Jak si nastavujete hranice? Mám s tím problém, vyrůstala jsem v tom že záleží co si o mě myslí ostatní, že sebevědomí a víra v sebe je nechutná sobeckost a prostě když se něco stane, nezareaguju včas nebo spíš nevím jak se bránit ve slovech.
Jako jsem ráda sama a nejsem někdo kdo by neměl vlastní názor a přizpůsoboval se okolí ale vyhýbám se konfliktům a potřebuju pomoct v takových prkotinách jako třeba:
-Spolužačce půjčím propisku, ona už mi jí nevrátí - je to jen propiska, nechám to být, třeba jí to dojde...
-Kamarádka řekne kdy si další den zavoláme. Pak pořád s někým volá a mě vytípne, napíše že volá se sestrou, řeknu si dobrý. Po 6 hodinách zavolám znovu a to samé, ona napíše: sorry já jsem ted ve městě a bavim se nejakýma random lidma
- Poslední věc je trapná i pro moje pochopení ale pracovala jsem v ženském kolektivu, kde byla pouze jedna toxická osoba, snad každou chvíli řešila že si na zpětné vazbě (veřejně před 30 lidmi) bude stěžovat...zrovna se mnou neměla problém ale ve zkratce, těsně před prezentací mi ještě říkala podporující věty ale pak veřejně oznámila vymyšlené věci co jsem neudělala, jako že jsem něco odeslala co ona chtěla vylepšit, přitom ona sama mi napsala že to mám odeslat tak jak to je a mám i důkaz ale jen jsem stála a mlčela v šoku. A ostatní holky mi časem řekly, že ví že to nebylo vůči mě vůbec fér, že se na poslední chvíli rozhodla (nevím kdo má potřebu si o někom vymýšlet něco aby ho veřejně setřásl a přitom se na něj usmívat) a ty holky nechtěly mít konflikt, protože byly tak tak rády že neřekla je.
Chápu, nikdo mě nezachrání, život mi naznačuje že se to musím naučit ale jak mám sakra říct: prosím vrat mi tu propisku, nebo memáš respekt ke mě ani k mýmu času už nebudem kámošky, nebo co to říkáš za věci když sama víš že tak to nebylo, to chceš tolik pozornosti že mě budeš veřejně srážet i když jsem dělal víc práce něž většina zatímco ty jsi jen negativně pomlouvala ostatní?
Protože pardon ale kdybych něco z tohohle řekla, myslím že bych akorát vypadala jako někdo nevyrovnanej, ostatní by si řekli že jsem nějaká histerka a mít dopředu připravený obranný monology je nemožný. Jak to děláte že si nenecháte s-át na hlavu?
0x
S propiskou bych prostě řekl: Můžeš mi vrátit tu propisku, co jsem ti včera půjčil?
A dotyčný/á většinou odpověděl: Jasně, promiň, já zapoměl. a sáhnul do kapsy, tašky, .., propisku vytáhnul a vrátil.
Zažil jsem mnohokrát, na obou stranách a nebyl problém, jen lidská nepozornost, kdo by pořád myslel na nějakou propisku?
Na druhou stranu, takoví ti, co jen tak jako naznačují, ale neřeknou co chtějí, většinou nedostanou co chtějí, protože ostatní to jejich naznačování nepochopí, nebo spíš ani nezaznamenají a určitě si nespojí s tím významem, který tomu připisuješ ty.
V lese se roznese, že si medvěd udělal seznam zvířátek, která sežere.
Přijde za ním vlk a říká : hele medvěde, máš mě na tom seznamu?
Medvěd se podívá a řekne: Jo, mám.
Vlk: A mohl bych se předtím ješte rozloučit s vlčicí a vlčaty?
Medvěd: klidně
Tak vlk jde, rozloučí se s vlčicí a vlčaty, pak se vrátí a medvěd ho sežere.
Přijde za ním liška a říká : hele medvěde, máš mě na tom seznamu?
Medvěd se podívá a řekne: Jo, mám.
Liška: A mohla bych se předtím ješte rozloučit s lišákem a liščaty?
Medvěd: klidně
Tak liška jde, rozloučí se s lišákem a liščaty, pak se vrátí a medvěd ji sežere.
Přijde za ním zajíček a říká : hele medvěde, máš mě na tom seznamu?
Medvěd se podívá a řekne: Jo, mám.
Zajíček: A mohl bys mě z něj vyškrtnout?
Medvěd: klidně ...
0x
Jak to děláte že si nenecháte s-át na hlavu?
... nepučujeme propisku, o kterou nechceme přijít 
Kdo si to má pamatovat co jsem komu půjčil? Chceš něco půjčit OK tak mi dej zálohu a když mi to do večera vrátíš tak ti vrátím zálohu, jinak si vys.. oko
Sice to je jiný problém, nechci řešit komu jsem co půjčil a ty to zřejmě řešit chceš a pak máš problém si vymoci svá práva, jenže tebe nikdo nebude respektovat právě proto, že jsi takový ťunťa, kuňk a nemotora. Právě tím že se každému snažíš vyhovět, tak na tebe každý SE..!
Vnucuješ se kámošce, kdyby chtěla, tak by ti zavolala sama. Tak asi nechce a ty si najdi jinou a tuhle pusť k vodě...
0x
0x
Problém je v tom, jak vnímáte ty hranice. Máte asi na mysli osobní hranice. U jejich nastavování nejde o to, abyste opravovala ostatní. Abyste je nějak vychovávala, aby se k vám nechovali hnusně. Aby si jakože uvědomovali, jak blbě, nevhodně nebo jakkoliv jinak hrozně se k vám chovají. Nastavování hranic funguje poněkud jinak. Na příkladu s tou propiskou, musím mít na začátku v hlavě, co udělám, pokud mi dotyčný propisku nevrátí. Mám dvě možnosti, buď mu potupně budu říkat, vrať mi tu propisku. Nebo mu ji nechám, a ohodnotím si pro sebe toho člověka jako nespolehlivého. Tj. nikdy mu už nic půjčovat nebudu. Když si bude někdy něco chtít půjčit, řeknu prostě jenom "ne", bez vysvětlování. Je to mě, o mé reakci, ne o tom, abych napravila někoho jiného. Na příkladu s kámoškou, řeknu si, že si mě neváží, tak se s ní přestanu bavit. Nebudu se vnucovat. Najdu si kamarády, kteří si mě váží. Na příkladu s toxickou osobou v práci. Nechci pracovat s toxickými lidmi, práci mohu změnit a změním ji, když se mi v ní nelíbí. Toxické osoby nejsou napravit, opravit, slovně umravnit, nebo cokoliv jiného s nimi dělat a řešit. Dají se buď ignorovat, pokud to dokážete, a nebo od nich odejít.
Ve zkratce, osobní hranice se nebrání před těmi, kdo je chtějí porušovat nebo už je porušují, osobní hranice se nastavují v sobě uvnitř. Nejde o to, předělat ty lidi, nebo se vůči nim vymezovat, ale mít nastaveno vůbec nějaké osobní hranice, a při jejich překročení jednat, jak máte v hlavě nastaveno, od toho jsou to ty osobní hranice. Když je někdo překročí, bude následovat tohle a tohle.
0x
Tato situace je prakticky neřešitelná. Za uvedené mohou v plné míře vaši rodiče - ve zkratce: vaši rodiče či jeden z vašich rodičů když jste neposlouchala řešil situaci řevem, urážkami a následným trestem. Toto se dělo odmalička, a výstup (tj. vaše chování) se zformoval do 7 let věku. Tedy toto chování děláte automaticky a nemáte nad ním žádnou kontrolu. Částečně se dá ještě věc vylepšit (přípravou obecně obranných vět, ale vyjde to až na Xtý pokus - zpočátku budete zase stát jako zmrazená), ale jen velmi mírně a to max. do 35 či 40 roku věku, kdy jste jako osobnost již plně etablovaná. Za vše "poděkujte" svým rodičům. Na tyto situace je sice možné se částečně připravit (viz výše), protože jsou ale každá zcela jedinečná, vždy vás útočník dostane na něco nového nad čím jste ještě neměla možnost přemýšlet. Zároveň je nutné se pokud možno vyhýbat těmto problematickým lidem, ať už v soukromí tak v zaměstnání. Útočníky tohoto typu nepředěláte a jakýkoliv váš nesouhlas bude brán od vás jimi jako vaše nebetyčná drzost. Proto je nejlepší tyto osoby plně odstřihnout (ghosting).
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.