Jak slepit vazbu u staré knihy

Je otázka, v jakém stavu je kniha, jak stará je a jakou má hodnotu.Též je otázkou, jestli vazba je opravdu vazbou, protože existují dva základní způsoby výroby knih - vázání a lepení. Lepení je používáno snad až od druhé polovinyy 20. století a z hlediska opravy v domácích podmínkách je velmi obtížně opravitelné. Pojem "podlepit vazbu" je hodně neurčitý. Pokud se tedy opravdu jedná o knihu vázanou a listy drží na svých místech v jednotlivých svazcích a svazky jsou pevně svázány k sobě, nejčastější závadou je, že se vazba vlastní vahou uvolnila z desek. Na izolepu zapomeňte, tedy pokud chcete knihu zachovat na delší dobu a ne jí dát jen dočasnou a poslední pomoc. Mírně uvolněnou vazbu v deskách lze zpevnit vlepením pruhů papíru mezi desku a první stranu. Jak hezké to bude, záleží na šikovnosti a použitém materiálu, Vytržená vazba z desek je horší případ. Tady už bývá zpravidle nutné desky od svazku listů oddělit a znovu je spojit. K tomu je nutné získat nějaký pruh materiálu, který bude dostatečně pevný a ohebný. Z doma dostupných materiálů bývaly vhodné krycí obvazy (bez přídavku umělého vlákna, nesmí to pružit) namazal se hřbet vazby a do vrstvy lepidla se vložil pruh obvazu tak, aby směrem k deskám přečníval tak 30 mm (u silných knih byly pruhy dva. Tohle se nechalo zcela zaschnout. Na desky se použilo drobné násilí a karton se buď zbavil nalepené krycí vrstvy, nebo častěji rozdělil někde v síle materiálu. DO vzniklé spáry se naneslo lepidlo a vložil ten přečnívající proužek látky, co je nalepený na hřbetu vazby. To se provedlo pro přední stranu desek (musí to být našponované, jinak bude zase svazek v deskách putovat a následně i pro zadní strnu desek. Lépe to dělat na etapy.

A tak by se o opravách knih dalo psát ještě dlouho. Je to práce náročná na čas, přesnost, čistotu, trpělivost, ale práce krásná...

Tak jsem se díval, jestli nemám nějakou opravovanou knihu u sebe a narazil jsem na starý slovník po dědovi. Opravoval jsem ho někdy před 35-40 lety, coby žák základní školy nebo čerstvý středoškolák. Původní stav: Přední a zadní deska samostatně, hřbet se nedochoval, vazba vcelku zachovalá. Současný stav: Kožený hřbet, desky drží na pruhu obvazoviny, evidentně jsem tenkrát nesehnal papír stejné barvy a jakosti, takže je to nedodělané a obvaz je vidět. Lépe tak, než tam vlepit něco křiklavého. Po těch letech už to zase ztrácí pevnost, ale na kluka 12-15 let snad dobrá práce.

Klasický Herkules (polyvinylacetát - PVAC), který je k papíru neutrální (pH 3-5) + gázovina + koženka/kůže.

Ostatně všechna knihařská lepidla jsou na bázi PVAC.

Rad už tu pár padlo, tak jen dodám, že pokud jde o cennou knihu, tak je jediný rozumný způsob práci svěřit odborníkovi. Jakoukoliv amatérskou opravou knihu nenávratně poškodíte. Použít jakoukoliv lepící pásku je pak vyložené barbarství.