiny pilota a krajiny okolo a větroně v letu...možná že se mýlím ale to video bylo suprové-jinak co se týče zaláskování u mne-tak těch dívek taky bylo dost-ne fakt se tím nechci chlubit -někdy jsem dostal kopačky já - někdy jsem to ukončil sám... krásné vzpomínky zůstaly -ty mi nikdo nevezme-nakonec jsem našel jednu slečnu a moc jsem se divil že ona o mne měla zájem ...a s ní jsem už v manželství okolo 50 let...takže si myslím že na každého pokud se chová slušně-nelže a nevymýšlí a mluví pravdu čeká určitě nějaká fajn dívčina...
To video není moje, je stažené z internetu. Když já jsem poletoval, mobily nebyly, ani obyčejné. Ale pády, vývrtky, skluzy, ostríé zatáčky jsem si odlítat musel abych mohl lítat rovně pomalu a nízko . Jednou jsem měl periodické přezkoušení, sedl za mne instruktor co měl akrobatický výcvik, řekl abych uvedl éro do vývrtky, zastavil točení a předal mu řízení, on že to éro rozeběhne na 170 (nebo kolik) a udělá přemet. Jak řekl tak jsme udělali a pak ještě jeden. Doba her a malin nezralých, ještě za dob Svazarmu.
K jubileu mi dala manželka hodinový let ve větroni, s pilotem jsme si pokecali, prý mládež o lítání nemá moc zájem, on že má jen jednoho žáka a navíják se moc nelítá, že se málokdy sejde tolik lidí aby mělo smysl ho vytahovat.
Pak jsem manželce k jejímu jubileu dal totéž. Prý se jí to libilo, ale příště už ji do toho nikdo nedostane.
0x
já ti to řeknu natvrdo protože seš ufnukanej posera kerej nemá koule 
já třeba dostal kopačky k 50tinám a ještě sem musel vypláznout 600litru abych jí vyplatil z bytu a taky to se mnou zamávalo jen neboj ale hodně rychle sem se oklepal odepsal tu paní ze života a je mi fajn
život je moc krátkej na to abych se trápil kvůli jedný káče
0x
Musí přijít jiná žena.
Až ji uvidíte, tak se Vám zastaví dech a rozběhnou hormony.
Potom bude tato předcházející zapomenuta.
Myšlenky neovlivníte. I když se říká, že to chce čas, tak ano, ale mnohdy roky.
Jenom si v těch všech situacích říkat = jsem silný, ustojím to, zvládnu, přenesu se přes to, koho ještě potkám a bouchne to tam.
Já si hodnotila city od 100 % a každý měsíc jsem na stupnici snižovala, podle toho, jak se cítila.
Nejsem sice na nule, pokud máte někoho opravdu rád, tak to ani nejde. Ale už se tím jen bavím a vzpomínka mi činí potěšení.
Pořád tam je krabička se srdíčkem uvnitř. A tolik nebolí.
Otázka je, jestli se dá opravdu najít ještě někdo, kdo Vás tak zaujme. V mladším a středním věku máte naději.
Já ještě sice čekám, ale možná už jen hodnotím s nadhledem, koho bych chtěla vidět po svém boku. Už se člověk nehroutí, ale stává silnější a možná náročnější.
Změna u Vás přijde sama, neovlivníte ji. Společnost, koníčky pomohou.
Kéž by to tak bylo jednoduché! Já odešla se dvěma malými dětmi od mužského, kterého jsem milovala a vlastně miluji dodned. Milovala jsem, ale neměla ráda, nemohla jsem s jeho nezodpovědností a jeho alkoholem žít. Raději jsem s dětmi šla do bytu 4. kategorie, z bytu se 2 lodžiemi a garáží. Už je to 50 let, ale stále v srdíčku je. Už ani zdaleka nevypadá jako tenkrát, ale stále mi zavibruje v hrudi když na něho pomyslím. A to, za toho půl století co všechno prošlo mým životem?! A stejně! 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.