Jakou společenskou hru doporučujete?

Ne že by to byly špatné typy, ale Dračí Doupě, D&D, Shadowrun a další podobné hry nejspíš nebudou ty, které tazatele zajímají. Na jednu stranu je to škoda, na druhou je to pochopitelné... sehnat dobrého PJ je občas docela problém.

Tak odpovídám na otázku co s rodinou hrajete dlouho a neomrzelo vás

Tohle hrajeme už přez čtvrt století.

Dobrého Vypravěče jsme na začátku neměli, naučili jsme se sami praxí, postupně se v tom střídáme všichni a tím se to pěkně propojí a rozkošatí. Nováčci se po čase většinou také přidali ke střídání se Vypravěčů, poslední asi před měsícem, a ono se to docela poddá, protože všichni pomůžou s mechanikama a na nováčkovi je hlavně vymyslet nějakou zápletku, my si to dál už zkomplikujeme sami

---

Potřebuju přidat do skupiny novou hráčku s novou postavou. Mira zná jen pár pašeráků, barmana a vyhazovače.

Naše skupina zná davy lidí, občas ani netuší, koho všeho zná (o Fionoře hráči slyší poprvé, Petra je pouliční holka od madame Magdalény, která nám už pomáhala dřív)

Potřebuju je dostat naráz do přestřelky gangů, kam si jdou každý pro něco jiného a tak si nepřekáží a můžou se tam seznámit.

Takže obě skupiny jedou naráz, zadání je tady, zbytek je na nich, já to jen trochu zmanipuloval, že se tam sešli ve stejnou chvíli, zbytek už si hráči navymýšleli, udělali a užili sami.

(Všichni jsou dospělí, tak postavy z podsvětí mluví i nespisovně až sprostě. Kyberpunkový svět s magií, trolama, trpaslíkama, elfy a pokročilou technikou, mapa tak trochu jako Seattle a okolí. )

---

Kam čert nemůže, nastrčí ženskou (run)

1 Petřin telefonát

"Kam čert nemůže, nastrčí ženskou," prohlásila Evelyn, když 18. března 2055 ve čtvrtek večer sešla v tacomském domečku do kuchyně. "Právě mi volala Petra, že Fionora je asi v průseru a jestli jí nemůžeme nějak pomoct, že by nám byla velice zavázána. Teda jako Petra. Teda Fionora nejspíš taky."

"Fionora?" zeptala se Amy. "To je kdo?"

"Fionoru jste určitě viděli u madam Magdalény, a pokud ne, tak jste ji slyšeli. Ta se přeslechnout nedá, ani přes několik zdí. Taková malá zrzečka s pihama. Tak ta nedávno našla svou životní lásku, nějakého Ricky Vortexe, zvaného Frajer, co vypadal jak klasický filmový padouch, včetně uhrančivého pohledu, ulíznutých černých vlasů, a dokonce i s knírem. Ty telenovely by fakt měly být postavený mimo zákon. No, a odjela s ním do Sališe, kde ji ale opustil a dál pokračoval už jen s jejím majetkem, takže se ukázalo, že je stejný hajzl, jako všichni ti před ním. Ale nějak si poradila a někdo ji měl dopravit přes hranice zpátky do Seattlu, ještě se na to holky skládaly, i Magdaléna cosi přidala, a složili to u jednoho překupníka, co má styky na pašeráky. A teď Petře volala, že je cestou někdo přepadnul, rozstřílel na hadry, všichni jsou mrtví, ona je mrtvá, skrývají se v nějakým sklepě, a ještě jsou na ni všichni zlí. A začínala hysterčit, ten ječák z telefonu slyšely i holky ve vedlejším lokále. Když se Petra ptala, že kde je, tak začala něco o Smash Rock, ale pak ji přerušila taková tupá rána a spojení vypadlo. A když volala zpátky, tak prý ‚s volaným číslem se nedá spojit‘. Tak zavolala mně. A tak to tu máme. Co s ní provedem?"

Fionoru jsme si vybavili celkem zřetelně, i Amy po tom připomenutí. Kdo je ochoten označit stopadesátikilovou trpaslici jako "prostorově výraznější", ten by tuhle drobnou bytůstku označil jako "akusticky výraznější". Vypadá tak na patnáct let, což jí už dávno není, ale nerozpakuje se toho zneužívat, měří tak 150+ i s podpatky a není třeba se ptát, zda je v podniku, stačí chvilku poslouchat.

...

8 Jak to bylo z Miřina pohledu

Mira nám u The Bottle Genie povyprávěla, jak se do té akce připletla.

Ten čtvrtek v podvečer, to už vstala, něco posnídala a stavila se v podniku, jestli by se něco zajímavého nenašlo, jí zazvonil telefon. Byl to Max, ten trollí pašerák, který ji se svou bandou převedl přes hranici do Seattlu a zavedl sem, do The Bottle Genie, a seznámil ji s barmanem Robertem. Tak se uklidila do ústraní a zvedla to.

"DOPRDELEKURVAPRÁCEZASRANEJPSÍŽIVOT! Sorry! Všechno se to posralo! Zkurvený gangy. Se musej postřílet, zrovna když jsme mezi nima. Slízli jsme to všichni, ale Fred nejhůř. Sice jsme ho ňák zafáčovali, ale klepe se jak ratlík, bílej jako stěna a asi to nerozdejchá. Jsme zalezlí v podzemí bejvalý fabriky ve Smash Rock, kus na jih od Buckley a melou se nám přímo nad hlavama. A vodvoz nám taky zdrhunul, že je to tu vo kejhák. Seš ta čarodějka, něco vymysli, nebo zbuntuj, nebo tu všichni zhebnem. I s tou kurvou, co jsme ji měli převést do Seattlu, a teď tu hysterčí a musel jsem ji proplesknout, aby je tím ječákem nepřitáhla za náma. A ještě nám visí kilo. A mobil mi taky co nevidět chcípne, kurva práce!" Max zavěsil. Na pozadí Mira slyšela nějakou tlumenou střelbu, ale nemohla být moc daleko.

Kapesní sekretářka, kterou Mira uměla jakž takž ovládat, jí vyhodila souřadnice 47.14514582344959, -122.05383702775248, plus mínus autobus. Někde tam nedaleko by to být mělo, ledaže by zase něco zvorala. Ale pochopila, že její vehikl tam nemá kudy a jak jet a byl by tam jako pěst na oko. Navíc tušila, že tam půjde o kejhák a neměla by se tam vypravit jen tak sama, jenže ona je tu příliš krátce, ještě se tu pořádně ani nerozkoukala a moc známých tu nemá – vlastně jen Maxe, Roberta a jeho trollího vyhazovače Frankieho. V dohledné době se jí určitě nikoho zorganizovat nepodaří, ale Maxovi by ráda nějak pomohla. Zkusila se zeptat Roberta, toho tu teď znala nejlíp a vypadalo to, že má kontakty na kdekoho.