Podnikání v 90.letech

Byla ohromná euforie. Podnikat chtěl každý, ve všem možném i nemožném. Každý myslel, že přes noc zbohatne. Bohužel, nebylo to tak a zrno se brzy oddělilo od plev. My zákazníci se zase těšili, jak si budeme moci vybírat nejlepšího a nejlevnějšího řemeslníka. Chacha.

Lidé šíleli po kupónové privatizaci. Také jsme si s manželem koupili knížky a prodělali všechno. Známá paní investovala do cementáren a vydělala na tom tolik, že i koupila nového Formana, což nebyla levná záležitost. Jo, člověk v tom musel buď umět chodit, nebo mít štěstí. S podnikáním to bylo stejné.

V každé sebemenší vesničce se chopil nějaký soukromník prodejny. Jezdila jsem jako OZ z velkoobchodu na objednávky. Denně kolem 20 prodejen. Tedy asi 100 a OZ jsme byli čtyři. Dneska, když tamtudy jedu, spočítala bych současné prodejny na prstech jedné ruky. Maximálně Vietnamci. Všechno vzalo za své. Jak jsem psala v úvodu - velká euforie a tvrdé vystřízlivění.

Na Západě bylo dnikání o něčem jiném. Děti vyrůstaly ve firmě, žily v tom řemesle, v dospělosti uměly, věděly a přebíraly od rodičů živnost. U nás nebyly zkušenosti, vařilo se z vody. Proto - velký radostný vzestup a pak často tvrdý pád. Jaga.

Normální. Stejný.

Obchodovat se dalo se vším a nebyla skoro žádná byrokracie,hygiena,HCCP,na živosťák nákup a prodej zboží se dalo podnikat se vším.Ze západu se dalo vozit různé zboží,které tady nebylo,mrazáky,ledničky,elektronika,drogerie... všechno se platilo kešem,byl to Klondajk,dali se vydělat lehce a dobré peníze.

Nevím, jak se vydělávalo na servisu výpočetní techniky. Znal jsem pár lidí, kteří si vydělávali dovozem VT a jejich prodejem. Tady se daly koupit pouze počítače TNS ze Slušovic za cca 350 000 Kč. V Německu se podobné PC dalo koupit za cca 1000 marek (=25 000 Kčs), přivézt sem, nechat si ho ohodnotit u soudního znalce a prodat firmě za 250 000. Takže na jednu otočku vydělal 1 mil. Kčs. Ale to trvalo pouze chvíli po otevření hranic. Podobně začal podnikat Petr Kelner s kopírkami a tiskárnami.