Abnormální strach z porodu

Dá. Můžete si vybrat. Buď navštivte psychologa, nebo gynekologa, myslím si, že i ten Vám bude umět dobře poradit.

Jinak - bolely Vás někdy zuby nebo ledviny? Věřte, že porod je proti tomu malina.

Milá smutnazeno,

ničeho se nebojte.To není abnormální srach to je normální strach.Nejen z bolesti ,ale i z toho,aby vše dobře dopadl,já i miminko bylo OK,abych vše zvládala i po té.Ne!Nebojte se!Zvládlo to už tolik žen před Vámi a budou rodit i další.

Jako máma dvou kluků Vám zodpovědně říkám,že bolest zubů je stokrát horší a nic z ní nemáte.Tady Vás čeká ten krásný malý tvoreček,který vás bude milovat a potřebovat a to už za tu chvilku bolesti stojí.Až na vás řijdou chmury ,řekněte si něco legračního,třeba:když to šlo dovnitř,půjde to i ven.

Hlavu vzhůru. Lenka

přijdou

Každá ženská se bojí porodu a přesto jich hodně má víc než jedno dítě takže směle do toho .Ta námaha stojí za ten výsledek !

Souhlasím s Mařenkou, navštivte psychologa a popovídejte si o tom, určitě Vám pomůže. Sama děti nemám, nemůžu tedy popsat vlastní zkušenost, ale na jedné diskuzi (někde na Prozeny.cz) jsem četla, že porod není nic až tak hrozného. Jedna paní tam psala, že od všech slyšela, jak hrozně to bolí, a tak na sále pořád čekala, kdy že přijde ta příšerná hrozná bolest, a ono nic a najednou bylo dítě na světě! Pak to přirovnávala k poněkud bolestivější menstruaci. Nebojte se

Už je to hodně dlouho let, co mám za sebou porod. Ale věřte, že trochu té bolesti se dá překonat a vydržet. Kdyby to bylo tak hrozné, to bychom měli samé jedináčky. Já ho sice měla, ale nebylo to tím, že jsem si nechtěla porod zopakovat. Já bych řekla, že to je tím, že drastické porody často vídáme v televizi nebo filmu. Dřív to bylo tabu, takže jsme se neměly čeho tolik obávat. Jistě bolí to, to nepopírám. Ale brzy na to zapomenete, jen jak vám dají to krásné miminko do náruče. A když u vás bude ten nejúžasnější chlap a bude vás držet za ruhu a hladit, bude to o mnoho menší bolest. Držím palce, ať tu vaši obavu překonáte. Opravdu to stojí za to - být mámou.

Viz Knopka ... sama jsem měla od puberty obrovské problémy měsíčně, ledový pot, křeče, hrůza, a porodu se bála - těhotenství nastaví u ženy ty hormony tak, že příroda Vám fakt moc pomůže! Já si prožila souvislé 2 dny porodu ( 2 dny bez jídla, 2x vyvoláváno, 6 neúspěšných vpichů epidurálu atd. ) Přesto považuju svůj porod za dobrý, ty hormony mě hrozně ochránily, obrovská euforie, schopnost v tu chvíli překonat úplně všechno - odrodily jsme o půl 4 odpolko a skoro do půlnoci si na pokoji povídaly .-)) ... Pomohlo mi najít si před porodem kurz se skvělou paní sestrou, co byla ochotna odpovědět mi na jakékoli otázky (osobně i mailem), byla ochotna kdykoli den/noc být na mobilu, prostě dodala sebevědomí a jistotu - a o tom to je, potřebovala jsem jen vědět, že tu je, kdyby něco, a stačila mi jedna mail odpověď na můj problém ... Během porodu potřebujete dle mého 3 věci - věřit bezpodmínečně personálu (pomůžou mi, zkušení), snažit se o přirozenou věc, zvlášť v dnešních porodnicích (balon, sprcha, kroužit pávnví třeba osmičky, prostě klidně si broukat pro úlevu od bolesti a snažit se "tancovat", věřit gravitaci země, vzpomenout na filmy o Afričankách, jak si dřepnou, žádné křeče v obličeji a mimčo je za chvíli na světě ) ... nemám s partnerem super vztah, ale zavěsit se na něj během kontrakcí, pověsit se mu na krk ) , a vědět, že kdyby něco, zavolá sestřičku, není k zahození taky). Vsugerujte si, že to je příroda, přirozenost, hormony Vám fakt pomůžou. Současně bych to nelámala přes koleno. Je Vám 24, máte prima partnera, tak přijměte rady výše uvedené a nechejte je v sobě uzrát, klidně na uklidněnou těhotenství "odložte" o pár měsíců či let, prostě tohle vědomí nechejte v sobě uzrát -a třeba ve 26 letech budete mluvit jinak, prostě se to ve Vás někdy samo spustí. Pokud ne, šla bych třeba před třicítkou na konzultaci k psychologovi (po 30 klesá trošičku šance otěhotnět, tak myslím, že v té době se už plánovaně na to myslet má).Hodně štěstí, věřte sobě, svému instinktu, zdravotnictví 21.stol. ve střední Evropě a hlavně přírodě!

No mezi rádkyněmi jsem jako husa mezi slepicemi.Ale jsem už děd a praděd a situací kolem porodů mám za seboui víc jak půltucet.A mohu k těm radám jen dodat.Bez bolesti nevznikne ani ten správný vztah mezi mámou a tím prckem.A každá se pak neustále vrací k tomu,že tu bolest nahradí neskutečný pocit štěstí a lásky.Mluvím tu za mou ženu,dceru i vnučku.Je to prý jako dávka nějaké zvláštní drogy.Jistě se mnou budou zde přítomné dámy souhlasit!

JABRAKA

tak se podívejte kolem sebe co je na světě dětí a všechny to zvládli.Zvládnete to taky.Zubař je horší jak porod.Někdo tu psal že epidual nedají každému,tak to nevím mě se hned v porodnici ptali jestli ho budu chtít.Můžete chodit na různé předporodní kurzy kde Vás k porodu připraví.Tak hlavu vzhůru a strach pryč.Hodně štěstí.

Milá smutná ženo, pokud máte strach z porodu, tak je to stejné jako když budete mít strach z toho, že jednou zemřete. Zamyslete se nad tím, proč na tomto světě vlastně jste, jaká je odpradávna úloha ženy? Ono to nechce moc přemýšlet o tom co vás čeká, protože nakonec stejně může být všechno jinak, já jsem nakonec celý porod prospala, protože byl císařem a komplikace byly úplně jiného rázu než jsem si představovala. Zdá se mi , že vás spíš svazuje zkušenost vašeho patnera, pro něj již nic nebude poprvé a vy máte strach, abyste ho nezklamala a chcete být jeho dokonalá holčička . Pokud je tak úúúúžasný a vy ho bezhlavě milujete a miminko chcete, tak už byste dávno byla těhotná a strach z porodu by vás popadl až před ním. První měsíce totiž je starch z toho , abyste nepotratila, když se zadaří, tak je vám zase pro změnu špatně ...atd.

Je to stejné jako když napíšete, že máte strach , se zabijete v autě, také proto nebudete jezdit autem? pokud na tuto otázku odpovíte ano, je zřejmě nutné navštívit odborníka.

Smutná ženo, nebuďte už smutná. Co takhle otočit to přemýšlení úplně jiným směrem? Těšte se na mateřství a porod s tím, že zapojíte tatínka. Jak píšete, že je úžasný, věřím, že se rád zapojí. Můžete spolu chodit na ultrazvuk, na těhotenské cvičení, které Vám taky ulehčí porod. Při porodu si příchod děťátka může tatínek točit i na video a ohromně Vás podpořit. Myslím si, že pro oba to bude silnější zážitek, než drahá dovolená třeba na Havaji.

Dobrý den milá smutní ženo,

mám uplně stejný problém jako vy a cítím s vámi a tudíž chápu rozdíl mezi strachem a strachem.Člověku s fobií také nevysvětlíte, že jízda výtahem nic není e že vás pavouk fekt nesežere. Vím, že můj strach z porodu je tak velký, že v budoucnu to jistě bude problé, protože můj přítel po dětech touží, a já vím, že nebudu schopná mu je dát. V tomto bůmu miminek, kdy je opravdu každá druhá žena těhotná, cítím stavy uzkosti a stresu.Nedokážu myslet ani přemýšlet. Vidím to kolem sebe a všude se o tom píše. Opravdu se z toho dlouho dostávám.Jak již v diskuzi namítli, že v Africe to taky zvládají, ale už neví, že mladičké vystresované ženy/dívky páchají ze strachu sebevreždy. Také čelím od jiných maminek velké kritice, ale ty nám opravdu nerozumí.

Proto Vám doporučuji navštívit psychologa či opravdu čekat na matku přírodu, až na vás přijdou mateřské pudy.Není pravda,ža každá musí být matkou nebo že každý musí mít řidičák-tím jsou důkazem lidé, kteří řidičák mají a absolutně neřídí(protože mají strach, ne proto, že dlouho neřídili)

Psycholog Vám jistě nez odsuzování pomůže!

Přeji krásný den!

Dobrý den! Já si myslím, že ve skutečnosti nejste na to mít dítě psychicky zralá. Řekla bych, že podvědomě cítíte, že by manžel to dítko chtěl, a z toho pramení ten pocit, že byste možná dítě mít měla. Jenže psychika Vám na druhou stranu dává najevo, že připravena být matkou nejste, tudíž ta obava z porodu. Asi tak - ve filmech jsou rodičky znázorňovány jako ženy s trpícím výrazem ve tváři, úpící a svíjející se při porodních bolestech. Skutečný život je ale jiný. Ano, určitě se vyskytují případy, kdy porod probíhá nestandardně. Ale ve většině případů to žena prostě nějak přežije a za chvíli na bolest zapomene. Přečtěte si ještě jednou, co jste napsala sem na Poradnu. Na prvním místě uvádíte, že víte, že by si manžel dítko přál, pak teprve uvádíte sebe. Nevypovídá to prostě o tom, že se snažíte vyhovět přání manžela, sama se však na mateřství ještě necítíte? Možná by Vám rozmluva s psychologem pomohla, jenže v reálu to dítě za Vás nikdo neporodí. Asi tak bych to shrnula - v životě mohou nastat daleko bolestivější věci než je porod dítěte.

tak můj názor je, že připravena by jste mohla být tak kolem třicítky, to má žena biologický vrchol, s pomocí a podporou toho nejúžasnějšího to hravě zvládnete, ale také nelze vyloučit, že vás do té doby vymění za jinou, úžasnou, které otěhotní ráda...člověk nikdy neví

Než jsem otěhotněla, taky jsem si neuměla představit porod.. V těhotenství jsem ani strach neměla, prý se v těle vylučují i nejaké hormony, při kterých se žena porodu tak nebojí. An bolelo to, a určitě víc než zuby, ale dá se to vydržet.