Chtěla bych se podělit o něco, co mě poslední roky velmi obtěžuje , a co si myslím, že je důležité sdílet. Uvědomuji si, že v mém životě dochází k výkyvům, které jsou pro mě často matoucí a vyčerpávající. Mám období, kdy se cítím emočně úplně vyčerpána, jako bych necítila vůbec nic. Všechno kolem mě je jaksi šedé, ztrácí to pro mě význam a potřebuji se uzavřít, být sama, do všeho se nutím a na nic nemám motivaci. V těchto chvílích je pro mě obtížné najít vnitřní energii nebo zájem o cokoli.
Ale pak se najednou objeví úplně jiná fáze. Cítím se citlivější, intenzivnější. Emocionálně „žiju“ mnohem víc, začnu prožívat vše s větší intenzitou – úzkost, radost, beznaděj, ale i motivaci a inspiraci. Když to přijde, cítím se, jako bych měla otevřenou novou dimenzi vnímání, jsem kreativní, mám potřebu komunikovat, setkávat se s lidmi a najednou to všechno vnímám jinak.
I když se to střídá, není to náhlé. Tyto fáze jsou plynulé, mění se postupně, ale často to trvá dlouhé týdny nebo měsíce. A zároveň s tím dochází k velkým výkyvům v mé energii a motivaci. Někdy mám pocit, že jsem úplně jiný člověk, než jsem byla předtím.
V poslední době jsem se naučila vnímat tyto změny a pracovat s nimi. Není to jednoduché, a někdy cítím, že jsem v situaci, kterou nedokážu úplně pochopit. Mám momenty, kdy se to všechno stává neúnosným a moje tělo i mysl reagují napětím a vyčerpáním, což se projevuje i tělesně – cítím se přetížená, mám problémy se spánkem, a když přemýšlím o tom, co se děje, je to všechno velmi těžké pochopit.
To, co mě ale drží, je to, že jsem si vědoma těchto změn a učím se s nimi žít. Někdy se cítím jako ve vlnách – občas jsem úplně na dně, ale pak se vynořím s větší silou, motivací a citlivostí. Tyto výkyvy nejsou snadné, ale dává mi smysl se s nimi vyrovnávat a chápat je.
Cítím, že to, co zažívám, není zcela běžné, a tak jsem se rozhodla se s tímto podělit, protože věřím, že existuje způsob, jak tomu porozumět a pracovat s tím, aby to neovládalo můj život. Přijmout to, co mi prochází hlavou a tělem, i když to někdy není jednoduché. Třeba tím najdu cestu k lepší rovnováze.
6x
Takhle se většinou pozorují lidi, co nemají nic důležitého na práci. Ponejvíce umělci a různí podobní flákači.
Normální člověk, co dělá od nevidím do nevidím, nemá na tyhle ptákoviny čas.
Takže se pořádně zaměstnejte něčím, co dává smysl.
Je celkem smutné psát někomu, koho neznáte, něco takového. Každý jsme jiný a máme odlišné životy. Souhlasím s tím, že lidé, kteří nemají nic na práci, mohou mít spoustu problémů, ale zároveň existují i tací, kteří mohou dělat cokoli, a přesto je potíže budou provázet dál.
Je v pořádku, že se do někoho nedokážeme vcítit, protože nemusíme zažívat totéž nebo něco podobného. Není však v pořádku nerespektovat jeho pocity a hned o něm předpokládat to nejhorší.
panda - Ano, každý jsme jiný a máme odlišné životy. Proto se každý vyjádří k věci tak, jak to sám cítí. Nenapadá. Buďte ráda za každý názor. Zdravím.
Zrovna tak jako to takhle může být,je spousta lidí, kteří celý život bojují a i když se do jejích problémů nemůžeme vcítit a chápat je, tak bychom mohli vědět že ne vždy se nám něco děje ze stejného konkrétního důvodu. Já jsem tu už vícekrát psala, že mám co na práci a tohle mě tíží od dětství. Ano, jsem zastánce toho, aby lidé bojovali, také vím, že psychické zdraví je tu více a často u mladší generace díky všem těm změnám zivotostylu atd.. Zároveň také vím, že jsou lidé, kteří celý život mají co na práci a mají trápení. Takže ano, jsem ráda za každou radu a vážím si vašeho času, ale také jsem upřímná a znám samu sebe.
1x
Musíte k odborníkovi. Může to být hormonání nrovnováha, může to být ledacos.
doplněno 02.02.25 11:27:
Moc ráda bych vymazala první radu o odborníkovi. Jsem přesvědčená, že jste už ve věku, kdy snění je potřeba vyměnit za snahu budovat svůj život a slovo "sen" je třeba nahradit slovem "cíl". Rámcově si utvářet plán, čeho v životě chcete dosáhnou, jak si svůj život představujete. Pak je nutné dělat vše pro to, abyt došla k cíli, i když i cesta je cíl. Ale musíte sama. Každý vám může nabídnout berličku a také poučení, jak se používá, ale jít musíte sama. Nikdo za vás nepůjde a také nikdo vás za ruku nepovede. Už jste velká holka. Přestaňte se pozorovat a stěžovat si, začněte si budovat svůj život.
0x
Tady Vám asi nikdo neporadí, neuvádí zdroj těch problémů, věk, stav, nevíme nic...ALE zkuste víru, kostel, buď přímo na mši svatou nebo jen tak tam zatím a být tam chvíli sama... A neprožívat vše tolik...
0x
Co chcete slyšet když jste neuvedla věk, jestli máte manžela, počet dětí, příjem, kolik hodin denně strávíte na sociálních sítích, to všechno je velmi důležité.
To co popisujete má dneska spousta i mladších lidí, čím víc na sociálních sítích, tím intenzivněji pociťuji ztrátu motivace a energie a končí u psychiatra...
A s věkem bude hůř,
Víte, co způsobuje dlouhověkost a spokojenost lidí v určitých částech světa kde se Dožívají nejvyššího věku? Jídlo bylo jenom jedno z 10 parametru, Doporučuju si zjistit co bylo těch 9 ostatních!
A jaké máte koníčky, náplň, rodinný zázemí, sociální interakce? Jak byste se klasifikovala v atraktivitě na stupnici od 1 do 10?
Ve 23 letech v průměru, má žena svůj vrchol atraktivity, pak už to jde chtě nechtě jen a pouze dolů. V tomto věku to má průměrná ženská daleko jednodušší než chlap, v podstatě nemusí v tomto věku v této civilizaci nic, stačí jí pouze být 
Dnes 53% mužů v 25 letech "nemělo dosud sex" , zdroj DVTV jskási studie (5 dnů zpět):
Západní civilizace tedy nevyhnutelně vymře. "Kolem pětatřicetky je pro mě sex novinkou"...
Pokud budou matky prvorodičky 33+ (Pokud si dobře pamatuji poslední roky), tak i zdegeneruje... Pak se nemá rodit každý 3. autista se spoustou psychických problémů! ;-( To může být dané geneticky x prostředí.
Děkuji za váš názor, ale musím říct, že mám na věc trochu jiný pohled. Každý člověk má svůj vlastní životní příběh a různé okolnosti, které ho formují. Zjednodušovat to jen podle věku, pohlaví nebo atraktivity mi přijde povrchní. Samozřejmě chápu, že někomu na tom záležet může. Psychické potíže, které jsem ale sdílela, nejsou závislé na věku, atraktivitě, nebo sexuální aktivitě a to, co je pro jednoho člověka problém, může být pro druhého úplně jinak.
A když mluvíme o "vrcholu" v životě, je důležité vzít v úvahu, že každý máme své silné a slabé stránky v různých obdobích života, a není to jen o věku. Různé fáze života přinášejí různé výzvy,různé příležitosti k růstu. Asi mám prostě jiný nadhled na život, jiné priority a jsou pro mě důležitější věci jiné.
0x
Tohle bylo velmi zajímavé číst. Zvláštní. Máte nějakou kamarádku, nebo kamaráda s kým by bylo možné občas jít ven? Cítím v tom prázdnotu. Jste příliš zaseklá uvnitř své hlavy a unikáte z reality. Zkuste to prolomit. Napište někomu takovému, jestli by s vámi nešel třeba do kina, nebo na procházku. Myslím, že by vám přátelství prospělo jako sůl. Ve svém světě jste příliš osamělá, pak se vám mění ty "fáze", ale kdybyste měla nějaký pevný bod, někoho, kdo by s vámi trávil čas, možná by vás stabilizoval tam, kde chcete být. Tak byste se mohla posunout a bylo by to pro Vás přínosnější. Odborníka ale navštěvujte také, určitě vám pomůže a nasměruje na správnou cestu. Hodně štěstí.
Děkuji vám za odpověď a radu. Jsem spíše samotářský typ člověka, k lidem mě to příliš netáhne. Občas sice vyrazím mezi lidi, načerpám energii, ale stačí mi tam strávit chvíli a už se cítím vyčerpaná.
Nechci, aby to někdo opět špatně pochopil, nejsem líná a netrávím čas dobrovolně jen doma, ani to není tak, že bych nic nedělala. Jen mám k lidem trochu jiný vztah a komunikace pro mě spousta času není tak snadná jako pro ostatní, tolik si s lidmi nerozumím.
Zajímá mě spíše čtení, psaní, hudba a lidské emoce, ale zároveň moc s lidmi nekomunikuji často a doplňuji energii jinak. Moje rodina je momentálně důležitá. Také mám ráda sport a přírodu.
Tyto potíže řeším celý život.
Určitě odborníka navštěvovat budu. Děkuji ještě jednou za vaše rady a přeji krásný den.
Mám na mysli jen jednu kamarádku/kamaráda. Z velké společnosti se unaví každý. Chodit mezi lidi jen tak? Znáte je osobně? Jsou to vaši přátelé? Ne? Pak to není to samé. Mluvím o tom si s někým vybudovat upřímné přátelství. Moci si s ním promluvit o svých pocitech, někdo kdo by vás chápal a měl trpělivost. Myslím, že dobrovolně se uvrhovat do samoty není zcela ideální řešení. Ale to je jen a pouze můj názor. Jen by mě zajímalo, jestli jste to už někdy zkusila a měla opravdovou blízkou kamarádku/kamaráda, s kým byste si mohla povídat o všem? Možná by bylo fajn odsunout předsudky stranou a zkusit to. Nic tím neztratíte, můžete jen získat. Paralelně k tomu navštěvujte odborníka a dělejte co vás baví. Prostě vystoupit ven z té ulity osamocení. Rozumím, co tím myslíte, ale vnímám to možná teď trochu jinak. S lidmi si momentálně tolik nerozumím, což asi může být propojené k těm potížím, ale to neznamená, že bych byla osamělá. Mám svou rodinu, své zájmy, mám ráda zvířátka a občas si s někým promluvím. Měla jsem několik krátkodobých přátel, ale komunikace mi teď dělá potíže. Ne že bych se styděla, spíše se tomu nějak vyhýbám. Hlavně jsem vždy měla pocit, že mezi mnou a ostatními byla určitá bariéra, což možná souvisí s mým "problémem" s komunikací. A také je těžké si s někým rozumět.
Nemít kamarády mě úplně netrápí, protože jsem ráda sama, ale zároveň to není něco, co bych nechtěla změnit, protože to trvale není dobré. Uvědomuji si to a budu na tom pracovat. Snad má odpověď nepůsobí špatně a bude dostatečně srozumitelná. A děkuji vám za vaše rady
0x
Dobrý den.
Myslím si, že to, co nyní zažíváte, zažívá každý zdravý člověk. Změna nálad, smutnění, pak zase veselost. Závisí to i na tom, s kým se stýkáte, co děláte, zda jste osobně se sebou spokojená, zda někomu neubližujete, nebo on Vám. Možná i více pracovat. Zda si v tomto věku plníte své povinnosti, které byste měla.
Pokud jste měla špatné dětství, je mi to líto.
Je Vám 22 let. Je to období svobody, veselosti, radosti, úsměvu. Tak si to užívejte. Přijde doba, kdy se nebudete starat jen o sebe, ale třeba i rodinu a děti. A děti, ty potřebují silnou matku.
Pokud Vám nepomohla ani psychiatrička, ke které se budete opět vracet. Tak musíte především zapracovat na sobě sama. Začít se mít ráda, dělat si radosti, usmívat se a přestat se v tomto věku trápit. I psychiatři jsou jen lidé. Také mají období, kdy je líp a pak zase hůř. Ale musí mít sílu se s tím vyrovnat.
Tak to zkuste. Dětství je pryč. Držím palce. Zdravím.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.