je mi něco málo přes 20 let a doléhají na mě pocity špatného vztahu s otcem.
Můj otec mě nikdy fyzicky ani psychicky netýral, jen v poslední době dělá nepříjemné věci, které mě už štvou a mrzí.
Můj otec je typ člověka, který se mnou chlubí, jak jsem šikovná, že jsem dostudovala VŠ a jak už pracují atak. Spíš mi vadí, že se mnou chlubí, ale nikdy mě nepodpořil ani mi nenaslouchal a opravdu mi nic ani za svůj život nedal. Peníze a vše potřebné mi zařizovala matka. On když mě měl někde výzvednout tak mi akorát dával najevo, jak ho to obtěžuje. Je to člověk, kterému se bojím i cokoliv říci, protože vím, že to všude rozkřikne, bez dovolení si bere moje věci a akorát by mě měl jen na otrocinu a měl jako služebnou. S rodiči nebydlíme, takže je navštěvuji. Ale i když jsem doma nemluvím s ním, čím že mě otravuje jen když něco chce, je v dosti věcech nesamostatný a rád přehazuje jeho starostí na ostatní...
Je to člověk, který mě nějakým způsobem už několikrát zranil a vztah s ním mám na bodu nula, protože slíby nesplní.
Nevím, co mám dělat do budoucna, aby se náš vztah zlepšil.
Otec má být někdo blízký, ale já si svého chci držet od těla.
Poradíte prosím, co mohu pro lepší vztah udělat.
Předem děkuji za rady
3x
1. Lidé se v 99% nemění a když, tak k horšímu.
2. Na to chtít zlepšit vztah musejí být vždy dva. Pokud je jen jeden, může se snažit od rána do večera roky a nebude to stejně k ničemu.
Nicméně ve vašem případě někdy mírně pomáhá zásadní snížení frekvence návštěv - např. na 2x nebo 1x ročně.
Související odbočka: Zejména se v současnosti soustřeďte na to, abyste si nenašla podobného partnera, jako je váš otec. Tato tendence tu vždy je (ať o ní víte nebo ne) a v tomto případě byste vedle sebe neměla plnohodnotný protějšek, ale další přerostlé dítě.
2x
Ta otcova generace byla a je jiná, než si dnešní "děti" žádají, potřebují. Rodiče byli vychovávání - nechval, zpychne! Přejdi, bude si myslet, že si může dovolovat! Vlastní chvála smrdí! Chlubí se cizím peřím, nevymyslela to, někde četla! Za slova vyjadřující cit se hodně stydí. Budou motat a shazovat a hledat vši, místo jednoduchých vět: Mám tě rád. Jsem na tebe pyšný. Je skvělé, co jsi dovedla, to se ti podařilo. Nějak jim to nejde z huby, stydí se za tolik slov, která vyjadřují cit a pochvalu. 
Nebuďme takoví i my! Když nejde pochválit, mlčme!
1x
Tak já s názorem, že se lidé k lepšímu nemění, nesouhlasím. Znám několik polepšených a jsem přesvědčen, že i já jsem lepší, než v mých 20ti letech...(a není to jen pocit, o tom mluví výsledky).
K popisu vztahu bych se chytil části "on mi nikdy nic nedal"... i tady znám případy, kdy člověk nechtěl být viděn jako osoba, co si kupuje lásku dítěte. Chtěl být osobou přísnou a autoritativní - a proto veškerou materiální pomoc poskytoval přes prostředníky. Nebo když někdo vidí ženy, že něco nachystaly, uklidily, vyrobily... - ale nevidí muže, který umožnil toto dané ženě. Staral se o domácnost, o děti, zajistil příjmy rodiny - aby měla ta žena čas jít pomoci jinam.
Nemám informace o vaší rodinné situaci a poměrech. Otce bych ale takto neočerňoval... může vás to mrzet, až za pár let zjistíte, že bylo všechno jinak.
Sice ano, však základní formování osobnosti se děje do 3 let, rozšířené do 7 let, mírné do 15. Ve 20 je člověk v podstatě hotov. Je možné ještě vědomě některé své zvyky změnit, ale maximálně do 35-40 let. To je ovšem maximum. Pak se již prohlubuje upevněné. Otci tazatelky bude nejméně nějakých 45 let. Takže bohužel. V případě tazatelky se tedy otec nezmění. Již to není možné.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.