Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Strach ze svatby

Od: helenka odpovědí: 45 změna:
Dobré ráno,
potřebuju se někde vypovídat, ale rodině ani kamarádům to říct nemůžu, protože mám strach, že mě odsoudí. Přítel si mě chce vzít. Což mě na jednu stranu potěšilo, vážím si jeho nabídky, nechci ho zklamat, ale na druhou stranu mě děsí představa svatby. Přítele mám ráda, rozumíme si, nemám v plánu se s ním v nejbližší době rozejít. Ale na druhou stranu mě děsí něco někomu slibovat na celý život. Měli jste to někdo podobně?
Příteli nechci říkat o těchto pocitech, protože by ho to asi mrzelo. Máme spolu dítě, tak si můžu říct, že se vdávám kvůli němu, abysme před okolím byli ta správná rodinka. Co jste si říkali před svatbou, aby se vám do ní chce chtělo? Třeba že se svatbou nic nezmění?
Pokud se vdám, tak mi asi vadí oslovení manželka. Mně to zní jako "můj majetek". Asi mám fakt problém v hlavě...
Děkuji všem za rady a pochopení.

 

 

45 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

fik
hodnocení

15x
Jj, není nad to začínat manželství tím, že mu zamlčíte, že se vdávat nechcete.
V nejbližší době neplánujete rozchod? A ve středně až dlouhodobém horizontu už tedy ano?
Udělejte pánovi laskavost a neberte si ho.

 

smode2
hodnocení

6x
Zajímavé, jak máte strach z takového detailu jakým svatba je, oproti daleko většímu, přímo obrovskému a dokonce největšímu závazku, který už jste dávno přijala. Vaše dítě. To je totiž ta skutečná zodpovědnost a závazek na celý život. Nikoliv jeden podpis na papír který nakonec můžete kdykoliv zrušit. Když nechcete, tak se nevdávejte. A až se bude jednoho dne dítě ptát, proč nejste svoji, řekněte to přímo: víš, já jsem si nebyla jistá jestli chci být s tatínkem celý život, nechtěla jsem mu nic slibovat, sice jsme už měli tebe, ale ty jsi něco jiného než táta. Tebe na celý život mám.
helenka
hodnocení

Je pravda, že děti jsem vždycky chtěla. Ale mateřská láska je prostě jiná než partnerská. Aspoň u mě.
smode2
To je právě ten problém: "JÁ chtěla". Jenže v okamžiku kdy máte dítě jsou vaše touhy, požadavky, ambice a plány druhořadé. Stejně tak otce. Co je prvořadé, je dítě. Takovou maličkost jako se vzít je podle mě to nejmenší, co můžete udělat. Ale v podstatě je to jedno. Stačí když zůstanete spolu - klidně bez svatby. Hlavně se už nesmíte nikdy rozejít. Resp. můžete, ale dítě to vždy velmi vážně poznamená: v celém dalším životě pak bude málo úspěšné, bude se špatně učit a bude mít špatné nálady, někdy až deprese. S tím je třeba počítat. Máte to v rukou vy a váš partner.
helenka
hodnocení

Když nad tím tak přemýšlím, tak mám asi citově blíž k dětem než k mužům. Asi za to můžou zklamání z předchozích vztahů. Prostě partnerská láska umí být vrtkavá. Kdežto vůči dětem cítím daleko větší zodpovědnost. Matka nesmí nikdy zradit své dítě, tak nějak to cítím.
helenka
hodnocení

Nemyslím si, že rozvedená rodina je největší zlo. Můj otec byl alkoholik, doma hádky na denním pořádku, fyzické násilí... Jako dítě jsem doma neměla klid a necítila jsem se v bezpečí. Není pak rozvod to menší zlo?
Jinak nejsem ten typ ženy, který má potřebu bránit otci stýkat se s dítětem a věnovat se mu.
smode2

Pokud pocházíte z takové rodiny, váš strach a nedůvěra vůči mužům je sice opodstatněná, nicméně i tak nesmyslná a škodlivá. Nedá se toho tak jednoduše zbavit, jistě, však počítejte s tím, že pokud dítě už je a budete na něj v budoucnu sama či s jiným náhradním partnerem, pak 1) je-li to kluk, bude mu chybět mužský vzor a bude se chovat v životě více či méně jako žena (bude mít podvědomou nedůvěru k náhradnímu muži a tak zkopíruje chybně vaše ženské chování)- tj. problém v budoucnu s navazováním a udržením partnerských vztahů - jeho potenciální partnerky jej budou brát jako "babu" či "slabocha"; 2)je-li to holka, bude mít na muže špatné názory (zkopíruje ve svém chování vaše strachy) a problém bude stejný - bude mít tendenci rozhodovat i ve věcech kdy má rozhodovat čistě muž. Na tuto deviaci, která se pak na 100% stane, je třeba pamatovat. Sečteno, podtrženo: pokud máte vztah relativně ok a nejde o žádné extrémy, rozchod dítěti vždy pouze uškodí a celoživotně jej to výrazně diskvalifikuje v mnoha oblastech života. Lépe zůstat s partnerem, se kterým už dítě máte. A znovu: svatba je v této souvislosti detail.

 

hodnocení

6x

Preklad do slovenciny :

nejako sa nam zadarilo decko a priatel je taky zodpovedny dobrak, chce si ma zobrat. Ja podvedome citim, ze som este mlada a mohol by sa naskytnut zaujimavejsi samec, teraz sice ziadny okolo nie je, ale co keby predsa.

Rada : nevydavajte sa ! Len tym urobite vela ludi nestastnymi a este to bude drahe rozviest sa.

helenka
hodnocení

Tak to úplně není. Nehledám nikoho lepšího. Spíš myslím na zadní vrátka. Ráda mám svoje uspořené peníze, nikdy bych se úplně nevzdala kariéry... Ale vlastně se to dá brát tak, že můj přítel třeba může předčasné zemřít. Nebo třeba taky může propadnout alkoholu, hazardu, drogám,... To se nejspíš sice asi nestane, ale i tak mě to nutí myslet na zadní kolečka. Když vidím, co všechno se děje, je těžké počítat s tím, že spolu budeme i za 20 let.

Připadáte mi dost sobecká s těmi "zadními vrátky." /Možná by pomohlo Vás do nich kopnout - promiňte mi mou otvřenost./;)

Manžel může předčasně zemřít - to můžeme všichni, jak tu jsme. Pokud budete rodina, manželé, budete po něm dědit a budete dál zajištěná. Když budete ale druh a družka, jako doposud, dědit nebudete Vy, ale jeho příbuzní, jeho rodiče, sourozenci...Když Vám tak jde o majetek, tenhle zákon neznáte? Taky byste jako družka mohla šlapat pryč jen s kufříkem. *zmateny*

Alkohol, drogy, hazard...nikdy nevíte, co přijde. Když si vyberete nové boty, taky víte, že se Vám v nich musí dobře chodit? Byla jsem za manžela provdaná 49 let. Před pár týdny jsem o něj přišla. Velice hodný manžel, šikovný táta, prima kamarád. Bohužel, časem /ne hned/ přišel alkoholismus. Po půlroce v legendární Želivi se mi vrátil úplně jiný člověk, od té doby uplynulo už 17 let a nenapil se. Moc jsem si ho za to vážila. Ano, padl, ale dokázal vstát. To se každému nepovede. Přesto jsem v těžké době stála při něm a nenapadlo by mě ho opustit. Jen krysy opouštějí potápějící se loď.

Zamyslete se nad verší Stěpana Ščipačeva, je v nich hodně pravdy, možná víc, než si myslíte:

"Lásky si važte už teď, v mládí a s léty dvakrát vroucněji.

Láska - to není vzdychat, hladit, vodit se s lunou v aleji.

Přijdou i mraky, nečas, tíseň, pak, zkřehlí, kdo vás zahřeje?

Láska je jako dobrá píseň a píseň složit - těžké je..."

zel

Babo, je úplně normální, že dnešní západní ženy se nechtějí dávat, protože jednoduše nepotřebuji a protože jednoduše chtějí mít tu volnost a ty výhody, kdykoliv změnit stáj.

Zejména, když ten chlap je průměr resp. výrazně nepřesahuje tu ženu.

Je to smutné, ale je to tak.

helenka
hodnocení

babajaga: Neříkám, že člověk nemůže upadnout. Akorát je podle mě problém, když pády partnera odnášejí společné děti. To mluvím z vlastní zkušenosti z dětství. Neříkám, že člověk nemůže dát další šanci, ale nejde je dávat do nekonečna. Pak se ten dotyčný kolikrát ani nesnaží, když si je téměř jistý, že ten druhý mu stejně odpustí a dá další šanci.

V tom máte pravdu, odpouštět se má, ale ne donekonečna. Manžel to dal na první dobrou a rodina byla zase úplně v pohodě. Rádi jsme ho poslouchali, když vyprávěl, jak to v léčebně chodilo. Nestyděl se za to. Protože to zvládl.

Pokud by měl zase sklouznout zpátky, asi bych to už byla řešila jinak.

Měli jsme asi štěstí a on pevnou vůli. Teď už ale nemám vůbec nic, jen ty Vánoce na krku. Bude to smutné. Jaga.

Do Nového roku přeji dobrá rozhodnutí. Klidně přijedu a svatbu Vám odsvědčím. *srdce* Jaga.

 

hodnocení

5x
avatar chlochydess

Manželství je oficiální sňatek 2 lidí a tedy manželů.

Jelikož jsou manželé 2, každý je manželem toho druhého.

Když někdo řekne "moje manželka", konkretizuje, o koho přesně jde. Pokud by někdo řekl Frantova či Pepova manželka, nebudete to Vy, pokud Váš manžel řekne "moje manželka" na Vás, určuje, že jde přesně o Vás a není to žádný majetek.

Když řeknu "můj pronájem" nebo "moje vlast", také nejsem jejich majitelem, ale specifikuji, že jde o moje nájemné bydlení nebo mou vlast, ve které jsem se narodil i bez potřeby identifikace vlastníka.

Takže ano, máte to v hlavě.

Co je ale nejhorší, jsou svatby z donucení nebo lítosti. Vy nejste povinná kývnout na žádost každému, kdo si o to řekne. S takovým nastavením je vstup do manželství hloupost.

Jste mladá, takže o vdavky časem mít budete. Pokud ne, nic se neděje. Zákonná povinnost neexistuje. Za takových podmínek Vám rovněž fandím, protože většina manžslství se dnes rozpadá právě kvůli netrpělivosti a nedočkavosti jednoho z partnerů. Nezařaďte se mezi tyto zklamance a dělejte POUZE to, o co máte reálný zájem. Svatba ještě z nikoho lepšího člověka neudělala, takže pokud v hloubi svého nitra máte pochybnosti, dejte si ještě načas. Není kam spěchat, zvlášť pokud jste mladá. Vdávat se lze jaksi kdykoliv, až bude vhodná doba a vhodné podmínky.

Přeji pevné nervy protože není nic nepohodlnějšího, než kdž do Vás šije klukova a posléze i Vaše rodina, že "vdávej se, sakra". Pamatujte, že nikomu nic nedlužíte a spokojená budete pouze pokud se budete orientovat podle sebe. Pokud Vám někdo začne vkládat své zájmy a manipulovat Vás, jste ztracená.

 

hodnocení

3x
avatar babajaga

Nevím, jak to napsat, abych Vás neurazila. Asi jste byla v OBI, protože nevíte "co by." Žijete spolu, máte spolu dítě a druh Vás požádal o ruku. Víte vůbec, kolik žen by bylo na vrcholu blaha, kdyby byly na Vašem místě? Pokud navíc nemáte v plánu druha "v nejbližší době opustit", v budoucnu byste to s klidem udělala?

Váš vztah k mužům je nefunkční rodinou Vašich rodičů asi dost pokřivený. A budete muset moc pracovat na tom, a to na sobě, abyste se toho zbavila. Kdybyste řekla svému druhovi to, co tady nám, myslím si, že by z toho byl dost rozčarovaný, nešťastný.

Nedovedete pochopit, že ten člověk Vás má rád? Proto chce váš společný vztah povýšit na manželství? Manželství je víc, než žít na hromádce. Pokud budete na manželství hledat další hnidy, musíte počítat s tím, že třeba nakonec zůstanete sama. Pokud pána máte ráda a on si Vás chce vzít, berte, dokud je čas. Protože ta příležitost se už nikdy nemusí vrátit. Ani opakovat. Jaga.

liska5
11.12.24 20:11

 

hodnocení

3x

Pokud Vám "manželka" zní jako "můj majetek", tak jste zřejmě vyrostla v prostředí, kde to tak fungovalo.

Závazek na celý život to není. To dítě je závazek o řád závažnější.

 

ltz
hodnocení

1x
Tím že jste neměla hezké dětství, otec alkoholik, tak byste si mohla říct, že vás vlastně konečně potkalo štěstí. Že vám partner vašeho dítěte nabídl sňatek, tím vám dokázal, že vás má hodně rád. Horší by přece bylo, kdyby o dítě nemel zájem a prchnul vám. Svatba by měla být ale s rozmyslem, měli by ji chtít oba. Tak asi ty vaše obavy by měl partner vědět. Můžete svatbu třeba o nějaký rok odložit.
helenka
hodnocení

Hodně si urovnávám myšlenky... Mám v sobě ten pocit, že musím být neustále ve střehu, být připravená sbalit kufry, děti a jít. Ale to je asi nějaký debilní pocit z dětství. Prostě to asi nemá až tak moc společného s přítelem, že by něco udělal špatně.

 

hodnocení

1x
avatar louisa1

Svatbu musejí chtít oba dva bez "černých" myšlenek, obav, strachu. Nelze vstoupit do manželství jen proto, abychom udělali partnerovi radost, či kvůli společnému dítěti. Svatba a manželství by mělo být radostnou událostí a měli bychom se z nich těšit.

*pozdrav*

 

kdosi
hodnocení

1x

Před svatbou jsme si řekli, že když spolu už 20 let žijeme a ví to o nás každý, tak bychom to třeba mohli říct i tomu státu ...

Na svatbu jsou potřeba jen dva svědci, my si teda na ni pozvali i oboje rodiče a syna, a za nějaké půl hodinky na úřadě to bylo i s papírováním vyřízeno. Pak jsme si zašli na oběd a v klidu se rozešli do svých domovů.

Ono se pro nás fakticky celkem nic nezměnilo. A manžel/manželka používáme většinou jen v úředním a podobném styku, normálně si říkáme naprosto jinak, stejně jako před svatbou.

Oslavu pro kamarády jsme udělali naprosto nezávisle, jindy a jinde a byli jsme na ní oblečení normálně. A samozřejmě že se tam neděly žádné blbosti jako unášení nevěsty, zakovávání do okovů či jiné podobné nejapnosti - všichni kamarádi ví, že my jsme ozbrojení oba a oba jsme více než schopní a ochotní chránit jak sebe sami, tak jeden druhého :)

 

p23®
hodnocení

1x
Zajímavé. Máte spolu již dítě a nechcete se vdát?
Pokud máte přítele ráda, tak by Vás mělo potěšit, že Vás přítel požádal o ruku. Je to velice přínosné i pro Vaše dítě. Budete mít společné jméno, budete rodina. Ne kvůli okolí abyste byla rodina, ale kvůli sobě. Pro dítě je rodina základ. Odvíjí se od toho spokojenost, pohoda, klid. Měla byste být na oslovení manželka pyšná a svého manžela si vážit. Jistě Vám vše bude oplácet.
Je nesmysl myslet na něco, co ještě nenastalo. To, co jste doma zažívala neznamená, že se to bude opakovat. Záleží to jen na Vás a Vašem příteli, jak budete žít. Dle toho se bude vyvíjet i Vaše dítě. Dopřejte mu klid a pohodu, kterou jste osobně nezažila.
Co jsem si říkala před svatbou? Těšila jsem se na společný život. Byla jsem pyšná, že mě požádal o ruku a na oslovení manželka. Vytvořili jsme klidné, milující se prostředí pro sebe i naše děti.
Když se dnes kde kdo rozvádí, neznamená, že takto dopadnete i Vy. Nesmysl. Chraňte si rodinu. Užijte si ten krásný den.
Buďte dobrou matkou a manželkou a budete všichni spokojeni.
Držím palce. Zdravím.

 

mll
hodnocení

0x

Pokud máte spolu dítě, tak jste "manželka" už teď a co jsem od mnoha lidí slyšel, bývá zvykem oslovovat matku příjmením dítěte (ti lidé říkali, že na to už normákně slyší). Takže pokud má dítě jméno po otci tak ve všech poradnách a školkách a školách jste určitě pani podle příjmení dítěte.

Slyšel jsem teda spíš opačné zkušenosti, že se do svatby nechtělo klukovi. Znám i pár, který svatbu neustále odkládá, protože se do ní právě chlapovi nechce, ale jinak si žijou spokojeně na hromádce.

Slovíčkaření bych neřešil, přítelkyně, partnerka, manželka, jaký je v tom rozdíl, kromě toho formálního. On se zase z partnera nebo přítele změní na manžela. Nejsme v arabsku, aby to mělo nějaký větší význam.

 

makk
hodnocení

0x

Milá zlatá, mít s ním dítě je mnohem větší závazek než si ho vzít. Pokud by časem došlo na to, že se budete rozcházet, tak to samotné manželství je nejmenší problém, to je jen podání žádostí a jedno krátké stání u soudu. Ale dělení majetku, tahanice o děti, to bývají opravdové problémy a dlouhá a drahá soudní jednání. Takže tak jako tak jste v tom až po uši už teď. Takže se s klidným srdcem můžete vdát.

helenka
hodnocení

Asi dobrý přístup. Prostě se nějakou svatbou až tak moc nezmění. Když budeme chtít jít od sebe, tak půjdeme. Svatba nesvatba. Právě se kolem mě rozpadá dost vztahů i dlouholetých. Tak si říkám, že člověk nikdy neví, co se v životě přihodí.
makk

Hlavně se vyvarujte chyby, kterou dělá mnoho žen. Ony vidí, že ten jejich je kuřák, alkoholik, flákač... a žijí v marné iluzi, že se to po svatbě změní. Jistě znáte okřídlené "Já si ho vychovám" nebo "Kvůli mě přestane". Nevychováte, nepřestane, vy se přeci taky nehodláte po svadbě z gruntu změnit.

Obecně platí, že problémy jsou všude, ale vyjít se dá skoro s každým.

 

hodnocení

0x
avatar elisa24

Já Tě chápu, myslím, že bych měla stejné pocity, ale co s tím, neporadím.

 

ctenar
hodnocení

0x
Z popisu těch okolností je zřejmé, že je tam od počátku leccos špatně.
To nejlepší, co teď můžete udělat, je vdát se a být dítěti dobrou matkou, muži dobrým partnerem pro život.

 

yarda1
hodnocení

0x

Vtip:

On a ona žili "na hromádce", jednou ona řekla: "Už spolu nějakou dobu žijeme, neměli bychom pomýšlet na svatbu?"

"Zbláznila ses? Kdo by si nás dva asi chtěl vzít?"

 

id
hodnocení

0x
Vdejte se, ale nemučte se.
Najděte hezké společné místo a k tomu 2 kamarády jako svědky. Užijte si víkend někde v penzionu pouze vy dva nebo se svědky. Zbytku světa pošlete - XX a XX byli oddáni dne ..

 

tj
hodnocení

0x
Tak, já to mám třeba podobné jako tazatelka v tom, že bych se ženit nechtěl, protože mě děsí ta představa, že jsem středem pozornosti a všichni se na mě dívají. Mám s tím fakt problém. Pokud bych svou partnerku někdy požádal o ruku (asi pravděpodobně ano), bylo by to spíše kvůli tradičnímu ucelení rodiny nějakým společným závazkem. Celý den svatby by byl pro mě jen stres a určitě by to bylo něco, co bych musel doslova přetrpět. Nicméně z lásky k ní bych to udělal a nechal si to pro sebe. Ona by na to pohlížela dost možná jinak, nebo bychom se domluvili na menší svatbě. Odtud moje podobnost s tazatelčiným problémem končí.
Tazatelka šla do vztahu, má s mužem dítě (to je podle mě větší závazek než svatba) a přemýšlí jestli do toho jít, kvůli penězům (zadní vrátka). Pokud s nějakým mužem začínáte a není to jen úlet, tak se PŘEDPOKLÁDÁ, že to je na pořád. Proto by se mělo podle toho jednat. Ano svatba vytvoří závazek i papírově, ale pokud spolu žijete, milujete se, máte dítě, znáte se minimálně rok, dva, nevidím důvod pro vaše jednání. Mimochodem majetek získaný před svatbou zůstává váš. Společný je až majetek získaný po svatbě.
yarda1

...Celý den svatby by byl pro mě jen stres a určitě by to bylo něco, co bych musel doslova přetrpět...

To je jen jeden den, dá se to přetrpět. Já jsem měl tréning, když jsem musel přetrpět tohle a každý rok to musel opakovat abych směl lítat rovně pomalu a nízko. Naštěstí po mně nikdo nechtěl abych i skákal padákem.


tj
Tak třeba tohle by mě hrozně bavilo *smich*
liska5

Pro Tj. Švagrová se s manželem brali tak, že si předem dohodli sňatek na radnici, s prstýnky v kapse jí koupil kytku a vydali se na Staromák. Tam odchytili studentskou dvojici a ta jim svatbu odsvědčila za dobrý oběd. Nikdo jiný jen ti 4 ! A ti dva moc fajn lidi byli spolu až do smrti. Krásné manželství měli.

zel

To zní skoro jako druhá nejznámější svatba, svatba Jiřího kary, vloni to šlo do kin...



Myslím že byli spolu taky až do smrti, všichni už jsou mrtvý z té svatby ...

liska5

Takhle ne.*alene* Brali se v r. 1968. Ona učila až do důchodu, on Ing na dole. A měli dva syny, dnes přes 55.

zel

No jo, ale nikdo je nezná, ale káru zná skoro víc lidí než Kájínka :)

Má i svou aplikaci s legendárními hláškami apps.apple.com/...

liska5

Hláška nebo citát Victora Huga: "Jdi s tím, kdo tě má rád!" Jinak někteří ho znají, napsal horolezeckého průvodce.

 

martinkupka
hodnocení

0x

v 17 letech bych to prožíval stejně , ve 30 jsme to viděl jinak a ve 62 se tomu směju

 

riva
hodnocení

0x

Nastávajícímu to řekněte, aby si pořádně rozmyslel jestli jít do manželství s někým, kdo trpí poruchou.

 

hafbaf
hodnocení

0x
Asi bych byla nadsena, kdyby me muz pozadal o ruku :) ale ona je to opravdu jen formalita. Pokud to necitite, tak se nevdavejte. Na co se dobrovolne svazovat? Jsem vdana, mame 3 deti. Je hezke, ze jsme "typicka" rodinka, ale manzelstvi Vas stastnou ocividne neudela.

 

hodnocení

0x
Nečetl jsem duskuzi celou, je to moc dlouhý, ale tazatelku celkem chápu, teda když vynechám tu materiální stránku. Taky se po nějakých 23 letech vztahu, společných morčatech, pejskovi a dvou dětech do svatby pořád nehrnu, ač polovička by chtěla už dávno. Prostě se na to cítím ještě pořád mladej a nedospělej :) Navíc mi svatba přijde zbytečná a protože jsem škrt, tak i drahá, naprosto neúčelně vyhozený peníze.
A další věc, polovina jejích kamarádek, kterým záviděla manželství a měla je za vzor, už je rozvedená... Případně, kromě dětí na krku, i s hypotékou,na kterou by si bez "jistoty" v podobě manžela netroufla.
A ona v některých případech absence tohohle "pouta" možná může být i výhodou, když si oba vzájemně uvědomují, že nic není tak úplně jisté a samozřejmé a berou na to ohledy ve vztahu k sobě, pak věřím, že můžou vydržet i vztahy, které by skončily rozvodem, až by trpělivost přetekla.
kdosi

Svatba nemusí být drahá, pokud vám tolik nezáleží na tom kdy a kde, tak je snad úplně zdarma.

My jsme teda chtěli konkrétní termín, a když to nešlo na spádové radnici, tak jsme si to zařídili jinde a stálo nás to 1.000 Kč a trochu benzínu.

A taky jsme si pak zašli na oběd a pokecat (což stejně čas od času děláváme), čili 10 obědů v naší oblíbené restauraci, ale to taky není povinné.

A to bylo všechno.

helenka
hodnocení

Tak jsem se po pár dnech podívala na diskuzi... A máme to nějak podobně. Přesně to takhle cítím, že absence nějaké jakože jistoty nutí člověka se ve vztahu víc snažit. Jinak dítě má nárok na alimenty i na sirotčí důchod, když je otec uvedený v rodném listě (což je náš případ). Syn je uvedený i v životní pojistce přítele.

 

yarda1
hodnocení

0x

Já jsem měl kdysi slavnou svatbu. Kamarádi z aeroklubu si to nenechali ujít a náměstí zíralo:

pc.poradna.net/...

:)

BTW: Nedávno jsem měl na XK odkaz na článek jinde. Dívenka chtěla mít slavnou svatbu, museli si na ni vypůjčit 400kKč, že se jim to vrátí na svatebních darech a ještě vydělají, sešla se jim jen půlka té sumy a do manželství vstupavali s dluhem.

:(

 

 


 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]