Dceři zemřel pes mám jí koupit nového?

Pořídit někomu závazek na 15 let přes jeho nesouhlas mi přijde naprosto ujetý, sobecký a panovačný. O nás bez nás. Obzvlášť pokud je psychicky slabší a místo asertivního "ne" si ho vezme a bude se o něj starat...

Jak by se vám chytrákům líbilo, kdybych vám pořídil něco co nechcete a budete kolem toho muset denně skákat, kupovat žrádlo, veterinu, venčit, omezí vás to ve volnosti, to všechno ne chvilku ale roky.. Asi moc ne, že? Ona taky třeba chce cestovat, hledat si partnera, přestěhovat se atd., takže to jestli psa chce bych nechal čistě na ní. Jen bych nabídl že kdyby změnila názor a psa přeci jen chtěla, tak jí ho koupim a občas i pohlídám.

Nevím jak je dcera na tom opravdu s psychikou, ale život má před sebou a fixovat se na psa, přestože jak se říká "nejlepší přítel člověka", to bych moc nedoporučoval. Jít mezi lidi, kamarády, přátelé a tam najít podporu, koníčky a srovnat se s běžným životem. Na psa má ještě spoustu času v pozdějším věku.

Určitě ne. Pokud to dcera nevyžaduje sama. V tomto věku má již asi jiné priority.

Zdravím

Dobrý den,

nekupoval bych. Se ztrátou se časem vyrovná a potřebuje být na nového parťáka připravena. Změnil se ji nyní život, třeba bez něj najde nové možnosti, které s hafanem neměla (z vlastní zkušenosti větší časová volnost (není potřeba nikoho venčit a myslet na venčení) nebo třeba širší možnosti cestování (ne všude hafany berou a psí hotely taky nejsou řešením)).

Pokud by jste ji hafana pořídila, může se to obrátit proti vám a může trpět i samotný hafan (psychicky i fyzicky), protože jej dcera nepřijme).

Buďte ji kamarádkou a na blízku, bude-li o to stát. To asi pomůže nejvíc. A hafana časem třeba nějakého vyberete.

Nespěchejte. Jaké důvody dcera udává? Pokud tvrdí, že přišla o jednoho jedinečného a žádný jiný ho nahradit nemůže, tak je téměř jisté, že nový pejsek si její srdce časem získá. Takhle jsem to ve svém okolí zažila mnohokrát. Pokud má pocit, že v nedobrém zdravotním stavu by nového psa nedovedla vycvičit, tak jsou její obavy asi oprávněné.

Dobrý den. Nemá smysl jí vnucovat nového pejska, dopřejte jí čas, aby se se ztrátou psího kamaráda vyrovnala. Časem třeba sama změní názor a bude nového psího parťáka chtít. Ale bude to její rozhodnutí, ne Vaše. Chce to trpělivot. Určitě to myslíte dobře, ale mohlo by to nadělat více škody než užitku. I když názory na toto mohou být samozřejmě různé.

Nechte ji zatím truchlit, nám když umřela po 14 -ti letech kočička tak už jsem taky další nechtěla a vydržela jsem to 10 měsíců a teď už máme druhou 8 let. Sama musí dospět k tomu že bude chtít dalšího pejska.

Když sama ví, že další zvíře nechce, ztráta tohoto ji bolestivě zasáhla, tak jí fakt nepomůžete tím, že jí navzdory jí vnutíte chlupatou kouli na nohu, aby nikam nemohla cestovat, musela o to pečovat, utrácet za to, stejně to jejího miláčka nenahradí a ještě bude vědět, že ji to za nějakou dobu umře a celou dobu bude čekat, kdy to přijde, zatímco u toho miláčka na to myslet nemusela.

Je už jednou dospělá, tak jí přiznejte právo dělat i dospělá rozhodnutí a nebýt jen vaší hračkou pro údržbu vašich dalších hraček.

Určitě ano.

Jste-li připravená na to, že Vám ten mazel může zůstat a shodnete-li se na rase, tak určitě ano.

Reakce "dalšího pejska nechci" je u první ztráty psa u všech skoro stroprocentní a jak je pak každý rád. My měli druhého po 13 měsících a třetího po 13 dnech. Dcera je teď ochromena strachem, že se stane to samé a pokud má nějaké psychické potíže, uvědomte si, že je pro ni možná téměř nemožné udělat rozhodnutí. Když ho uděláte za ni, dost ji pomůžete. Její souhlas by byl přesto lepší. Zkuste ji přemluvit, povídejte si, jakou by chtěla rasu, jak by ho pojmenovala, ukažte ji, že jste třeba nějakého vyhlédla, nabídněte jí, že ho klidně může nechávat u Vás, když by něco měla, nebo u Vás může být natrvalo a ona by za ním mohla chodit... Když nesouhlasí, tak to nakonec zkuste s překvapením - buď povolí, nebo budete mít psa Vy. A pokud možno si pospěšte, už teď píšete, že se stav dcery horší, tak aby to nepřešlo na něco ještě horšího. Ten nový pes tu ránu umí opravdu dobře vyplnit.

Zkusil bych to udělat tak, abyste se šly společně někam kouknout na štěňata, aby se sama "chytila".
Na druhou stranu mi nepřijde úplně dobré v ní opět budovat tu oporu ve psovi. Měla by se spíš spoléhat na lidi, na sebe a na rodinu, než na zvíře.