Dobrý den,
pracuji ve školství, poslední dobou cítím, že bych potřebovala trochu povolit jinak ze všeho vyhořím.
Potřebovala bych zapracovat na komunikaci, zejména na komunikaci s nadřízeným. Pokaždé, když za ním jdu tak se mi rozklepou kolena a já nedokážu mluvit sebevědomě, jsem najednou nejistá a úzkostná. Nechápu, proč to tak mám, přitom o nic závažného nežádám občas jen o podpis...
Obdivuji všechny, kteří mají vše na háku a já se prostě stresuji kvůli každé maličkosti s kterou mám jít za nadřízeným
Nevím, jak tuto situaci řešit
Předem děkuji za rady
2x
Tuto vlastnost ve vás vypěstovali rodiče či jeden z rodičů v raném dětství. Když jste něco chtěla nebo potřebovala, opakoval jaký je to neuvěřitelně těžký problém a jak jej svojí žádostí obtěžujete.
Řešení není než se těmto situacím vystavovat častěji a postupně si zvykat. Problém nikdy nevymizí, ale může se zmírnit.
Zmena zamestnani vubec nic neprinese! Ten problem je v tazatelce. samotne. Trpi nejakou fobii a musi na sobe pracovat. Sverila bych se terapeutovi nebo alespon nejake kamaradce. Je treba tyhle situace co nejvic trenovat.
0x
Může se jednat u průvodí jev syndromu vyhoření, který je především u učitelů, hlavně těch mladších a motivovaných, velmi častý. Zkusil bych změnit zaměstnavatele, pokud to je možné. Na internetu najdete plno informací:
vzp.cz/...
nevypustdusi.cz/...
0x
Možná je otázka, jaký váš nadřízený je, jak se k vám chová atp.
Pracoval jsem u spoustu firem, nikdy jsem neměl problém s nadřízenými, chovali se vpohodě..samozřejmě někdo byl takový a druhý zas makový, ale co jsem pracoval v takové jedné menší firmičce, tak tam byl unikátní ko*ot, nesympatický člověk ve vystupování ke mě, podezřívavý..poučoval mě kolikrát při práci jak kdybych byl malé děcko nebo byl méněcenný a nebral si servítky ani před druhýma..cítil jsem se fakt hrozně a každý den jsem měl v ruce připravný papír s výpovědí..drželo mě tam jen to, že to byla práce jen na ranní směnu, což v blízkém okolí tolik takových prací nebylo. Jakmile po asi 2 měsících zjistil, že nejsem to, co si o mě myslel a že se brzy všechno naučím a dělám oproti jiným bez zbytečných chyb v počátcích, jeho přístup se ke mě změnil a už tak "neprudil". Ale ke konci jak se blížil konec zkušební doby, jsem mu nakonec ten papír s výpovědí dal, protože mě to zcela znechutilo tam pracovat.
Přešel jsem do jiné firmy-taky jen ranní-ale s dojížděním a bylo to jak nebe a dudy. Chování hned od začátku perfektní, tak jaké bych si představoval, vše šlo hladce..prostě důvěra tam musí být od začátku u obou.
Takže jestli by nepomohlo mít jiného šéfa a tím pádem žádný strach s ním komunikovat.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.