Jak se socializovat a otrkat jako introvert

Dobrý den,

předem říkám, že tento dotaz bude delší než obvykle, ale doporučuji přečíst až do konce.
Začal bych asi tím, že jsem celý život introvert. Do mých asi 14-15 to tak bylo doslova. Lidí jsem se stranil, neměl jsem je rád, a měl jsem pár svých nejlepších kamarádů a ti pro mě znamenali všechno. Zkrátka klasický introvert. No cca od toho 15. roku se to začalo radikálně měnit a naopak jsem po těch lidech začal toužit a cítil jsem velký nedostatek lidí. Začal jsem být jako většina mých vrstevníků. Najednou mým největším cílem nebylo být nejlepší v jednom nejmenovaném sportu, ale naopak mít velký okruh přátel a být populární v nějaké partě, najít si holku ... Takže od toho 15. roku jsem to všechno začal trochu hledat. Nicméně od 16. roku mi doslova šiblo a od té doby jsem rok a třičtvrtě nedělal vůbec nic jiného, než že jsem hledal lidi a holku. Zkoušel jsem to převážně přes internet, ale několikrát jsem byl i venku oslovovat. No výsledek je ten, že si o mně teďka špitá a zná mě asi 3x více vrstevníků než předtím a přijde mi, že mě zná tak půlka města, ve kterém žiju xD Nyní mi bude za chvíli 18 a musím říct, že konečně začínám dospívat. Nyní už mi nepřijde tak důležité mít ty lidi nebo tu holku. Jasně, pořád mě to láká, ale už se dokážu celkem ovládat a kontrolovat svou mysl. Prošel jsem si slušnou transformací především kvůli tomu, že jsem v posledním roce zažil (pro mě osobně) 3 velké tragédie v mém osobním i rodinném životě a to mě hodně zlomilo. Naučilo mě to mnoha věcem a jsem díky tomu, troufám si říct, naprosto nezlomný.

Ačkoliv jsem se od dětství extrémně zlepšil v komunikaci, očním kontaktu a celkově jsem prostě socializovanější díky určitým zkušenostem, které jsem nasbíral na randech (nejenom), tak stále pociťuji takový ten pocit, že nejsem dostatečně dobrý v interakci s ostatníma. Bavit se jen tak umím v pohodě. Jasně, není to na úrovni extroverta nebo nějakého řečníka, ale na to, že jsem pořád vlastně introvert, tak kecám velmi slušně, což mi potvrdilo v poslední době mnoho lidí. Nicméně co neumím jsou takové ty pohotové reakce nebo když to člověk tak úplně nečeká. Také neumím jen tak něco říct, když mě něco napadne a je to uvnitř třídy, šatny atd. Jsem zkrátka tichý a plachý a ačkoliv mluvit umím, nikdo to vlastně neví, protože se neodvážím spoustu věcí říct. Přitom si troufám říct, že kdybych byl jako ostatní, byl bych dost možná za třídního šprýmaře. A už dobrej 1-2 roky přemýšlím nad tím, jak na tomto zapracovat. Ono je fajn být introvert, ale když vás to ve skoro 18 omezuje např. zavolat na nějakou brigádu a představit se a musíte se překonávat dlouhé minuty a pak se vám stejně občas klepe hlas, není to žádná výhra. Už jsem upřímně vyzkoušel několik věcí. Začal jsem chodit více mezi lidi na různé společenské akce, zápasy atd., ale to mi vůbec nepomáhá. Setkávání s přáteli je celkem dobré, ale celkově ten problém taky neřeší. Pak jsem zkoušel na pravidelné bázi oslovovat holky a brát si Instagram nebo telefonní číslo. Vyzkoušel jsem to jen párkrát, ale zaznamenal jsem obrovský úspěch v mém sebevědomí, komunikaci a celkově jsem se cítil strašně dobře.
Jenže zde narážíme na rozpor: to oslovování by celkem šlo. Je to ideální výstup z komfortní zóny a zároveň to až tak těžký není (je pro mě jednodušší oslovit cizí kolemjdoucí slečnu, než zavolat na číslo nějaké firmy) . Jenže holky a obecně lidi si tady toto oslovování většinou vykládají buď jako někoho, komu se říká úchyl, nebo jde o balení. A tím pádem nevím, jestli je to ten nejlepší nápad. Protože já bych to především dělal z toho důvodu, že se potřebuji otrkat mezi lidma. A jak jinak než takhle že? No jo. Jenže co dělat pak s těmi všemi čísly a Instagramy? Když každý den oslovím 3 holky (jednu cestou do školy a 2 cestou ze školy) a o víkendu třeba 6 (během každonedělní procházky) , tak to se najednou během týdne dostáváme cca na číslo 21. To mám s 21 holkami jít na rande? Asi těžko. I když mě některé odmítnou a jiné budou mít přítele, furt se dostátávme třeba na číslo 8. Jít s 8 holkami na rande? Celkem blbost, nemyslíte?
Výsledek mého přemýšlní ohledně této tématiky je to, že lidi nehledám a jsem rád sám, jelikož jsem objevil, že to má mnoho výhod (a já jsem zrovna ve fázi, kdy se mi tento čas na sebe velice hodí). Nicméně mi nepřijde správné v 18 letech být tak moc introvertní, a proto hledám způsob, jak se toho zbavit a být více společenský. Klasické metody mi nezabraly, a tak mě jako jediné další napadají ty holky. Jenže zde narážím na problém, který je vlastně podstatou této otázky: rád bych oslovoval, protože je to skvělý výstup z komfortní zóny a opravdu to pomáhá (aspoň mně subjektivně), ale na druhou stranu mi přijde divný oslovovat jen proto, že se chci v něčem zlepšit. Holky se oslovují především proto, že je někdo chce sbalit. A pak mi přijde divný a hlavně blbý, že bych v mnoha z nich mohl vyvolat falešné naděje a já bych se s nimi pak ani nesetkal.
Takže bych opravdu potřeboval vyřešit tady tuto otázku. Snažím se na to přijít třeba už rok a prostě na to nedokážu přijít. To jak jsem introvertní, je hrozné. Ale jak už jsem říkal, nejsem úplně nejhorší a bavit se umím. Ale furt je tam ta plachost, která je extrémní a taky tomu chybí pohotové reakce.
Nemám se komu moc svěřít a hlavně jsem to ještě nechtěl nikam ani nikomu psát/říkat. Ale už je to přes rok a já jsem furt na místě, tudíž napsat sem je nyní nutnost. Snad mi někdo pomůže nebo mě nasměruje správnou cestou. Myslím, že takovýto problém řeší v generaci Z stále více a více lidí, takže to třeba pomůže více lidem.
Na závěr bych chtěl říct, že rozhodně nejsem žádná fetka, zoufalec ani troska, i když to tak vypadá, když jsem napsal tento dlouhý dotaz. Jen mě to trápí a chtěl bych to mít už vyřešené.