ráda bych se zeptala, jak si nebrat věci osobně.
Dnes jsem přišla za svým nadřízeným, který je dosti náladový a občas je v klidu a dnes byl dosti protivný, přitom vím, že jsem nic špatného neudělala.
Hodně se mu prolínají osobní věci do práce a neuvědomuje si, jak se chová k ostatním.
Nicméně dneska jsem z jeho chování byla už psychicky na dně, mám i teď náročnější období a úplně jsem se cítila neschopná po jeho výstupu.
Můžete mi prosím poradit, jak si chování ostatních nebrat osobně?
Předem děkuji za rady
4x
Nechodíte do práce proto, aby si na Vás někdo vyléval své osobní problémy. Pokud po Vás nadřízený něco požaduje, ať Vám to sdělí slušně a v klidu. Pokud by v tom i přesto pokračoval, sdělte mu že dáte výpověď. Jinak se to bude ve Vás jen hromadit a později můžete mít různé psychické nebo zdravotní problémy, apod. Za to Vám žádná práce nestojí.
1x
"To si, paní, nesmíte tak brát", jak praví básník.
Rada dobrá, ale postup chybí, je to dost o nastavení člověka, někdo je cholerik a vylítne na ťuknutí, někdo flegmatik a jen pokrčí rameny a myslí si svoje.
Jak se říká - zasej čin a sklidíš zvyk, zasej zvyk a sklidíš charakter, zasej charakter a sklidíš osud.
Prostě se zařeknout, že se nenecháte vytočit a nebudete si to brát osobně.
Stejně jako herec na jevišti, co hraje padoucha a pokaždé si vyslechne takhle dlouhou veršovanou tirádu o tom jak je výlupek vší necnosti a temná skvrna na tváři lidstva. Zalomí rukama a zatváří se zkroušeně jak má napsáno v roli, v šatně svlékne kostým a pustí to z hlavy a na konci týdne si dojde do kasy pro výplatu.
Tady mu to taky odkývnete, pustíte druhým uchem ven a domů už s čistou hlavou, výplata přijde na účet sama.
Prostě to brát jako tu roli, z nadřízeného mluví jeho vlastní problémy, což se vás netýká a je to adresováno náhodnému podřízenému, což je role, kterou dnes hrajete vy a zítra třeba někdo jiný. Není to o vás osobně, i když to tak třeba zní, prostě dnes hrajete blbou roli, ale tak to na divadle chodí, že nemůžou být jen samí hrdinové a první milovníci. Určitě si to nepřipouštějte víc, než do výše své výplaty po odečtení odvedené práce. (Vyjde-li záporné číslo, tak si to určitě nepřipouštějte víc.)
Zítra to půjde těžce, příští týden už budete vědět jak na to, příští měsíc už vás to nebude tak vytáčet a za rok už vás nevytočí ani náhodný hejhula na ulici či v MHD.
1x
-Mně se vyplatilo na takové lidi hledět, jak na přírodní úkaz, jako když soustředěně pozoruji třeba rojení včel nebo z dálky tornádo... Najednou jste jako za ochranným sklem. Jen na to přepnutí se musí člověk soustředit.
-Někdo zase radí, když je nadřízený na tebe nepříjemný, představ si ho v pyžamu.
-Máti vždycky říkala: "Mne může urazit jenom inteligent...a ten to neudělá."
-Napadla mne filmová hláška: "Nenechte cloumat zlobou svůj majestát!" Většinou ale záleží na situaci a konkrétní osobě.
0x
0x
Takový postoj se musí trénovat, pokud to někdo vnímá jinak, a potřebuje se posunout.
Pro mne bylo dost důležité, že jsem někde přečetla, asi to napsal nějaký jogín, že je hněv potřeba vnímat jako opilost. Ten člověk se v tu chvíli neovládá. Tak je nutné pro komunikaci počkat, až vystřízliví. Se šéfem jsem ale musela mluvit hned, nenechávám se rušit ani ovládat nebo nakazit cizím hněvem. Protože já vládnu uvnitř sebe, mám právo chránit si své nitro, psychiku a rozhodovat o tom, co chci cítit. Něco dovnitř prostě nepouštím.
Další postoj, který mi pomohl je, uvědomit si, že takové chování k tomu člověku patří, neumí hned být jiný, už je zvyklý tak reagovat. To, že tak reaguje i na mne, není reakce na mne. Jen ukazuje, kde je on, jaký je on. Takže si z takové jeho komunikace odmyslím všechny jeho emoce. Informace může být důležitá, ale emoce jsou jeho věc, to se mně netýká. Tak reaguje na všechny. To není důležité pro mne. Mám pak pocit, že chci být víc trpělivá.
Ještě si ztišuju jeho hlas. To umí každý. Každému se někdy stalo, že si pustil písničku nebo film, a nějakou chvilku vůbec nevnímal, neslyšel. Neslyšel vůbec nic, protože se zamyslel nad něčím důležitějším. To se dá snadno natrénovat. Buď jsem na něj v duchu mluvila, No ty s těma lidma teda moc mluvit neumiš.., už při téhle poznámce jsem ho vnímala míň. Nebo jsem si v duchu v hlavě přehrávala oblíbenou hudbu. Tím se omezí vnímání hlasitosti zvuku zvenku. Slovní agrese mne vždycky vede k zamyšlení už v tu chvilku, kdy se to děje, soustřeďuju se na to, kdo to asi je, chce probouzet u druhých strach? To jsou nápady.. a vnímám ho jen z části.
To jsem ale i četla někde na netu, že info předané řvaním lidi vnímají méně, než když jde o normální komunikaci.
Původně jsem byla taky hodně citlivá, ale s citlivostí se dá pracovat tak, aby jen pomáhala, aby nezraňovala.
0x
Hrozbu výpovědi nedoporučuji, to by se obrátilo proti vám. Měl jsem v práci jednu kolegyni, neustále si na předem vytipovaných vylévala zlost. Měl jsem také náročnější období, už mi ujely nervy a jak za mnou neustále lezla a řvala na mě bezdůvodně, řekl jsem jí co si o ní myslím. Málem mě to stálo místo, musel jsem se omluvit, dozvěděl jsem se, jak je to strašně precizní pracovnice a pokud se mi to nelíbí, klidně můžu jít, na moje místo čeká řada jiných, jinak na sebe budu muset nechat řvát a to ještě navíc nebyla moje nadřízená, pouze tam byla ze všech nejdéle a nadřízeným podlízala.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.