Dobrý den, zajímal by mě Váš názor. Je mi 27, manželovi 30, narodilo se nám nedávno miminko, bydlíme ve svém bytě, ve městě jako manželovi rodiče. Celou dobu bylo všechno v pořádku, ale poslední dobou jsme se hodně začali hádat kvůli rodičům, respektive kvůli jejich návštěvám. Manželova mamka je doma, nepracuje a měla asi s taťkou představu, že bude chodit za mnou a za naším synem každý den. Nerespektují režim vstávání, uspávání, kojení mého syna, nerespektují, že mám práci kolem domácnosti, prostě když se jim zachce, tak chtějí přijít . A když je nepozvu, tak jsem ta špatná, protože jsem jim nevyhověla. Donedávna jsme bydleli dočasně u našich, protože jsem v tom městě rodila a měla lékaře. Jen jsme se vrátili domů, tak to začalo. Tchán i tchýně mi řekli, že se mi nebudou ozývat, že se mám ozvat já, až je budu chtít vidět nebo s něčím pomoci. Tak zněla dohoda. Když jsem se do tří dnů neozvala, začaly veškeré hádky. Rodiče začali tlačit na manžela, že mě chtějí s vnukem vidět. Manžel jim řekl, že se jim ozveme a že se uvidíme za dva nebo tři dny. Další den ale manželův táta psal manželovi, jestli by se mamka nemohla přijít podívat na vnuka, jako kdyby předchozí domluvy zapomněl. Manžel mi to potom volal a psal, věděl, že se budu zlobit, protože jsme se domluvili, že se s nimi uvidíme, až za ty dva dny. Nastaly další hádky, ale vše bylo "vyprovokované" ze strany rodičů. Táta se zlobil na manžela a nezvedal mu telefon, manžel byl na tom psychicky špatně, vystresovaný a nevěděl, co dělat. Takhle to trvalo celý den, smsky, volání, manžel zdeptaný. Nemohla jsem to už vydržet a šla se rodičů zeptat, co se stalo, že se kvůli nim hádáme a že je Martin vystresovanej, že s ním táta nemluví a prostě z toho všeho. Táta ani nevylezl z pokoje, máma řekla, že jsou dotčeni, že moji rodiče, kteří od nás bydlí hodinu cesty, přijeli k nám, ZA MNOU, na návštěvu a ani se u nich nezastavili. A že náš táta měl v plánu jet na ryby a kvůli tomu, že byla zima, tak si dovolil zůstat u nás na návstěvě, zatímco jsem já s mojí mamkou uklízela, tak to bylo taky špatně... A pak mi bylo vyčteno, že když tchán s tchýní za mnou přijeli k mým rodičům na návštěvu ke konci mého těhotenství, ZA MNOU, tak že můj táta byl opět na rybách a nevěnoval se jim. Tohle mi udali jako důvody hádek. Oni jsou dotčeni, když něco není podle nich. Nějakým způsobem jsme si to ale vyříkali a je zatím "klid". Ale vadí mi, že mi manžel neustále říká, že by byl rád, kdybych si jeho rodiče pozvala na návštěvu. Já o to ale nestojím. Rozhádali nás a vše musí být podle nich. Když bude manžel doma, ať si je pozve, to je mi jedno, ale vadí mi, že se jim musím přizpůsobovat, jak oni chtějí... Tuším, že až se jim teď opět neozvu, protože mám svůj program, tak to pojede nanovo. Zase začnou tlačit na manžela, manžel to neustojí a začne tlačit na mě a opět začnou hádky. Já jsem jen měla představu, že máme svou vlastní rodinu a že nebudu muset "povinně" trávit čas s někým, když o to nestojím. Respektuju, že jsou to manželovi rodiče, ale naprosto mě obchází. Chtějí vidět vnuka, ale řeší to s manželem. Vadí jim něco na mých rodičích, řeší to s manželem. Chtějí přijít, řeší to s manželem. A manžel je pak mezi námi - mezi rodiči a mnou a neví, co má dělat, protože každý chceme něco jiného. Co mám dělat? Jsem tak špatná, když chci žít svůj život a nemít povinně nastaveno, že se musím minimálně jednou týdně stýkat s jeho rodiči?
5x
Teda radí Vám ta pravá - léta žiju s tchyní a nesu to moc moc zle - napadají mě u Vás asi 2 cesty:
1. základ - natvrdo si sama s jeho rodiči promluvit o tom, že máte představu na frekvenci setkávání ZÁSADNĚ jinou. Lze to říct ve vší slušnosti, že se tím trápíte a hodně Vás to znepokojuje, ale že si nedokážete představit mít tolikrát návštěvu u sebe (píšu blbě, vymyslíte lepší věty) ... nadhoďte jim, že máte svůj program, své zájmy a své kamarády. Ujistěte je, že je rádi (OBA DVA S MANŹELEM ) uvidíte, ale že Vás i překvapili představou, že chodí i jen za Vámi a kdykoli. Máte své plány, klidně jim připomeňte režim vstávání, kojení ap., máte nárok mít svůj program, když dnes, v době mobilů, přijdou kdykoli (možná bych jim i sehrála malou scénku, až dojdou - dítko ještě nemluví, nepráskne Vás -jééé, my se právě oblékáme, mám sraz s kámoškou, nebo někam jedu atd., třeba jim to dojde i tak. Ale to promluvení si si nimi důležité je - co byste dělala za 5 let, pokud to neuhájíte teď, nebo až by zůstal jednou jen jeden z nich, bude potřebovat péče víc a těžko pak budete budovat přísnější mantinely. Klidně vyjádřete narovinu své znepokojení, že takto si to nepředstavujete. I za cenu, že jim bude trvat to přijmout. Já např. žila s tchyní v domě 6 let, pak společné stěhování, jsme tu 4 roky, já jí věnuje denně 1-3 hodiny svého času, jejímu nadávání na svět, ze strachu, že se naštve nebo že zas upadne do psychosomatického onemocnění a zas ji povezu na pohotovost, ale ve skutečnosti mě deptá, nikdy mi nepomohla, ani s dětmi, vyžaduje absolutní pozornost, nesnese se s přáteli a s nikým a já nemám sil a děsím se, jak budu hledat čas, až skončím mateřskou... prostě jsem zaváhala a mé ohledy vůči ní v novém bydlišti měly být jen třeba rok, šancí na udržení nových přátelství měla hodně, jen jí není nikdo dobrý... a teď pykám a moc, pykají děti a není cesty ven (naposled jsem s ní jela na pohotovost v pátek)...
2. pro umírnění situace, i když se Vám to nelíbí, tak jsou prarodiči Vašeho dítěte, jste rodina, i když Vás svazuje, navrhněte nějakou jasnou úmluvu - třeba že je pozvete (plácnu) každou první neděli v měsíci na oběd a naopak nějaký termín, kdy pobudete Vy u nich. A pak bych udělala jediné, co se v malém daří mně - můj muž děti za celých 5 let nikam nevzal, ale bere si je k tchyni o patro výš cca jednou denně na 20 minut - to je jediná pomoc z jejich strany mně, hrůza, ale u Vás není v zájmu věci hledat pomoc pro Vás, myslím tento návrh jako otevřený prostor jim - domluvte, že jistý pravidelný čas (středa odpolko ap.) přijde jejich syn s vnoučkem k nim. A pokud je mimčo ještě malinké, tak jim dejte šanci do budoucna - navrhněte jim jako svůj skvělý nápad, že by třeba na jaře (to už větší bude) takto manžel se synkem k babi a dědovi docházel. Nebo je zaměstnejte tím, že když už k Vám mají jít, že si domluvíte pevný termín,kdy by třeba malého vozili v kočárku. Vám to pomůže taky, nemyslete.
Rozhodně popřemýšlejte - dát jim jasnou vidinu kontaktu, určit si ho včas (tím pádem sama) a zárověň si tím uhájíte své soukromí.
doplněno 01.11.10 20:59:... O frekvenci, pardon..
Napad s tim se pred neohlasenymi rodici se nekam chystate mi pripada jako nejidealnejsi a nejmene nasilne reseni...verim ze po nekolika "davkach" to rodicům snad dojde...
Nevim jak moc je to u vas vyhrocene ale vim par dni o rodine kdy toto jedna strana rodiců dotahla k rozvodu a dite je 14 tam a dalsich 14 dni jinam, coz je uprimne des a jen zasnu ze to lidem nedochazi anebo jim to snad neno dost radne receno..jak jiz psali cim pozdeji to urovnate tim horsi to bude...nakonec nevedomky trpi i to male...
Napíšu pohled babičky. Náš syn s nevěstou, když měli první děťátko, vnučku, tak jsme byli také celí natěšeni a chtěli jsme si malou užít. Když jsme jeli z práce, volala jsem nevěstě, zda je doma, že bych přišla. Někdy řekla, tak ano, ale když to bylo často, viděla jsem, že moc nadšená není. Neřekla mi nic, asi nevěděla jak, ale když jsem pak volávala, že se stavím, řekla mi do mobilu, že se jí to zrovna nehodí. Říkám jí, tak dobře, až se to opakovalo častěji, což mně nesmírně mrzelo, bylo to naše první vnouče, teprve mi docházelo, že je unavená, že má svůj režim, ale chtělo to čas. Myslím si, že se synem to řešili a nevěděli, jak mi to říci, až mi říkala na rovinu, že se jí to nehodí. I rodiče se učí nové roli babičky a dědečka, myslí si, že jsou odstrčeni, ale není to tak. Nyní máme i vnoučka, a když nám je na neděli půjčí, jsem moc ráda, že jsou mrňata u nás, ale večer jsem šťastná, že si pro ně přijedou a odvezou je. Zkuste nejprve říkat, že se právě chystáte odejít na vycházku, nebo na nákup, nebo, že se Vám to právě nehodí. Určitě se to časem srovná, moc bych vám to všem přála. - stařenka
2x
Dobrý den. Myslím si, že z Vaší situace je nešťastný i Váš manžel. Ale od něho by se mělo vycházet při řešení Vašeho problému, jelikož se jedná o jeho rodiče. Měl by s nimi rozumně promluvit, že máte svoji rodinu, že tak časté návštěvy nejsou až tak vhodné, zvláště když nyní máte malé miminko a musíte se jako nová rodina sžívat. Ono to asi není jen tak, viďte. Je toho na Vás hodně. Tchána s tchýní nepředěláte, oni asi budou mít vždycky něco proti, ale měli byste si uhájit svoje soukromí. Zavčasu, než se jim podaří Vás rozhádat nadobro. Jestli je Vaše miminko hodně malé a Vy jste krátce po porodu, dost možná jste přecitlivělá. To je pochopitelné, než se Vám urovná hladina ženských hormonů v těle, tak to chvíli trvá. Když se na to dívám z pohledu Vašeho manžela, tak on je jak mezi mlýnskými kameny - chce se zavděčit rodičům (protože jsou to jeho rodiče) a chce se zavděčit i Vám, jelikož jste jeho žena. On to taky nemá jednoduché. Zkuste si také spolu Vy dva o tomto v klidu, bez emocí promluvit. Nezapomeňte, že i on je asi poprvé otcem, takže i u něho psychika může být taková jako lehce narušená v tom dobrém slova smylu, když máte to mimino. A nikde není psáno, že byste se musela minimálně jednou týdně stýkat s manželovými rodiči. Hm, není náhodu to Vaše dítko jejich prvním vnoučkem či vnučkou? A když už tedy na návštěvě u Vás budou, dejte jim důrazně, ale slušně najevo, že Vy jste matka a Vy budete určovat, kdy se bude k dítku vstávat, kdy bude kojeno a podobně. Rodiče mají tendenci neustále poučovat, neboť mají dojem, když už tedy sami děti vychovali, že mají to morální právo radit. Takže, radit mohou, ale Vy nejste povinna se jejich radami řídit. Možná by bylo dobré si rady tchýně či tchána vyslechnout, říci "ano, to je zajímavý nápad, rada, ale já to stejně udělám takto, jsme na už takto zvyklí. Tím dáte najevo, že jste si je vyslechla, ale zařídíte se po svém. Hlavu vzhůru, uvidíte že bude lépe. Věřte tomu. Hodně štěstí!
0x
Já obdivuji mojí maminku, ta k nám léta přijede na návštěvu jen když jí už nadávám, že k nám nejezdí, totéž i sestry. Mamka pohlídala vnoučata jen když jsme jí řekli a jinak říkala, je to váš život děvčata.. Dcera se vdala a má 7měsíční holčičku, bydlí dvě zastávky šaliny od nás a staví se na chvilku skoro každý den. Jsem na vozíku, eventuelně doma o dvou fr. berlích a povím vám, ráda je vidím ale jsem ráda když odcházejí domů. Některý den i řeknu aby nechodili. Ujasněte si to s manželem a on musí svoje rodiče usměrnit a stát při vás. Moje tchýně je moc zlá ale je to matka mého muže a tak se 30let snažím, mám v manželovi oporu a to je výhoda. Nenechte je aby se vám pletli do života a rozbili vám manželství.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.