Do důchodu daleko a nemocní rodiče

Ať si maminka vyřídí příspěvek na péči. Budete potřebovat každou korunu, i když si to možná zatím nemyslíte. Zjistěte si, kdo v okolí Vám může s maminkou pomoci - její čiperné kamarádky, ochotná sousedka, v neposlední řadě Charita a podobné ordanitace poskytující pečovatelské služby. Ať jste připravená. Pak je to už jenom na Výs, co zvládnete sama a co zaplatíte za pomoc. Je otázka, co všechno maminka zvládne - dojde si nakoupit? Uvaří si, vypere si? Je schopná obcházet své lékaře, zajít si pro léky a správně je užívat? Nepotřebuje inkontinenční pomůcky? Zvládne být doma sama, orientuje se? Nemívá závratě a časté pády?

Upřímně - starala jsem se tak normálně o maminku, dokud zvládala aspoň něco, ale bohužel jí začala rapidně odcházet hlava. Netušila, že je doma, nevěděla, že je tady koupelna, nebyla schopná poznat nebo jakkoli zjistit, který je den, takže prášky nachystané do popsaných krabiček nesnědla nebo snědla za den dvoje... přestala být schopná se správně obléci, každé ráno jsem jí něco převlékala - buď měla něco naruby, nebo zadkem na předek. Nevěděla, jak je venku, a chtěla chodit stále např. v zimní bundě. Řekla mi, že si myslí, že nic jiného na oblečení nemá. Nepamatovala si, jestli jedla nebo ne. Musela jsem převzít absolutní kontrolu nad jejím životem, vlastně začít ho žít s ní. Naštěstí jsem ji nemusela nikam "dávat", to bych taky nedokázala, ale ona doma tak trpěla samotou, bez ohledu na to, že jsem u ní byla prakticky pořád (nepamatovala si, že jsem tam byla dvě hodiny ráno a pak hned z práce až do večera, a mezitím byla v denním stacionáři), že zoufale chtěla do domova, aby byla mezi lidmi. Měla požádáno, ovšem vypadalo to beznadějně, ale po posledním kolapsu a pobytu na LDN ji do toho domova vzali. Je tam velmi šťastná. Nikomu nevadí, že si nic nepamatuje, a má kolem sebe stále nějaké lidi. Mě ta péče stála za poslední půlrok 10 kg z váhy dolů a psychicky jsem byla úplně na hromadě. Chodila jsem ráno před sedmou k mamínce, komplet jsem ji vypravila do stacionáče, snídaně, hygiena, prášky, nezbytný úklid, a běžela jsem do práce. Z práce rovnou k mamince, po cestě nakoupit, u ní hned dohlédnout na polední prášky, pak třeba prádlo, nebo umýt podlahy, nebo kuchyň, nebo převléct postel,... nachystat večeři, dohlédnout, aby ji snědla, dát jí léky (ke konci měla 18 tablet denně ve 4 dávkách) a kolem půl deváté večer jsem byla polomrtvá doma. Moje domácnost a manželství - trosky. Tak to Vám nepřeji. Udělala jsem velkou chybu - domnívala jsem se, že když udělám všechno, co je v mých silách, pomůžu mamince vrátit se na lepší úroveň. Řeknu Vám jasně: je to nesmysl. Nepomůžete ničemu. A kromě toho jsem to pojala jako sprint, veškerou sílu jsem napřela na pomoc mamince. Ale on je to maraton. Nikdy nevíte, jak dlouho poběžíte, a musíte si šetřit síly. Nechte si pomoci od institucí k tomu určených a zaplaťte to. Zachováte si zdravý rozum a dobré vztahy v rodině. Mně kvůli péči o maminku vyrostl nepozorovaně vnuk o 8 let a já jsem "neměla čas" s ním být. To je navždy ztraceno. Celé víkendy u maminky od rána do večera. Nelituji toho, jinak jsem to neuměla, ale Vás varuji.

Opravte svůj názor, že ji nechcete pak dát do nějakého zařízení. Naopak, v klidu předem vyberte takové, které bude na slušné úrovni. V opačném případě si poškodíte své duševní i fyzické zdraví a oběma zkrátíte život. Svou amatérskou péčí se ani okrajově nemůžete přiblížit profesionálům s odpovídajícím vybavením.