Když jsem byla malá, znala jsem se s nějakými dětmi z okolí, co se mnou chodily do školky a tak, a dá se říct, že jsme se kamarádili. Před nástupem do školy jsme se přestěhovaly. V novém bydlišti jsem se prvních pár let kamarádila s hodně dětmi z okolí, ale časem se se mnou všichni bavit přestali, protože mě neměli rádi kvůli tomu, jak jsem se chovala. V době základní školy jsem chodila do dvou různých škol a ani z jedné mi nezůstali žádní kamarádi. Z té, kam jsem chodila na první stupeň, jsem si ještě pár let občas psala s jednou holkou, a když jsme se potkaly, tak jsme se spolu bavily, ale nikdy nedošlo k tomu, že bychom se cíleně setkaly a někam spolu šly. Přesto jsem ji ještě dlouho považovala za kamarádku, možná za jedinou, kterou jsem měla. Ani s tou už se ale nebavíme, už si nepíšeme, našla si nové kamarády a asi už mě nepotřebuje.
Z té druhé školy se nebavím vůbec s nikým, maximálně mě pozdraví, když se potkáme, ale to je všechno. Momentálně jsem na střední škole třetí rok, s pár lidmi ze třídy se sice bavím, ale stejně nikdo nikdy neprojevil zájem stýkat se se mnou mimo školu. I v té škole jsem pro ně vždycky ta poslední, vždycky dají přednost těm ostatním lidem, se kterými se baví. Na jednu stranu je celkem chápu, občas se fakt nechovám moc hezky, mám tendence lidi napomínat, kritizovat je a vyjadřovat se k věcem, které se mě netýkají. Často mi to dojde až po tom, co to řeknu. Nebo někdy něco říkám a myslím to jako ze srandy, ale ostatním to nejspíš moc vtipné nepřijde. Nikam mimo školu nechodím, nemám žádné zájmy, žádné volnočasové aktivity. Po příchodu domů většinou ležím a jsem na mobilu. Nemám žádné příbuzné kromě mamky, svého otce jsem nikdy neviděla a absolutně nic o něm nevím, ani jak se jmenuje. Sourozence nemám. Jiní blízcí příbuzní neexistují a s těmi vzdálenějšími se nestýkáme, protože o nás nemají zájem, případně ani my o ně. Nemám prostě nikoho. Ale na druhou stranu si vlastně nejsem jistá, jestli bych vůbec nějaké lidi chtěla. Někdy mám pocit, že mě všichni štvou, že bych stejně s nikým nevydržela, protože by mě akorát otravovalo, že s někým musím trávit čas. Nic mě nebaví, vždycky, když jsem nějakou činnost zkusila, mě to po nějaké době přestalo bavit. U ničeho jsem nevydržela. Někdy jsem nešťastná z toho, že můj život vypadá takhle, ale sama si vlastne nejsem jistá, co bych chtěla. Někdy se chovám špatně, ale nemyslím si, že jsem špatný člověk... I když někdy už si nejsem jistá... Nevím, co mám dělat. K nějakým psychologům nebo tak něco se mi nechce, k různým odborníkům jsem chodila skoro celé dětství, a stejně mi nikdo nepomohl. Asi je ta chyba ve mně. Já vím, že nikdo kromě mě to nevyřeší, ale já sama nevím jak. Ale nechci celý život žít takhle... Napadá vás nějaké řešení? Co si o mojí situaci myslíte?
4x
V životě jsem se nenudila, spíš jsem nestíhala pro plno zájmů. Mobily tehdy neexistovaly. Když jsem něco chtěla, došla jsem si, nebo jsem sedla na kolo a jela to ústně vyřídit. A kamarády jsem měla právě díky společným činnostem a zážitkům v těch oddílech, kroužcích, kurzech, souborech, i knihovny a muzea nabízejí zajímavé programy, Zjisti si, co v okolí existuje a zkus se někam přidat, chodit na nějaký sport, tvořit, malovat, na jazykové kurzy, zkusit hrát divadlo s ochotníkama, přihlásit se na instruktorské kurzy, abys v létě mohla jet na dětské tábory. Tam bývají fajn party vedoucích. Musíš ale opustit svoji ulitu, nadechnout se a začít se změnou. Nastartovat třeba novým účesem. Zároveň se můžeš zajimat o zdravý životní styl, pracovat na sobě, co se postavy, stravy, pohybu týká. Tvoje tělo je jediný majetek, který máš, když nic nemáš.Tak se pusť do jeho "zvelebování". Choď někam cvičit, zpevnit se, být odolnější a hezčí. Hlavně neseď a nefňukej.
4x
Nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí...
V 18 letech jsi v nejlepším věku pro rozvíjení svých koníčků, zájmů, pro budování přátelství, časem třeba i lásky. Nevím, co tě baví, ale:
1/ chodívala jsem s partou ven, třeba se koupat, zahrát si odbíjenou, projet se na kolách...
2/ potěšilo mě, že mnoho lidí tady doporučuje turistiku. Ve svých 70 letech jsem před pár dny navštívila lomy v Českém krasu - Malou a Velkou Ameriku, Mexiko, Kanadu. Ještě zbyl čas obejít si Karlštejn. Celkem do 15 km. Pokud by Tě něco podobného bavilo, určitě si najdeš mezi turisty i bližší kamarády či kamarádky, s kterými pak můžeš plánovat trasy a vyrážet ven.
Píšeš, že Tě nic nebaví. Proč? Nemáš opravdu žádnou oblíbenou činnost? Co bavilo mě: naučila jsem se plést, šít /i společenské šaty, bundy, kalhoty.../, drhat, chodila jsem do přírody malovat, poznávala jsem rostliny, dělala si herbář. Dneska jsem už zaměřená především na tu turistiku. A pokaždé si člověk přinese domů nové zážitky.
Myslím, že se sama a dobrovolně uzavíráš do skořápky /příbuzní o nás nemají zájem, případně my o ně/. Někdo ten první krok udělat musí. A uvidíš, že Ti bude pak líp.
Prostě, chce to být k druhým otevřená, nemyslím tím se vtírat, ale spíš naslouchat, pochopit druhé.
Jsem na tom tak, že vlezu do vlaku a při vystupování už mám dalších několik přátel. 
Prostě, na někoho se lidé nabalují. Jsi mladá, buď příjemná, veselá, jako sluníčko. A uvidíš, že budeš mít přátel dost a dost. Jaga.
2x
Najdi si zajmy p a volnočasové aktivity
Nementorujt a nepoučuj lidi, Nikdo nechce poslouchat semetriku, paní učitelku, co každého napomíná a opravuje, to je opravdu unavený a takový má lidma každý normální přeruší časem kontakt 
. Budeš na to muset zapracovat, budeš muset se začít chovat jako že nejsi nejchytřejší na světě, ale jde to prostě neřeš něco, po čem ti nic není a co každého naštve, zvláště pokud si to uvědomuješ už v 18 letech, tak si na půl cesty jak to vyřešit
Pokud jsi vystačíš sama ze sebou, no tak to neřeš, zejména si vem papír a tam si napiš co chceš. Bez toho to nepůjde.
Že tě nic nebaví a u ničeho nevydržíš je jednoduše tím, že se uspokojuješ s náhražka má typu sociální sítě displeje a jiné nesmysly... Holt nemáš ty správný návyky, chybí ti mužský a ženský vzor v úplné rodině, a ještě máš zřejmě nějaké naučené chování, hádám že nikdo ti není dost dobrý, nemáš motivací se pro něco snažit, nemáš motivací k ničemu...
1) Vymaž sociální sítě a omezte konzumaci mobilu a počítače na nejnutnější minimum do práce a školy
2) Zalo jsi nějaký deník a naplánuj si nějaký aktivity v čem se chceš vy lepšit
3) Co třeba nějaký kroužek psychologie, případně můžeš navštěvovat a studovat nějakou psychologii a pochopit, proč seš taková a jak to změnit, dneska máš mraky sebe rozvojových koučovatcích kurzů a to co ty popisuješ je docela snadno řešitelný jen musíš mít tu motivací, napadá mě například kniha jak získávat přátele a působit na lidi od Carnegiho, Sice už bude starší než tvoje babička ale myslím že to platí stále
1x
1x
Já si myslím, že moc dobře víš všechno to, co ti rádci napsali. Víš to, ale nic neděláš a hledáš jen důvody proč to nejde. 
Já bych ti htěla jen říci, že nikdo nemůže dát tvému životu smysl. Může ti ukázt směr, ale jít tím životem musíš sama. Víš jaký je smysl života? Život má takový smysl, jaký mu dáš ty sama. Nikdo, vůbec nikdo žít a dát smysl životu nemůže. Je to tvůj život, žij ho podle svých představ a ne podle někoho, koho vůbec neznáš a kdo o tobě nic neví.
1x
Najít si protějšek - taky introverta...Sice šance je malá, obzvlášť na seznamkách, ale mě se to podařilo v jedné hospodě (oba vytažení, spíše dotaženi, jedním z kamarádů), kdy já tam nechtěla, ani můj protějšek, oba jsme se tam spíše nudili a jakoby tam nepatřili... No a dnes je z toho vztah přes 10 let a neměnili bychom ani jeden.
0x
Začni sbírat známky, peníze, nemovitosti, auta, zářezy na pažbě, cokoliv... jasný že plácat co je na sociálních sítích a diskusích a internetech vede k frustraci, takový to když si uvědomíš, že vlastně svým tlacháním vyděláváš na chleba někomu jinýmu A cos mohl vytvořit za hodnoty kdybys byl si to uvědomil včas
Neeebaaaaaviiiiiii
Navíc, tahle generace se bojí , normálně utíká, zdrhá! To ještě bude zajímavý, normálně se v práci seberou a zdrhnou ...
Oni se často bojí jít i do restaurace když si nepřečtou jídelní lístek doma v teple... To je fakt diagnóza... Řekněte že se pletu, někdo kdo máte děcká v tomhle věku
0x
Zkus něco dělat co můžeš dělat sama. Nepíšeš odkud jsi, pokud máš v rozumném dosahu Prahu, zkus tam jet a třeba se jdi podívat do ZOO nebo do Planetária, botanická zahrada taky není špatná. A pak se jeď projet parníkem po Vltavě. Občas není od věci koupit si celodenní jízdenku na MHD a jezdit náhodně křížem krážem Prahou. Nebo jaké velké město máš v rozumném dosahu.
0x
To je převážně tím, že většina potenciálních kamarádů/dek jsou ovce, z toho důvodu se jim musí přikyvovat a souhlasit s nimi, jinak člověk nezapadne. Na nějaké opravování jejich špatných názorů nebo tvrzení se musí zapomenout. Je to těžký...
Většina kamarádek potřebuje validaci, tedy pozornost od jiných, aby saturovali svoje ego
A k tomu se nějaká co zpochybňuje nebo oponuje nebo pořád někoho opravuje, tak naprosto nehodí ) Taková ať si založí svůj fanklub, když je taková hvězda, vůdce smečky. Pokud to není alespoň 9 / 10 Takže takhle naprosto nemůže chovat jako nějaká šéfová - nebude to fungovat... jo když bude 10/10 miss universe, No tak samozřejmě může, ale jinak ne...
Ta hierarchie bude fungovat úplně stejně jako všude jinde, občas si sedněte a pozorujte slepice na dvorku, je to úplně stejný, některá má top respekt a jiná je ta poslední do který si všechny klovnou
Můžu se k vám přidat s naprostým opakem? Já byla vždycky ukecaná, hlučná, lítala jsem po tělocvičnách pod koši jako drak a řvala jak tygr. Měla jsem přátel spousty, ale žádnou kamarádku. Tu jsem našla až hodně pozdě, ve 40? Tak nějak.
Takovou kamarádku, když řekneš: "Já ho zabiju" ona odpoví "Kam ho zakopeme?" 
0x
Co si myslím? Je Vám 18 let. Věnujte se škole, řádně studujte. Ve škole nejste nikdy sama. Ach to dětství, Buďte ráda, že máte maminku. Pokud se doma nudíte, tak více mamince pomáhejte. Není to na škodu. V životě to jistě uplatníte.
Dělejte něco, co Vás těší. Nezoufejte. Kamarádky, kamarádi, přátelé se časem jistě objeví. Časem se možná najde i někdo, kdo Vám bude bližší. Sourozence nemáte, tak se snažte abyste nebyla sama. Trénujte. Vše se čověk musí naučit, Jen musíte sama chtít.
Zdravím.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.