Jdu na přerušení těhotenství, moc se toho bojím, nikdy jsem to neabsolvovala a ani jsem to nechtěla. Nyní, můj přítel dítě nechce, já moc, ale na to musí být dva, stejně jako na dělání dětí. Brečím kadyma chodím, je mi hrozně, nemohu to jen tak přenést přez srdce, zabít bezbranného tvorečka. Mám hrůzné nápady sebevraždy, pomsty, ale otočilo by se to oproti mě, mám 3letou dcerku a musím myslet i na ni, svazuje mě ruce. Je mi 41 a krásná představa těhotenství mě na chvíli udělala šťastnou, nemohu o tom mluvit, jelikož jen při pomyšlení slzím, musím dát sbohem mému miminku. Jak je to v té písničce nešlap, nelámej...
4x
Milá Dano, proč chcete jít na interupci, když to miminko tolik chcete? Dítě je zázrak- a já osobně bych ho nikdy nedala...Musíte dát sbohem svému miminku? Nemusíte! Je to přece jenom na Vás, jak se rozhodnete...
.
No právě. A u paní Dany se i obávám té skutečnosti, že tohle je poslední šance na to, mít mimčo. Jde tu hlavně o psychiku. 
Myslím si, že paní Dana je ve velice svízelné situaci. Ona dítě chce, její partner však nikoliv. Když si dítě nechá, může se stát, že zůstane sama se dvěmi malými dětmi. Když půjde na interupci, do konce života bude mít výčitky svědomí. Nám se to radí tady od počítače. Já za sebe mohu napsat, že na interupci bych nešla.
Milá děvčata, mít dítě v 41 letech je holý nesmysl . Ano, dnes je velkou módou čím starší matka tím líp, nejdříve kariéra, užít si a pak děti. Vůbec nepřemýšlíte kolik práce dá dítě vychovat , co mu jako padesátiletá matka nejste schopná dát a to zcela pominu, že bude posměchem vrstevníků zda to je jeho babička a td. Úsměvně na mě působí stárnoucí celebrity co si pořizují mimina jako důkaz toho, že jsou mladé a žádoucí, ani jedna to dítě nevychovává sama. Odpovídala jsem paní Daně a očekávala podobné reakce, jaké pak výčitky by jí to měly trápit, že se zachovala zodpovědně? Za sebe píši bez emocí a vzbouřených hormonů, že na interupci bych šla a v tomto případě vůbec neměla špatné svědomí. Spíš je s podivem, že se dospělá žena nechrání proti početí. Zkuste se promítnout, že se dítě narodí za devět měsíců, to už je matce patrně 42let až půjde do první třídy je jí téměř 50 a když výjde ZŠ klepe jí 60 na dveře. V této době bojuje sama se svým zdravotním stavem a ne ještě s puberťákem a to ještě zdaleka nejsme u konce.
Liduš, není to pravda. Babička měla druhé dítko ve svých 38. Teta vystudovala, dnes je úspěšná podnikatelka. Dokonce poté, co mi tragicky zemřela mamka, tak si mě vzala do pěstounské péče, než si taťka "zařídil" novou rodinu. To jí bylo 41 a dostala mimino, takže měla dvě malé holky na starost. 
Dnes se stará o pravnoučata, velmi precizně. Ačkoli jí je skoro 80, všichni si za ní chodíme pro rady a pomoc a její vitalitu jí kolikrát můžeme závidět.
Ze ženy staré 41 let děláte kmetku nad hrobem. Průměrný věk, kterého se lidé dožívají, se prodlužuje. Prodlužuje se dokonce odchod do důchodu. Proč by se tedy nemohla prodloužit i reprodukční činnost člověka? Ne každá žena odkládá dítě kvůli kariéře, ale třeba jen z prostého důvodu, že nenašla vhodného partnera pro založení rodiny. A nejen celebrity mají děti po čtyřicítce. Vy to máte nastavené takto, to ovšem neznamená, že je to jediný a správný názor. Chápu, že jste chtěla podpořit paní Danu v jejím rozhodnutí. Ona si však pravděpodobně celý život ponese vnitřní smutek za nenarozené dítě.
3x
Dobrý den. Mít dítě je radost a velký dar. Nejsem příznivec zbytečných interupcí ale v 41 letech bych patrně matkou být nechtěla. Zkuste počítat kolik vám bude let než dítě doroste. Neumím si v 50ti letech kdy se hlásí stáří a nemoci představit vychovávat desetileté dítě a ani tomu dítěti bych starou mámu nepřála. Máte tříletou dcerku, jistě vaše sluníčko ale myslím si, že než doroste budete mít co dělat. Promítněte si kolik vám bude než jí dovedete do tanečních, kolik vám bude když se budete chtít dočkat její svatby a vnoučat. Možná mě jiné ženy odsoudí ale já bych neplakala a na přerušení šla. Danuško, dnes se cítíte mladá a chtěla by jste být matkou ale co zítra. Držím pěstičky ať vše dobře dopadne. Buďte šťastná s tím co máte.
2x
Neplačte, Dano, toho zákroku se opravdu bát nemusíte. Horší je pro vás zřejmě psychická stránka věci. To je bohužel na Vás, jak moc se tím chcete sama sebe nechat drásat a rozdírat. Pokud je to pro Vás naprosto nestravitelné, nechoďte tam a dítě si nechte. Než abyste se celý zbytek života trápila, co jste to provedla, bude lepší podstoupit všechny ty radosti a strasti mateřství. I když Váš přítel dítě nechce, nemusí to být jeho poslední slovo, a nebo to nemusí být Váš přítel navěky, ale dítě budete mít navždy (nebo aspoň do počátku dospělosti, navždy však budete maminkou).
Je mi moc líto, jak se trápíte v době, kdy byste měla být šťastná... a s lékařem jste o tom mluvila? Považuje Vaše těhotenství v tomto věku za vhodné? (Přece jenom nejsme mediální hvězdy, že, a těhotenství po 40 je více rizikové.) Je mnohem vyšší riziko, že dítě nebude úplně v pořádku, srovnala byste se i s tím? Rozhodně se zkuste uklidnit a popřemýšlet o všem ještě s přítelem (opravdu je takový sobec? Jaké má důvody? Vlastní pohodlí? Váš žal ho nezajímá?) a rozhodnout se v souladu se svým svědomím. Hodně štěstí.
2x
Dobrý den. Možná že tím, že jste se svěřila poradně, jste si ulevila od duševních muk. Vůbec Vám nezávidím. Je to těžké rozhodnutí. Škoda, že přítel při výrobě dítěte nemyslel na následky a všechnu odpovědnost pak nechal na Vás. Není to od něho vůbec hezké.Kdoví, jak potom zákroku bude Váš vztah vypadat. Těžko nyní říci, které řešení by bylo lepší. Po interupci budete určitě mít výčitky svědomí, které se časem ale obrousí, až zmizí. Ale ten pocit, že jste mohla mít ještě jedno dítko, ten ve Vás asi zůstane celý život. Víte, kdybyste si to dítě nechala a bylo by nemilované, nemělo by to na světě vůbec jednoduché. Nyní je to jen shluk nějakých buněk, předpokládám, že půjdete na miniinterupci. Já Vás vůbec neodsuzuji, jen lituji. Lituji, protože máte před sebou velice těžké životní rozhodnutí. Ve věku 41 let si dítě pořizují nejen celebrity, ale i normální obyčejné ženy. Ano, ze zdravotního hlediska je to více rizikovější. Ale postižené děti se rodí ženám i mladším než jste Vy. Vy jste se rozhodla pro přerušení těhotenství. Je to Vaše volba. V současné situaci asi jediné řešení pro Vás. Je velice těžké si uhájit dítě, když ho partner nechce. Tak prostě Vaše dcerka nebude mít nikdy sestřičku ani bratříčka. Tak už na to nemyslete a věřte, že jste se rozhodla správně. Hodně štěstí!
2x
Dobrý den,
nestíhám číst rady přede mnou, snad se nebudu opakovat.
Neznám důvody Vašeho manžela, že nechce dítě, zvlášť ve Vašem věku už moc šancí nebude, snad ale myslí "chlapsky" a třeba racionálně, třeba vidí existenční potíže ap. Chápu to "svázání rukou " díky 3leté dceři, jinak byste mohla jednat podle svého srdce, pokud by mateřství bylo silnější než vztah, asi byste je uhájila. Na druhou stranu děkujte za dcerku, užívejte si jí a nenechte si kazit štěstí myšlenkami, že mohly být děti dvě.Prostě je jedna a berte to jako fakt, další větičku si nepřidávejte. Slovo Zabití si taky připustit nemůžete. prostě to nejde, pokud se rozhodnete pro nějakou cestu, nesmíte se poté ničit výčitkami, co by z Vás měla dcerka potom za mámu. Pro oponenty - myslím, že vím, o čem mluvím, byla jsem 10 let bez dětí, pak adopce a po 2 letech zázrak bio dítěte - v 5.měsíci amniocentéza z důvodu rizika 83%! Downova syndromu, 3 týdny nervů, co dělat, pokud se syndrom prokáže... Naštěstí je dcera zdravá, ale tchyně a manžel tehdy řekli rovnou, že Downa ne. Hrůza. Ale pak mi zbytek rodiny vyjevil to hlavní - pokud by sis dítě nechala proti vůli manžela a tchyně, kteří s tebou bydlí v domě (a zbytek rodiny daleko přes půl republiky), budeš chudák ty i dítě. Kdykoli budeš potřebovat pomoct, nepomůžou. Prostě bohužel, rozhodnutí je i na nejbližším okolí.
Vede se tu diskuse o věku matky - i já bych na Vašem místě sama sebe vnitřně hájila ( pokud bych musela tak daleko zajít a jít na interrupci) právě asi věkem. Jsem taky starší matka, 2.dítě v téměř 34 letech, dnes prý normální, ale já to jako normální moc neberu, cítím se unavená, málo spontánní, ale hlavně - moje dcera půjde teprv z 9.třídy a mně bude 50! V tu dobu bych si chtěla užívat už chvilek na zahrádce, s kámoškami, ne řešit první diskotéky a HLAVNĚ obživu dítěte. A kdybych dětem chtěla poskytnout třeba vysokou školu, budu na to "vydělávat " skoro do 60 a bát se každé vážné nemoci (a co si dnes budeme povídat o civilizačních nemocech, stresu ap.), jen aby naše děti dostudovaly. Omlouvám se za trošku chmurné věty, snad to tazatelce trochu pomůže.
doplněno 14.10.10 17:42:Čtu až teď - Pokud je partner nemocný tak těžce, je mu už 50, máte Vy jedno dítě hodně malé, nechejte sentiment stranou (mít něco jeho) - jak byste to zvládala, jednou? Navíc věk rodičů hraje roli i geneticky (nemoci dětí). A co kdybyste onemocněla (jakkoli, stačí týden horeček) Vy? To byste musela mít moc velké zázemí rodinné i finanční (pořád nevím, jestli dcerky Karla Gotta a jiných jednou ocení, že byly přivedeny na svět).
2x
Milá Lidus,já jsem se podruhé vdávala ve 39 letech,ve 40letech jsem porodila holčičku dnes je jí 7 let a vůbec si nepřipadám stará.A vůbec si nedovedu představit že bych jí neměla.Synové z prvního manželství jsou dospělí a nemít dceru tak bych se nudila.Ve svych 47 letech si nepřipadám stará,skáču s dcerou švihadlo,jsem furt v pohybu a je dobře.Nemyslím si že ve 40 letech je stará na dítě,dřív to bylo normální rodit po řtyřicítce.
překlep-ve 40 letech není stará na dítě...
Je mi padesát a starám se o pětiletou vnučku . Je to krásný, úžasný, ale... Budu tady v jejich 20ti letech, abych ji mohla pomoci "postavit se" do života? Stihnu ji všechno naučit? Až ji bude kolem třiceti a třeba si založí rodinu, bude mít plno práce kolem dětí a já? Nebude sama potřebovat pomoc lidí z okolí?
Snažím se s ní dělat hlouposti, sportovat, jezdit na výlety. A mohu srovnávat. Když mi vyrůstala dcera a bylo jí cca 13 let, tak jsme jezdily na kolech 100-150 Km jako nic. Vzaly jsme batohy a jen tak chodily po horách. Když jsme byly utahaný, tak jsme se vyspaly třeba i venku. Sjížděly jsme řeky, stanovaly. Užily jsme si spoustu legrace, byly kamarádky. O tohle všechno bude vnučka ochuzená. Ano, budeme jezdit na kole, ale za deset let budu ráda, že na tý trase nebude žádný kopec 
. Prostě té malé nebudu stačit
V případě tazatelky. Já bych na jejím místě byla ráda, že mám jedno dítě. Druhé bych si nepořizovala. Kamenovat zde jejího přítele za to, že dítě nechce... Asi vůbec nepočítal s tím, že se toto může stát.
Má se myslet pozitivně. To je sice pěkné, ale musí se zvážit i negativa. Tazatelka bude mít dvě malé děti. Každé bude mít jiného tatínka. Její nynější přítel je vážně nemocný. Co se stane, když dojde k nejhoršímu? Zůstane sama s dvěma malými dětmi
Co se však stane, když se něco stane tazatelce? Zůstanou tady dvě malé děti, které nebudou mít žádnou rodinu ( nemocný otec toho menšího dítěte, možná rodiče tazatelky, kterým je dnes určitě přes šedesát let)
Jistě, neštěstí se může stát i v mladé rodině. Ale potom je tu většinou někdo, kdo může dítě dál vychovávat - partner, rodiče, sourozenci. To vše tady chybí.
Každý máme svůj názor . Můj je ten, že mít dítě v této situaci je krajně sobecké 
.
2x
je to těžké rozhodnutí, asi jste už i rozhodnutá, ale...Je Vám 41 let a jste těhotná. Není to v dnešní době zázrak? Nestojí za to se zamyslet, jestli k jednomu děcku zvládnete i druhé, i za cenu, že by Vás měl přítel opustit? Pokud si to děcko nencháte, tak už se třeba jiná šnace nenaskytne. Kdyby Vám bylo 20, bylo by to asi jednodušší, ale sama jste psala, že jste se snažila bezvýsledně tři roky a te%d, když je to tady, by se mělo vše zahodit? Třeba by se našel někdo, kdo by Vám s děckem pomohl, rodiče, sourozenci, teta, strýc nebo nějaká kamarádka. Co když půjdete na potrat a pak se s přítelem rozejdete? Nebudete mít ani partnera, ani děcko, a hodně malou šanci, že se to změní. No, ještě bych to zvážila, než udělám ten osudový krok, jestli už tedy není pozdě...
Nedělejte to!Já to udělala ,ptž máme dva kluky a naše manželství procházelo v té době dost hnusnou krizí,Dnes mi to mrzí.Co vy víte?Třeba právě to baby dá důvod Vašemu partnerovi s nemocí více bojovat.Moje rada zní :nedělejte to.
Stará nejste.Jak už tu někdo psal,doba kdy se rodilo do 30 a umíralo v 65 je dávno prač,obě hranice se logicky posunuly.
doplněno 17.10.10 19:49:pryč
Děkuji všem za odpovědi kladné i záporné. Za to, že čekám dítě můžeme oba, já chtěla dítě celé 3roky pořád to nešlo,- tedy s jiným partnerem, nyní s přítelem žiji půl roku a buch a to co jsem nečekala přišlo! Já bych moc mimi chtěla, přítel se mně ptal na antikoncepci, já žádnou nebrala, jelikož jsem otěhotnět chtěla! Jen Honza-přítel je nemocný, má nádor, je mu 50 a tak nevím, jak by to nesl, ale já bych ráda měla něco jeho, kdyby nedej bože...
Danuš, nedělejte to. Je to jen můj názor, nepřemlouvám, ať se rozhodnete jak chcete, je to Vaše rozhodnutí, Váš život. Ale vezměte si papír, napište si plusy a mínusy. Co se týče financí, určitě máte ještě kočárek, postýlku a pár věcí po holčině, nu a ono jedno nebo dvě děti, hromadu věcí podědí. Tam bych problém neviděla. Sourozenci si pomáhají, učí se spolu, hrají si spolu. Také je to lepší. Doufám že se nepletu, máte holčičku a ty mají v genech být "chůvičky", víc, než kluci.
Váš přítel mimčo nechce určitě kvůli nemoci, cítí zodpovědnost a bojí se, že kdyby... byla byste na vše sama. Nebyla, budete mít děti, ty vám dají sílu do života. Já si myslím, že i on by chtěl mimčo, jen se bojí, pochopitelně.
Budete se trápit. 
0x
Danuško, nechoďte na interrupci, vždyť to i sama cítíte, že by to nebylo dobré. Celý život byste si to potom vyčítala. Nějak bylo a nějak bude - neříkám, že vám bude lehko, zvláště pokud to přítel neustojí, ale to děťátko za to stojí a jistě se ve vašem okolí najde nějaká ta pomocná ruka. Lidé žili v mnohem horších podmínkách, než máme dnes my a dokázali uživit a vychovat děti. Vaše nesnáze se vám stokrát, tisíckrát v dobrém vrátí v tom zázraku vašeho živého dítěte. Moc na vás myslím, v duchu posílám hodně síly a povzbuzení. Limetka
Milá Dano, my to tady za Vás nerozhodneme. Myslím si, že své dítě milujete a až by přišlo na svět, byl by šťastný i Váš partner. A až tu jednou nebudete, bude mít Vaše dcerka sourozence. Víte, říká se: "Když dá pán Bůh kravičku, tak dá pán Bůh travičku". Je pravda, že Vám radí rádcové i racionálně, vzhledem k době, v jaké žijeme. Rozhodnutí je na Vás a vůbec Vám ho nezávidím. - stařenka
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.