Můžu vyhodit z vlastního bytu vyženěné dítě?

Rozvod vam radit nebudem, len sa opytam, ci aj jeho matka na rovnaky postoj a chce ho vyhodit z bytu?

Aj ked by ste nejakym sposobom pravne dosiahli, aby siel z bytu, tak v dalsom kroku mate na krku partnersky problem. Matka bude vzdy drzat stranu synovi, nie vam.

No ale matka má k němu stále vyživovací povinnost do 18 let, nebo dokud se nebude schopen sám uživit.

Napadá mě diagnostický ústav, nebo výchovný ústav. Otázka je, jestli byste mu nezničili život - co se v mládí naučíš a nebyl z něj ještě větší sígr.

Pokud tam tedy už nebyl, v něčem podobném.

Ti psychologové/psychiatři by neměli jenom vyšetřovat, ale i doporučovat, jak dál.

Nenapadla Vás terapie zvířetem, dát mladému nějaký smysl života koníčkem?

Terapie koněm, psem ... brigáda v ZOO?

Napadá mě šikana ve škole, drogy, závislost na sítích, telefonu ... Ale to se asi s ním všechno probíralo.

Pokud tam byl rozvod s otcem, tak zklamání ze života, msta rodičům ...

A co vyšetření mozku?

Aby tam nebyl nějaký nález, který utlačuje nějaké smyly, nervy.

jedna moje kolegyně měla zlého manžela (bil ji, shodil ze schodů) a když zemřel (na chalupě), tak se dělala pitva a zjistili, že měl nádor na mozku. A proto se tak choval.

Jenom tak přemýšlím.

Je spíš otázka co bude dál, pokud ho vyhodíte z bytu a zda nebude stále chodit za vaší manželkou a žádat peníze aby měl kde bydlet, apod. protože ho asi těžko odmítne pokud za ní přijde. Jednoduché to asi nebude.

... hlídej si co jíš a piješ. Takovýhle šmejdy by měli CENSORED.

Když by nic nepomohlo ani jeho matka, tak rozvod.

Jak vyhodit? Je to nyní Jeho i Vaše rodina.

Pokud to řešíte již dlouhodobě u psychiatra, psychologa atd. a nic nepomáhá. Je třeba si ho nějakým způsobem získat. Dát mu lásku, podporu a být s ním alespoň kamarád.

Za svého života si toho asi již dost prošel. Každý je jiný. Někdo rozvod rodičů pochopí, přijme nového manžela matky, smíří se s tím. Někdo se s tím nevyrovná nikdy. Ztratil vše. Proto se asi také tak chová.

Je třeba si získat jeho důvěru. Neporovnávat s bratrem. Vždyť po sezdání s manželkou jsou to i Vaše děti.

Změnila bych k němu přístup. Musíte všichni. Dát mu lásku, jistotu, podporu, klid, povídat si s ním. Aby pochopil, že k Vám patří.

Vždyť je mu 16 let. V 18 letech možná sám rád odejde. Zdravím.

Chodí na nějakou školu? Jakou? Baví ho? Má slušné známky? Nebylo by vhodné dát ho na grafickou školu?

Vyživovací povinnost trvá po celou dobu soustavného vzdělávání, tedy i po 18.

něco podobnýho řešil kdysy bratr vše selhalo tak šel do pastáku

Do 18 let máte vyživovací povinnost a ta trvá, pokud dotyčný nadále studuje. Pokud nestuduje/ukončil/absolvoval školu, má povinnost si najít zaměstnání, sám se živit a podílet finančně i pracovně na chodu domácnosti. Ty 2 roky to bohužel ještě musíte tak jako tak vydržet, a poté, pokud už nebude ve škole, nezklidní se a nebude přispívat, stává se z něj automaticky plně samostatná a plně zodpovědná osoba a můžete jej vyhodit na ulici.

Pisete, ze manzelkou jste byl varovan pred jejim vlastnim synem. Znate se jak dlouho - rok/dva/dele? Takze jemu tehdy bylo 15/14/mene let? Vase problemy bych resit nechtel ale chce se mi napsat, ze odpovednost za aktualni stav kluka nese minimalne vase zena - jeho matka. A prijde mi celkem silene, ze mama nad svym 16-ti letym kluekm zlomi hul a souhlasi s jeho vyhazovem z domu.

Mě by zajímalo, co na něm tedy páni psychiatři a psychologové vysledovali? Má snad nějakou psychickou nemoc? Nevěřím, že dítě se takto špatné narodí, něco ho muselo poznamenat, matka asi nebude úplně bez viny.