Zemřeli mi oba rodiče a pořád to bolí, přejde to někdy?
Od:lucenaodpovědí:6změna:
Ahoj, zemřeli mi rodiče a mohu říci, že čím je to delší doba od smrti maminky, tatínek zemřel před necelým rokem před maminkou tak tím je to horší. Mám spoustu fotek i nějaká videa s maminkou, mám oba hlasy táty i mámy, ale tátu nemám bohužel nikde na videu, mám ho jen na fotkách a ve vzpomínkách a maminka zemřela teď v únoru na začátku a já to nejdřív zvládala, ale brečím nečekaně, už se to stalo hodněkrát od té doby, když si koukám nějaké foto v počítači a začnu na to myslet, na ty momenty před. A já to mám tak, že sype se mi práce, mám 3 roky před 50tkou a nemám nikoho, jsem doma sama a tím spíš mě to láme, prostě čím delší čas uběhl, tím je to pro mne horší, že už nikoho z nich nikdy v životě neuvidím, ta bolest je prostě skutečná a pořád tady. Vím, že nikdy už od nikoho nedostanu tolik lásky a podpory a to vědomí této skutečnosti je tak bolestivé, to že nikdy neuvidím nejmilejší lidi, které jsem v životě měla, nemůžu s nimi mluvit, nic. Prostě největší bolest v životě, která vypadá, že nikdy nepřejde. Mě by pomohlo chodit na nějaké skupinové sezení lidí, kteří tohle zažili a být si vzájemnou oporou, existuje něco takového? Byla bych moc ráda.
Nemám jednoho z rodičů... Bolí to. A tím víc, že nebyl čas si některé věci vyříkat. Už chápu svátost smíření před smrtí. Jenže někdy smrt přijde náhle... Vím, že existuje nějaká poradna Vigvam. Ale osobní zkušenost nemám. Na tento svět sami přicházíme a sami i odejdeme... Nemusí to být lehké se s tím smířit. Každopádně člověk musí nakonec být sám sobě největší oporou. Tomu se myslím říká dospělost.
Chápu vás dobře, protože to znám. To má každý duševně zdravý člověk (ne každý člověk) Přejde to, ale ne úplně a je to normální. Chodte sama jistý čas do přírody a nepřemýšlejte tam nad tím, ale naopak pozorujte děj kolem sebe a uvidíte ten efekt. Také bych si přál, aby tu byl táta který mě nikdy nepodrazil a nenechal nikdy napospas ničemu a vždy mi pomohl na rozdíl od mé matky, která stále žije. Zkuste si třeba představit, že jsme na tom všichni stejně a nikdo není výjimkou. Zkuste si představit utrpení jiných (nebudu uvádět ukázku) a co vše je potkalo v životě. To také pomůže.
Dobrý den, se smrtí rodičů se musí člověk časem vyrovnat, ale jenom Vás chci varovat - jste učebnicový příklad osoby, kterou by uvítala libovolná sekta, tak si na to dejte pozor a nenechte se ovládat, pokud o takovém uskupení, kde chcete kolektivně truchlit, uvažujete. Zdravím!
Ač s tím osobně nesouhlasím, velmi mnoho indicií naznačuje pokračování života po smrti fyzického těla. Přečtěte si například Život po životě od Raymonda Moodyho. Sám jsem uvedené nečetl, ale jsou tam prý popsány případy blízké smrti a vyprávění dotyčných o komunikaci se svými zemřelými předky atd. Pravděpodobně vás tyto příběhy uklidní a přesvědčí, že se se svými rodiči (možná) ještě setkáte. Pobrečte si, jak dlouho budete chtít, ale pak již dále žijte svůj život. Každý den je zde naposledy. A hlavně se řiďte tím co napsal Ben
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.