6x
Milá kolegyně, byla jste se někdy podíivat ve skutečné kostnici, např. Sedlec u Kutné Hory, sv. Jakub v Brně nebo zmiňovaný Mělník? To jste myslela vážně, že by někdo v minulosti nebo i dnes si hrál s replikami kostí po tisících a desetitisích koster aby z z nich sestavil nějakou expozici? Nikoli, ty kosti v kostnicích jsou ostatky našich předků po různých epidemiích a ze zrušených hřbitovů a jsou m.j. také připomínkou pro nás lidi MEMENTO MORI. V dnešní době, zvláště u nás v české kotlině, je bohužel zvykem, že příbuzní nechají po smrti svého blízkého, který je měl rád a oni jej taky, rychle sežehnout v krematoriu a poněvadž v popelu z něj zůstane ještě dosti kostí či úlomků z nich, tak tyto nechají rozdrtit mlýnem mezi kamennými koulemi a pak to smíchají s popelem. Bezpochyby racionální řešení, ale kde je láska a úcta?
Zmiňujete se o tom, že ve "středověké" krčmě jsou na stropě lebky, bohudíky jen repliky. Ano bohudíky, protože pokud by tam někdo umístil pravé lidské lebky, dopustil by se trestného činu hanobení lidských pozůstatků. Nevím, kdo může chodit do takového podniku a konzumovat tam pití nebo obědy a přitom na něj seshora civí, sice repliky, ale lidské lebky.
Odpusťe prosím staré škole, jinak vše dobré.
Myslíte zřejmě lebku, že? Na první pophled to laik nemá šanci poznat, ale i odborník s tím může mít problém. Třeba taková Věstonická Venuše není z kosti, jak nám odbornící, archeologové takřka 100 let tvrdili.
Ano, i tuhle verzi jsem slyšel - nicméně většinou se uvádělo a učilo že je z mamutího klu - tedy zubu
Zcela jistě byla, určitě si neuplácali jinou 
Ale nás v osmdesátkách přesvědčovali o tom, že je z kosti, dokonce i v muzeu nám to tvrdili. A relativně nedávno učinili překvapivý objev idnes.cz/...
" Vznik a výrobu Věstonické venuše popsal Eduard Štorch ve svém románu pro mládež Lovci mamutů
Z roku 1958 pochází obraz Zdeňka Buriana, který zachycuje výrobu Věstonické venuše pravěkým umělcem. Obraz o rozměrech 62×43 cm je malován olejem na plátně a byl použit i jako ilustrace knihy Lovci mamutů.
" Njan má před sebou na plochém kameni hrudku jílu a modeluje nějakou figurku. Už dvakrát jí uhodil o zem, když se mu nepovedla, jak chtěl, a začal potřetí znovu. Tentokrát přimíchal do hlíny hodně moučky z rozdrcených mamutích kostí. Válí se jich množství kolem všech stanů a Njan si z nich nadrobil na zaječí kůží hromádku prášku. Spálené kosti se snadno drtily. Njan do nich nemusil ani mnoho bušit kamenem. Zubří roh plný vody má zapíchnutý vedle sebe v zemi."— Eduard Štorch: Lovci mamutů"
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.