Dobrý den, už dlouho přemýšlím, jak pomoci jednomu člověku, ke kterému se ostatní bohužel nechovali hezky. Pokud to popíši anonymně, snad se nikdo zlobit nebude, a třeba se to podaří částečně vyřešit, nebo si z toho vezmou příklad ostatní (hlavně ne agresoři!), že je to třeba řešit dříve. Samotného mě mrzí, že jsem třeba neudělal více dřív, když jsme zhruba stejně staří a rodinu dobře znám. 
Tak ona "osůbka" byla terčem prakticky od školky, ani nevím proč, jako dítě jsem to moc nevnímal, jelikož děcka řeší jiné věci a vše je přece hra. Ve školce nás učitelky, kdo byl levák, se snažily přeučovat napravo. Toto byl obecný nešvar ještě po roce 90, alespoň u nás.
Další věc, která mohla tehdy vést pro zvýšenému "zájmu", byla hyperaktivita a nadměrná inteligence (hrozné spojení, ale je to tak). V kroužku na flétnu, kde měla ona osoba trochu výhodu, byla ihned utřena a časem z kroužku odešla. Tehdy byly třídy ve školce ještě míchané, takže jen pro kontext, že případné tresty či nadměrné "usměrňování" se ztratily.
Následovala ZŠ, já byl o dva roky výše. První třída celkem v pohodě, ale "hyperaktivita" ze školky zůstala, bohužel během pololetí došlo ke ztrátě milovaného prarodiče, na kterého byl velký fix, takže zbytek roku stál za starou bačkoru. Od dalšího ročníku došlo ke změně třídní učitelky (2.- 5. třída) a to bylo peklo. Prostě všechno špatně, za všechno může, všechno udělal (nebo neudělal), nic neumí atd, neoprávněné nařčení z krádeže (co bylo podtextem raději psát nebudu, jelikož to normální člověk nevymyslí).
Postupně (6. - 9. třída) došlo u daného člověka ke kompletnímu obratu -> vyhýbání se lidem, nezájem o spolužáky, extrémní zpomalení, ale inteligence a píle do školy zůstala. Prospěch byl excelentní, ale vztahově a kolektivně se něco stalo. Samozřejmě byla šikana jako prase, ale to se dalo předpokládat.
Pak následovala střední škola (to už mám jen zprostředkovaně). Ta se zdá být v pohodě až na celkem klíčovou situaci s vlastní autoškolou. Jelikož je to osůbka hodně zodpovědná a vše bere do detailů a souvislostí (mě to hlava nebere), tak se stalo opět již známé -> co se trochu nepovozit! Hned druhá jízda na nákladním voze, i když bylo evidentní, že to je prostě špatně. Neustálé nadávky na neschopnost a nakonec i zkažené závěřečné zkoušky (z 99% vím, že chyba byla účelově vymyšlená z cílem vydělat na opravách - znám několik podobných případů). Takže ze střední školy sice machr na auta, ale prakticky nejezdil (nákladního byl nucen se vzdát, jinak B nevydají) a dnes nejezdí a zájem o auta upadl.
Co vím, tak byl v několikero zaměstnáních, hodně šikovný, samostatný, ale jak někdo přitlačí na špatném místě, tak je to zlé. Lze nějak pomoci, nebo to nemá cenu řešit, jelikož co se dlouhodobě pokazilo, nejde jednoduše napravit? Díky. Kamil
Tehdy se na to prdělo, všechno byla "hra", bylo to jednodušší pro (ne)řešení.
3x
Nelačit, neměnit. Být spokojený s tím, co mám, dělat jenom takovou práci, ve které je člověk spokojen, bez tlaku, a třeba i s minimem kolegů.
Rady z venčí nepomohou, musí si to srovnat dotyčný sám. Najít svoji cestu, svoje přátelé, koníčky, zaměstnání. Neporovnávat se.
Je důležitější psychická pohoda dotyčného, jeho jistota, že žije takový život, jaký chce on, jaký mu dělá dobře i když se vymyká standartu okolo něj.
Tudíž se nepachtí za stále vyšší a vyšší metou.
Chcete pomoci? Buďte jeho dobrým přítelem, klidným, který podá pomocnou ruku, podrží, občas pozve na nějakou aktivitu, do hospůdky, poklábosit, na ryby, na jarní vyjížďku na kole, vlakem na památky.
Buďte i ten, který požádá i jeho o pomoc, aby se cítil (byl) užitečný.
------------------
Pokud nejde o život, o nic nejde. Kluci jsou jiní, kluci se nemusí v sobě šťourat a hledat nějaké psycho rady, skupiny apod..
2x
Hleď do budoucna. Na každy týden si stanovit plán aktivit. Je jedno zda tě to bude bavit, vyzkoušet se musí vše. Po měsíci si vybereš co tě chytí.
Přestaň fňukat nad rozlitým mlékem a začni žít. Jsi jedinný, kdo ti pomůže.
2x
To asi není neuroza. Mně se to jeví jako lehká porucha autistického spektra.Tam bývá zachovaný intelekt, dokonce často hodně nadprůměrný. Dětský kolektiv vycítí, že kluk je trochu jinej a dávají mu to pocítit. On nějak reaguje, navíc je hyperaktivní, tak učitelky ho začnou "rovnat". On to neumí v sobě zkrotit, tak nastavený se už narodil, párkrát vybuchne a pak se raději vzdá, vyčlení a izoluje. Myslím, že moc se s tím nedá hnout, jedině hledat takovou profesi, kde bude pracovat samostatně, uplatní své přednosti a nebude s nikým konfrontován. Důležité je i zázemí, pochopení v rodině ev. od partnerky. S věkem by se měl lepšit, i když pro mnohé bude napořád trochu podivínem. Teda jestli tipuji správně. Jak je na tom se smyslem pro humor? Má kamarády, kteří ho berou? Jak je na tom pohybově? Má jiné koníčky?
To může klidně být, nejsem odborník. Problém je, že to v sobě pořád má a projevuje se to neustálými pokusy o "restart života", ale jak se narazí na něco z minulosti, nějakou křivdu, tak se spustí ochranný mechanismus. Např. mimořádná (sváteční) služební cesta, kdy by měl řídit -> nemyslitelné (auta se nedotkl/řízení/ snad 8 let, během 20 km se unaví tak, že to prostě dál nejde). Smysl pro humor má, dokáže poradit, pomoci prakticky se vším (pokud si teda najdete stejnou vlnu), ale sám sobě to neumí. Teď to má stylem z práce do práce, jinak nic, koníčky vzali za své,...
@kamiln: A to ma problemy s komunikaci, nebo pri nastupu neni schopen rici, ze sice RP ma, ale neridi a ridit se boji? Nebo to pred tim, nez ho zamestnavatel "vyslal" na sluzebni cestu nevedel? Nebo ani nevedel, ze ho muzou na tu sluzebku poslat?
Tam může být jen období nějaké úzkostné. A ta únava vzniká u těchto osob často z množství nevytříděných vjemů, jelikož je na jejich dopad citlivější . Pak potřebuje často relax, odpočinek, meditaci. Do přírody bych ho posílala.
Asi řekne, že ŘP má, ale neřídí (takže pasivně), ale určitě nastane situace je potřeba zajet třeba na poštu..., aha Vy neřídíte a pešky do bude na celý den a je to doma. Proto jsem taky poradil to raději vůbec nepsat do CV, ale zas to vypadá blbě vzhledem k typu střední školy.
No, škoda toho řidičáku a řízení obecně, jinak by asi nebyl problém dělat opravy a servis aut samostatně, ale takto si to nedovedu představit.
Ruku na srdce-stojí vůbec o tvou pomoc, o tvé intervence?
1x
Lidé v okolí se nikdy nezmění, jediná pomoc je ta, že ona nešťastní osoba změní sebe. Pakliže se stále její trápení opakuje, tak v něčem chybuje. Musí změnit sebe a ne lidi kolem ní, to nelze.
1x
V textu jste litoval, že jste mohl pomoci dřív, rodinu znáte dlouho. V té větě jako by byly ukryté horší vztahy v rodině, že ho méně podpořili rodiče. Jinak byste napsal, že jeho znáte dlouho.
Já třeba znám z jógy hledání pravdy, asi bych to nedokázala moc popisovat, ale podvědomě si my lidé jsme blízcí, tak můžete někdy vidět skryté problémy druhých lépe, než ten, koho se týkají. Protože když v nich žije pořád, méně je pak sám vnímá. Nebo je problém pro daného člověka kvůli strachu nerozluštitelný, strach nebo bolest nutí k útěku a skrytí pravdy, ale na kamaráda strach nepůsobí.
S psychikou jde pohnout pomocí touhy. Ta pomáhá k dosažení cíle, pomáhá najít sílu za něčím jít. Jestli máte auto, třeba se mu dá pomoci i v tom, aby se s Vámi v autě rozjezdil. Ale opět to musí začít touhou, láskou k jízdě, láskou k autu, k řízení. Nemůžete ho nutit násilím někam, kam nechce.
Takže všechno musí on sám, ale i touhu někam jít, může někdo nastartovat. Nebo můžete takovou chuť nastartovat u sebe a být vzorem, za čím je zajímavé jít. Ale chce to trpělivost.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.