Extrémní nesnášenlivost rušivých zvuků - jsem sám?

No, ne zrovna Extrémní nesnášenlivost, ale začínám být alergický na štěkání ratlíku pod okny.

Někdy, když jsem psala na tabuli, tak se ozvala jistá žákyně, že se z toho zvuku zblázní.

Pak jsem zažila, jak kluci trápili holky přejížděním polystyrénu po skle.

Šla jsem kdysi za horskýn vůdcem na Gerlach a jemu tak strašně vrzalo koleno, až mi z toho bylo zle..

Taky mi nedělá dobře to prokřupávání prstů, jak má někdoi ve zvyku.

Mi nějak došlo, že na Rozptylové louče a v jejím okolí je ticho, jen šumění macešek a tůjí. Tak jsem ráda, že v tom tichu ještě nejsem a nevadí mi nic. Když bydleli pode mnou cygani, tak jsem se naučila poslouchat hudbu a mluvené slovo se sluchátky. U počítače a také v noci. Spoluobčané jsou už dlouho pryč, takže slyšívám od sousedů různé jiné zvuky a pazvuky, téměř pod okny dětské hřiště. Nevadí mi to. Až na té loučce budu bydlet, užiju si ticha dost. Si říkám

vyhledejte si hyperakuze a misofonie

Jsem alergický na nastartovaná auta pod okny. Nevadí mi, když auta projížedějí, případně když někdo nastartuje a chvíli nechá zahřát motor. Ale když tam to auto s nastartovaným motorem bůhví proč stojí desítky minut a řidič občas ještě mototor protůruje, mám chuť mu hodit na střechu květináč. A stává se to téměř denně.

velmi mě ruší hluk z ulice, teď je to nepříjemné, protože je horko a je třeba mít otevřená okna...
šumení řeky, jezu mi nevadí, šumění listí stromů při větru také ne, ptáci také ne

Vrzání plovoučky nebo židle od souseda o patro výš a splachování po půlnoci.

Ve filmu Mary a Max má hlavní hrdina Max taky problém s různými zvuky, deptají ho, ten má aspergerův syndrom.