Nejste přihlášen/a.
Znám případ, kdy umřel otec nevěsty pár týdnů před svatbou. Svatba se nerušila, protože nevěsta byla těhotná a její otec by jí tam chyběl pořád, i kdyby se svatba odložila třeba o 10let. Navíc k čemu je okatě truchlit a držet smutek, když člověk stejně musí žít dál. Svůj smutek si každý neseme v sobě a není povinnost dávat ho okázale najevo, aby lidi neřekli.
Manželův otec zemřel 28.5 a první červnovou sobotu měla dědova vnučka svatbu. Nic jsme neodkládali život jde dál.
doplněno 09.12.12 21:20:Původně jsem chtěla rovněž napsat jako USKA, že je u nás zvykem jít se zpěvem po pohřbu do hospody kde je kar a nikdo zde netruchlí. Nakonec můj otec měl jedno přání, kremaci, žádný proslov a hrát písničky od Michala Tučného a Milana Chladila. Manželův otec chtěl zase při zpouštění rakve hrát Ba jo, to byly časy a chtěl aby jsme všichni zpívali-pro nás to problém nebyl, ovšem než jsme přesvědčili faráře to byl téměř nadlidský výkon. Nezajímá mě co říkají lidé, smrt je součást života.
Každý prožívá úmrtí někoho blízkého jinak. Někdo bude truchlit měsíce a roky a někdo si oddechne, že už to má za sebou a nemusí se o umírajícího příbuzného starat. A může to být i matka. Tohle nejde nadiktovat nikomu. Já se se smrtí mé maminky nemohu vyrovnat doteď, umřela v březnu, mé velice blízké kamarádce zemřela minulý týden, a ona si oddechla. A tu kamarádku mám ráda, znám ji, vím, co je to za člověka. Ale ona to prostě vnímá jinak. Klidně šla na ples a pak na nějakou jinou zábavu. Takže si myslím, že to je o tom, jak to člověk cítí. On sám a ne nějaké konvence. Pokud mají ti lidé naplánovanou svatbu a jim osobně nevadí, že v rodině došlo k úmrtí, není co řešit. Leda tak pomluvy, které pak pochopitelně vyvstanou. No a nad tím mohou také mávnout rukou, neboť lidé mají paměť krátkou, prodrbou to, a pak se začnou zajímat něčím jiným... Ono toho je habaděj
Důležité je, aby se dohodli ti dva, co budou sňatek uzavírat. Myslím, že ani jedno rozhodnutí není správné ani špatné, obě jsou pochopitelná. Jejich rozhodnutí by měl zbytek svatebčanů a rodiny plně respektovat.
doplněno 09.12.12 23:02:Píšete, že jedna strana svatbu odložit chce a druhá ne... strany berete včetně nastávajících manželů? Nebo ti jsou oba pro?
Příbuzný před lety vdával dceru, byli jsme také mezi pozvanými hosty. Koláče roznesené, oznámení natištěné, když do toho náhle umřela jeho maminka. Měl ji moc rád, ale už to byla stará paní. Bylo kolem hodně dohadů, zda odložit či nikoliv. Těhotenství nehrozilo.
Nakonec se svatba konala, bylo to 14 dní po pohřbu. Byla se vším všudy taková veselá, jako každá jiná svatba, jen otec nevěsty seděl smutně v koutě, netancoval, vzpomínal na maminku. Občas si kradmo otřel oči.
Souhlasili jsme s tím, že svatbu neodkládali. Nikdo jw nepomlouval, aspoň, pokud vím.
Ve Vašem případě ale šlo o člověka mladého, tragicky zesnulého, který měl navíc být svědkem. Myslím si, že svatební nálada by byla na bodu mrazu a nejméně o půl roku bych to odložila. Já vím, mrtvého to stejně neoživí, ale už to nebude všechno tolik čerstvé. Tak pokud není nevěsta v očekávání, a tudíž to nespěchá, takový krásný červen by byl pro svatbu také jako stvořený. To je jen můj názor. Jaga.
doplněno 10.12.12 09:29:Až teď jsem si všimla, že se jednalo o mladou sestru nevěsty. To je opravdu to nejbližší příbuzenské spojení a v takovém případě bych svatbu odložila zcela určitě. Nebude z ní mít nic nevěsta, její rodiče, ani ostatní blízcí příbuzní.
doplněno 10.12.12 09:31:Strana ženicha se nechová právě solidárně. Kdyby se bylo totéž stalo v jejich rodině, hodnotili by to asi také úplně jinak, než když to je "jenom u těch druhých".
V tom případě bych, pokud se hlavní osoby shodnou, svatbu udělala ale velice tichou, komorní. Helikoptéru nechat v hangáru, zapomenout na ty ostatní velkolepé akce. To se v tomto případě opravdu nehodí.
Pokud by si tyto atrakce chtěli zachovat, pak skutečně odložit veselku. Jaga.
Tak potom, co jsem se dozvěděla detaily, jsem také pro odložení svatby.
Dokud jsem to brala jen jako někoho z rodiny )třeba vzdálenější) a svědka v jedné osobě, uvažovala jsme o tom tak, jak jsem psala. Ale takhle myslím, že by to byl velký nápor na psychiku nejen nevěsty, ale hlavně rodičů nevěsty a zesnulé ženy.
Je to skutečně hrozná situace, je mi to líto
Nejsem pro variantu svatbu uspořádat, ale komorní. Myslím, že to je řešení, které se může zdát dobré, ale ve výsledku nikoho skutečně nepotěší. Pár má vysněnou velkou svatbu - tím pádem myslím, že by ji meli mít. I za cenu, že později. A i na malé svatbě na všechny dolehne smutek. navíc všechny budoucí vzpomínky na svatbu budou mít pachuť toho, že ta svatba byla smutná kvůli nedávné tragédii a ještě navíc nebyla ani taková, jakou si nastávající manželé přáli... No není to dvojitá škoda?
Tím, co řeknu teď rozhodně nechci nikoho urazit, ale myslím, že pokud někdo má peníze na tak velkolepou svatbu, jako popisujete, může si dovolit, i když je to nepříjemné, i penále za zrušení všeho možného, a domluvit to znovu na jindy... (Navíc myslím, že slušné podniky by vyšly možná více vstříc, kdyby byly obeznámeny se situací... je ovšem otázka, zda má rodina na blízku někoho schopného takového jednání, pro členy by to samozřejmě bylo asi moc bolestivé.)
No, pokud je to Ir, který si bere Češku, měl by mít pochopení zase pro naše vnímání situace. A i kdyby ne pro "naše", tak pro její. Na názoru jeho nastávající by mu mělo záležet především... Přesvědčovat ženu, která ztratila sestru, aby dělala něco, na co se necítí, ať je to vaření bramboračky, nebo svatba, není ani hezké, ani citlivé a ani rozumné...
krkovičko "vhodné, nevhodné" udělejte co cítíte, v každé rodině je to jinak, u nás se smrt bere jako něco co prostě příjde ať se to zrovna hodí nebo ne, naše rodina nepotřebuje okázale zdobit hroby a být na hřbitově každou neděli. Své mrtvé si nosíme v srdci, otec zemřel v 60ti letech a je to už téměř 20 let i dnes často řekneme jo kdyby tu byl táta vzal by harmoniku, to by bylo veselo a pak na sebe se sestrama kouknem a spustíme tu co měl rád, maminka obyčejně dodá, no jistě zase by se ožral. Je to moc smutné když zemře mladý člověk a nikdy ho nevymažete ze svých vzpomínek. Když se svatba o rok odloží, myslím, že rodiče nevěsty na ni stejně budou myšlenkama se svou druhou dcerou. Je to měsíc co se vdávala kamarádka dcery, její otec šel na obřad rovnou z nemocnice, obřad, trocha veselí a zase zpět špitál a ve 23 hodin telefon, že zemřel, nebyl starý měl pouze 49let a rakovinu. Na druhou stranu píšete, že spolu žijí a mají roční dítě, nerozumím tomu proč tak okázalá svatba, jako by chtěli světu ukázat, že na to mají. Tak kdyby mi tragicky zemřela sestra a já měla mít svatbu, měla bych ji ale vynechala bych ty zbytečnosti.
Vždyť přímo po pohřbu se dělá trachta v hospodě, kde se také více veselí než truchlí. Asi bych se zkusila zamyslet na to co by tomu řekl nebožtík. Chtěl by, aby svatba byla odložena nebo ne? Já byt nebožtíkem, tak bych nechtěla nic odkládat, nic se nezastaví úmrtím, každé ráno vyjde sluníško, život jde dál.
Ano, zrušit svatbu v případě úmrtí nevěsty nebo ženicha.
Nic neodkladat, spojit pohreb a svatbu dohromady.
Usetri se vsem cas i finance. Nez se jednou sjizdet kvuli pohrbu a podruhe kvuli svatbe...
Nejprve bohosluzba za zemreleho, sup s nim do hrobu a hura zpatky do kostela.
V hospode se pak oslavi pri jednom svatba, i zivot zemreleho.
Vsechno vyrizeno behem jedne soboty.
Dobrý den.
Jen dodám. Kdyby mi zemřela sestra, nedokázala bych se vdát a slavit veselku. Nejméně půl roku. Ale je to jen můj názor, prostě si takovou svatbu nedokážu představit. Nikoho ale neodsuzuji, pokud by se svatba konala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.