Mám nějaké úspory z dědictví a vždycky jsem měl sen, že si pořídím vlastní bydlení...byl to vlastně takový můj cíl po dodělání školy, takže k těm penězům co jsem měl jsem si i něco šetřil. Ještě byty se za posledních pár let enormně zdražily a to pokračuje. Mám nějakých 1.6 milionu a to stačí maximálně na koupi garáže. U nás se byt pod 4 miliony nedá sehnat. Nedávno se prodával 1+kk 40m za rovný 4 mega a stejně se prodal. Tak nějak jsem to přestával vnímat jako prioritu. Abych si koupil za hotový tolik peněz nemám a upsat se hypotékou a hned na začátku pracovního procesu dávat 2/3 vyplaty...to by se mi asi nechtělo. Moje známá třeba dostala 700k a za rok stihla půlku utratit cestováním. Může se Vám to zdát nezodpovědné ale mně se to zdá celkem inspirující.
A tak si říkám, jak se od té myšlenky vlastního bydlení oprostit? Mám pocit, že jsem se zacílil na jednu jedinou věc ale mezitím mi uteklo spoustu jiných a i když bydlení je důležité, tak život a mládí máme jen jedno, utíká to a jiný už nebude.
3x
Ta vaše známá je neznalý člověk. Nemusela ani nic utrácet a stejně by cestovala. Dnes není problém úročit částku cca 10% ročně. Za 3 roky (abych splnil časový test, tj. nemusel zdanit vydělané) je z 1,6M zhruba 2,1M (nárůst o cca 34% vč. složeného úročení), tj. bez práce něco přes 500k. 3 roky jsou chvíle co se dá přečkat. Vydělám, z toho třeba 300 tisíc klidně můžu utratit za cestování jak budu chtít + 1,8M mi zbyde. A nemusím se ani od ničeho oprošťovat
To ale ludom, ktori za investiciu povazuju hladanie, ktora banka da viac percent na terminaku, nevysvetlis.
A je to škoda. Zvláště mladý člověk, co má vše před sebou a stojí tak na mnoha zásadních křižovatkách, by si tím mohl připravit daleko lepší budoucnost.
A víte, proč lidé honí procenta na spořících účtech, místo investování do akcií nebo ultramoderního S&P 500? Protože uložit peníze na spořící účet je maximálně konzervativní způsob uchování peněz. Zatímco investování do akcií nebo do S&P 500 je rizikové. Z minulého vývoje událostí se nedají predikovat budoucí události. Můžete mít ročně 10 %, ale další dva roky taky klidně mínus 70 %. A o tom to je! Investovat rizikově máš peníze, o které můžeš přijít. O všechny z nich. A málokdo chce přijít o velkou kupu peněz. Takže proto lidé neinvestují do akcíí nebo do ultramoderního S&P 500.
Kto bude na tom lepsie po 10 - 20 rokoch? Ten, komu inflacia zozerie peniaze alebo ten, kto aj po poklesoch trhov napokon inflaciu porazi? Ak trhy nejako vyrazne spadnu, tak to bude kvoli velkej vojne alebo krize, pri ktorej aj bankove vklady budu znehodnotene.
Máš 1 000 000 Kč. Nejlíp je na tom ten, který je aktuálně smysluplně utratí. Pak se bavíme ve výhledu 3 let, aby se ty prachy nemusely danit v případě akcií.
Když je dáš mega do rizikových akcií, tak můžeš mít jeden rok těch 10 %, ale druhý rok mínus 70 % a třetí mínus 70 %. Po třech letech máš z mega cca 99 000 Kč. (Za předpokladu, že ty akcie od tebe v krizi někdo odkoupí, pokud ne, tak máš oči pro pláč.)
Když mega na ultrakonzervativní spořící účet, tak máš čistý výnos 3,5 %. Po třech letech máš z mega 1 108 718 Kč. Tam to máš téměř jistý. Pokud nenastane zničení celé planety. V případě zničení planety je rizikovost akcie vs. spořák úplně totožné.
Za 10 až 20 let tady člověk nemusí být. V současné době má každý třetí až druhý rakovinu. Taky můžeš zemřeš na cévní onemocnění nebo nemoc spojenou s obezitou. K čemu jsou ti v hrobě za 20 let jakékoliv peníze? K ničemu.
Paní Anzionko, žádný risk = žádný zisk. Ve skutečnosti riskuje každý z nás každý den a i každý den existuje riziko, že se při obědě bodnete do obličeje vidličkou. Plus miliony dalších a daleko větších rizik než je dočasně přijít o pár korun. Jediný rozdíl je v tom, že si ten rizikový nepoměr většina lidí vůbec neuvědomuje. Ale v pořádku, názor akceptuji.
Pane Dellone, je vidět že nad tím přemýšlíte, což je dobře. Je možné si částku i rozdělit a dát část na cestování, část na jiné užívání a část si stále nechat na budoucí možné bydlení. I tohle je cesta. Určitě bych si rezervu ponechal, za 15, 20 let budete na život pohlížet ve zcela jiném světle (a nenechte se mýlit, znám několik lidí co tvrdili jak ve 30 umřou a kašlou na to - teď je jim třeba 38 a jsou strašně zděšení že jsou stále živí a zdraví a neví co dál) a věřte že utratit 1,6 milionu zejména v mládí lze velmi snadno a velmi, velmi rychle. Avšak zpětně tuto částku nabýt je už daleko těžší a zdlouhavější.
Tehdy jsem peníze jsem sehnal jinde. Jenže ty akcie mi i po růstu cen dlouhodobě daly od doby pořízení stejně jen 5 a půl procenta, což bylo míň než ještě na jaře na spořáku. Takže se nedivím, že se lidem obecně investovat nechce. A to nemluvím o kolegovi z práce, který při panice na burze neuváženými prodeji a opětovnými nákupy přišel o víc než polovinu své investice. Ten je těžce v mínusu.
Pane Vili - a měl jste (příp. kolega z práce) nějaký konkrétní obchodní plán? Jistě, může selhat jakýkoliv plán i tak, ale pouštět se na burzu například bez plánu je to stejné jako se pouštět bez plánu do jakéhokoliv jiného podnikání - to nemůže nikdy vyjít. Ve skutečnosti je investování velice jednoduché, ale těch pár základních věcí je nutné dělat bezpodmínečně správně. Já bych třeba do české burzy nešel, neboť jí vůbec nerozumím. To je třeba zmínit i pro tazatele: nikdy se nepouštět s penězi do pochybných kšeftů či investic které mi nejsou plně jasné.
.Ne, neměli jsme plán, prostě jsme si založili účet u brokera a koupili nějaký mix českých akcií. Po třech letech jsme chtěli něco uprodat a koupit zas něco výkonnějšího. Jenže začla ta úžasná speciální operace, pak vláda zavedla speciální daně, a kolega vyměkl. Problém taky byl, že v době poklesu už nebyly žádné větší volné peníze na nákup.
Výsledek byl, že kolega chodí k psychologovi, já jsem s touto položkou pod výnosem stejné částky na spořicím účtu.
Takže jak píšu, nedivím se lidem, kteří se investovat bojí. Já jsem si pak začal samozřejmě tvořit portfolio jinak, ale to až po této zkušenosti. A stejně se podvědomě bojím, jestli jsem neudělal chybu, jestli jsem neměl koupit třeba další byt, který mi už za stejnou dobu zhodnotil vložené peníze minimálně o dvojnásobek.
Moc děkuji za odpověď. Uznávám že je pohled jiný, navíc jsem obchodník, což je zase jiná liga, a tak se mi o investování, kt. je z pohledu obchodování zcela jednoduché a (téměř) jisté s pravidelnými výnosy, mluví daleko snadněji. Však i já jsem byl po prvních pár letech celkově na nule (+ mezi tím ve slušném mínusu) a jen se díval na ostatní co jsou každý rok v pěkném profitu. Zbytečné chyby. Jednoduše existují investoři/obchodníci co mají štěstí navíc, chápou vše ihned a daří se jim od začátku i po další dlouhá léta. Zde nikdy nevíme kdo je tazatel a tak mu dobrá rada může potenciálně pomoci k rychlému vývoji.
1x
Bez rizika ty peníze nerozmnožíte. Tolik k investování které "údajně" hodně nese. Ono to neslo do teď, zítra tam vložíte mega a najednou smůla, bude pokles a máte po penězích a pak vám tady ti lidé, co radili investovat napíšou jen: NJN, TO JE RIZIKO INVESTOVÁNÍ. Vy budete bez peněz a jim to bude samozřejmě fuk.
Prachy můžete hodit na spořáky (na více spořících účtů, jen hlupák vloží vše do jediné banky). A budete mít k penězům nonstop přístup, ale bude je žrát postupně inflace, s tím chce počítat. Úrok na spořících účtech je spíše pro smích - všude, ale lepší mít každý měsíc cca 4000 tis. než nic. Pak jsou ještě k mání bezpečné investice přímo od bank (nemluvím o těch, které uvádějí jako rizikové, ale o těch co nejméně nesou), ale z toho zřejmě ani tu inflaci nepokryjete a když ano nebude to nic extra navíc. Můžete je za něco směnit, třeba zlato apod. Nezbohatnete, ale inflace se významně zpomalí nebo skoro zastaví.
Asi bych část narval na spořáky, část dal na bezpečné investice, nebo max mírně rizikové. Nechal si takhle třeba mega. Se zbytkem bych si splnil některé sny. Ne každý má v životě tuto možnost a samozřejmě všichni vám jí budou závidět a podle toho vám budou radit. Tímto způsobem vám dost peněz zůstane (zodpovědnost) a současně si celkem slušně užijete (600 tis.).
.
Když tu možnost máte a chcete to tak udělat, udělejte to, protože peněz za které jste si splnil sny nikdy litovat nebudete. Naopak budete litovat každé koruny která vám zůstala na účtu, až si už nic splnit nebudete moci (nemoc/stáří).
1x
Jestli chceš vlastní bydlení, tak uvažuj o rodinném domku s rodinou. Teď se věnuj hlavně výběru partnerky. Lepší už nikdy jindy mít nebudeš. Zůstávat sám v nějakém krcálku 1+1 kolektivního bydlení a ještě s dluhem není žádné terno. Rozprodávání bytů v činžácích je postkomunistický fenomén, který nemá jinde obdoby a u nás už také končí. Když činžák, tak nájem. Když vlastní bydlení, tak domek. Kolektivni hospodaření nikdy k ničemu dobrému nevedlo. Volné peníze vlož raději do vlastního podnikání.
0x
Neumim si predstavit dardu let nekde neco splacet, za mne absurdni, nepohodlne, extremne svazujici a nevyhodne.
Dekuji ale ne-e
A to je právě ono, jsem single...zatím žiju s otcem a nějak mě to nevadí, určitě lepší než žít sám nebo se spolubydlícím. Protože přece jen, když je nějakej problém nebo neshoda, tak s rodiným příslušníkem se člověk domluví líp, než s cizím spolubydlícím. A mám nepřímou zkušenost díky expřítelkyni, kdy to fakt bylo peklo a nakonec byla nucena se po dvou měsících stěhovat pryč.
Pak jedině do toho jít za předpokladu, že si člověk najde partnera. To už dává větší smysl, když jsou na to dva, založí třeba rodinu, takže potomek může něco zdědit. Ale opět mě odradila nepřímá zkušenost mého o 20 let staršího kamaráda co právě měl rodinu, dvě děti. Ale manželka mu začala zahýbat a nakonec se ho rozhodla oškubat i o dům, kdy celou hypotéku on platil sám..ale měli ho na půl. A pochopitelně kdyby nebylo spořivé matky která měla ty peníze na spořáku a ne v akciich tak by ji asi nejspíš ani neměl jak vyplatit.
Já mám taky rodinu a platím hypotéku já a dům máme na půl a co jako? Žena se stará o děti a o všechno, tak prostě dostane při nejhorším polovinu, to není žádné oškubání…
No to ano, ale kolik mohu mít plat jako člověk co čerstvě odmaturoval. Pokud člověk vydělá 30k čistého a dá 17k za hypotéku/nájem tak je to stále víc jak polovina. A pokud teda žije sám. Já zatím žiju u otce a přispívám na domácnost, což je za mě takhle ideální. Ale mám známou co právě žije v pronájmu a platí těch 18k a má dvě práce. Ano, pokud by měl člověk platit 18k nájem a 17k hypo tak je to jedno. Ale je taky otázka jaký má úrok a na jak dlouho je zafixovaný. Všechno má svoje pro a proti. Neříkám, že nikdy hypotéku a ani vlastní nemovisto nebudu chtít, ale upnul jsem se na to tak, že nad ničím jiným jsem nepřemýšlel a přitom je spoustu věcí a radostí co bych si mohl dopřát.
Pokud nemáte na dům, mě by lákal menší mobilní dům, a časem třeba jiný, po koupi menšího pozemku se zavedenou vodou atd. Nemusíte být dobrý zedník, a nájem se neřeší. I pozemek se pak třeba dá prodat. A přitom šetřit dál.
0x
Ono to vypadá hrůzostrašně, ale za 20 let bude nájemné stále kopírovat budoucí příjmy, tedy bude stále vyšší, oproti splátce hypotéky, která bude sice kolísat kvůli aktuální úrokové sazbě, ale po těch letech stejně bude ve výši večeře v restauraci.
Navíc byt se dá v případě problémů prodat a člověk téměř vždy za poslední dekády dostal více než dal při koupi. Zároveň v případě potřeby je doplatek za větší byt relativně malý oproti v tutéž dobu prodané garsonce.
Nebo v nějakém univerzitním městě se dá koupit 3+1 a s financováním pomůže příjem od spolubydlícího studenta.
0x
No rozházet ty peníze nechci ale musím se přiznat, že jsou věci kterýma bych si chtěl udělat radost. Myslím, že žiju dost skromně. Telefon jsem si naposledy kupoval před 8 lety iPhone 6S a vydržel mi 6 let, teď mám XS dva roky co jsem ale podědil zadarmo po bratrovi. Tablet a počítač mám 10 let starej, PC zatím ok, ale na tabletu už přestávají fungovat aplikace, tak bych nahradil počítač a tablet notebookem. Auto mám jedno 8 let a už je 20 let starý a sypat peníze do oprav už se nevyplatí. A zrovna to auto považuju za rozumnou investici ale právě proto, že mám tolik peněz tak nevím jaký si stanovit cenový strop jestli 150 tisíc nebo půl milionu. Určitě bych chtěl něco, do čeho nebudu muset nějakou dobu investovat ale zase najedu třeba 10 tisíc měsíčně a to mi nepříjde jako moc.
A něco podobného co píšete jsem chtěl udělat s babiččiným bytem, jednou až nebude a bude se řešit pozůstalost. Ten byt je zachovalý a na dobré adrese, ale zároveň je to taková lepší komunistická králikárna, ten byt je ve tvaru čtverce, kolem dokola jsou okna. Sice je zateplený ale je situovaný tak, že v létě tam praží slunce a je tam teplo, v zimě zima. My bydlíme ve stejném městě ale o 800 metrů jinde, v řadové bytovce a je to ve všech směrech lepší. Tudíž bydlet bych tam nechtěl ael právě bych ho pronajímal a tím tu hypošku splácel...je ovšem otázka, jestli třeba banka toto bere v potaz...kdybych si chtěl brát druhou hypotéku už na vlastní bydlení a tak.
No jasně, s autem kolem 150 tisíc jsem počítal a měl bych i dostatečnou rezervu na případný servis. Ovšem nabízí se otázka, jestli zde neplatí pravidlo "Nejsem tak bohatý abych si kupoval levné věci" a jestli i vlivem inflace se neprodávají spíš stočený vergly za tyhle peníze. Jasně, člověk může koupit dobrý auto za 100k a špatný auto za 500k, ale u toho dražšího je ta šance menší. Neříkám, že chci nutně auto za půl milionu..ale 250-300k mi příjde jako fajn kompromis. No uvidíme, to stejně budu řešit až na jaře.
I jsem přemýšlel, jestli by se to auto nevyplatilo vzít na úvěr, za předpokladu, že bych sehnal dobrej úrok a moc peněz nepřeplatil, kdy by inflace postupně snižovala realnou hodnotu dluhu. a nemyslím, že bych měl problém se splácením ale nevím, jak je to moc dobrej nápad vzhledem k obnosu peněz kterými disponuji..jestli to není zbytečný. Ale zrovna bydlení a auto jsou jediný věci u kterých mi dává smysl se i zadlužit. Jako telefon a elektroniku na splátky od Home Creditu jak si to někteří u nás brali, když jsem brigádně pracoval v Datartu, to bych si nikdy nevzal.
Před spaním jsem nad tím dost přemýšlel a ono i důvod proč jsem začal uvažovat trochu neuvažlivě, že bych si udělal radost autem a třeba dražším nebo novou elektronikou, je i tím, že mi bude 26 a mám šedej zákal, vyoperovanej žlučník, hiatovou hernii, zuženej jícen, takže mám problémy s polykáním lehce a i když mi ho rozšíří tak je to jen na omezenou dobu. A nechci si stižovat, protože jsou lidé i v mém věku kteří jsou na tom mnohem hůř, ale prostě když je vám za pár dní 26 a řešíte úplně totožný věcí co řeší vaše babička v 85 letech tak je to celkem frustrující a říkám si, že bych si to měl nějak kompenzovat. Kdo ví jak tady člověk dlouho bude 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.