Ahoj, jsem holka a je mi 17. jsem sama s mamkou, taťku jsem nikdy neviděla a mamka mi o něm nechce nic říct... sourozence nemám, prarodiče umřeli (babička když jsem byla malá, děda dávno před mým narozením). mamka taky nemá sourozence... prostě nemám žádné příbuzné kromě ní. Teda ona má nějaké vzdálenější příbuzné, ale s těmi nejsme v kontaktu, většinu z nich jsem nikdy neviděla. A od taťky žádnou rodinu taky neznám, když ani jeho jsem nikdy neviděla. ani nevím, jak se jmenuje nebo kde bydlí. Nemám ani kamarády, ve škole ode mě spolužáci často chcou pomoct s něčím do školy, protože ví, že jsem chytrá. ale kamarádi to nejsou. někdy si chvíli povídám s někým z učitelů, ti jsou někteří fakt hodní. já si líp rozumím s dospělými, než s vrstevníky. jinak kromě školy nejsem s žádnými lidmi, jen s mamkou. A vadí mi, že nemám žádnou rodinu, prostě je to nespravedlivé, když vidím, jak ostatní mají plno příbuzných a já už od dětství takhle sama... a kamarády taky nemám, prostě mě nikdo nemá rád. A až jednou mamka umře, zůstanu úplně sama. Asi mi nepomůžete, ale to je jedno...
9x
Kdysi na základce ve čtvrté třídě ke mně posadili holčičku ze Slovenska. Neměla nikoho, jen maminku, kterou viděla poprvé v deseti letech! Rodiče jí zavřeli za nějakou vzpouru proti znárodnění, když jim vzali komunisti v 50. letech hospodářství. Holčičku jako miminko odvezli na Slovensko, kde ji vychovávala babička. Té ona říkala maminko. Když bylo holčičce 10 let, matku propustili a šla sloužit na faru v severních Čechách a holčička šla bydlet s ní. Dlouho si byly cizí. Tátu ona nikdy nespatřila. Možná nepřežil. V tu dobu jsem sice já rodiče měla, ale kamarádku žádnou, neboť jsme se na sever Čech právě přistěhovali. S tou malou Slovenkou jsme se staly kamarádkami natolik, že jsme si začaly říkat sestry. To byl rok 1960. Od té doby si píšeme, navštěvujeme se, někdy i dovolené spolu trávíme. Ačkoliv nás osud zavál stovky kilometrů daleko, pomáháme si, podporujeme se dodnes. Vidíš, že podobný osud stihl i jiné. A tahle kamarádka měla časem manžela a dvě děti. A tak jí osud nadělil rodinu i příbuuzné. Přála bych Ti podobnou cestu.
Choď tam, kde jsou mladí lidé stejných zájmů. Všude jsou kurzy, kluby, oddíly, kroužky, sbory a soubory.Tam je naděje, že potkáš někoho blízkého..Moji vnuci jezdí dělat na tábory vedoucí a instruktory. Tam si našli dobrá přátelství.
2x
2x
Kamarádi se nehledají, jako třeba hledáš houby v lese. Jak ti už poradili nade mnou, podle toho, co tě baví a jaké máš koníčky si najdi zájmové kroužky. Tam mezi lidmi, kteří mají stejné zájmy jak ty vznikají nejlepší přátelství. Mám to vyzkoušené na vlastní kůži.
2x
Soustřeďte se na to co máte a hledejte pozitivní aspekty svého života. Musíte se nyní snažit abyste v budoucnosti nezůstala sama.
Dělejte to, co Vás baví. Hudba, četba také pomůže. Kamarádky se jistě objeví. Choďte tam, kde jsou mladí lidé, bavte se, tančete, cvičte, určitě se s někým seznámíte. Je potřeba v tomto věku poznávat nové lidi, hlavně hochy, abyste získala nějaké zkušenosti a mohla si vybírat. Máte to složitější než ti, kteří vyrůstali v úplné rodině. Až ukončíte školu, získáte zaměstnání, založíte si svoji vlastní rodinu. Pak záleží jen na Vás jak bude početná. Manžel i děti Vás budou mít rádi.
Maminka by Vám měla něco říci o Vašem otci. Ale přesto Vás má jistě ráda. Nespravedlivé to není. Každý svého štěstí strůjcem. Nyní bych se věnovala škole a radostem ze života.
Určitě se Vám to podaří. Držím palce. Zdravím.
1x
No jo, máš to smutný, když máš takový minimální okruh rodiny. Mamka ale tady s tebou bude ještě asi hodně let. Využij toho si s ní povídat o jejím mládí, vyrůstání, škole, kroužcích, jejích zájmech, kde trávila prázdniny, životě po škole, o jejích rodičím (tvém dědovi a babičce), jejích dvou dědečcích a babičkách (tvých pradědů a prababiček), ať se dozvíš, že pocházíš z velké rodiny lidí se zajímavými životními osudy, že jsi zatím nejnovější člen dlouhé větve mnoha generací lidí, kteří žili, aby ty ses mohla jednou narodit a později třeba ty tu větev zase výrazně rozšíříš až potkáš někoho, s kým vám bude spolu báječně.
Jestli jsi nepotkala ve škole nikoho, s kým bys mohla být dobrá kamarádka, zkus chodit na více míst, kde se věnují další lidé stejným zájmům, jaké máš ty. Ať jsou to kroužky, kurzy, besedy, přednášky, výlety o víkendu, výstavy zvířátek, klub v knihovně apod. nebo i nějaká online komunita, jestli to je něco, co tě zajímá. Můžeš i někde pomáhat, něco pomáhat organizovat atd. Prostě potkat více lidí a najednou zjistíš, že s pár z nich si máš co říct a že společně strávený čas všichni považujete za dobře strávený čas.
Držím ti palce. Hodně štěstí!
1x
1x
Každopádně, kdybys měla zájem se s někým seznámit, můžeš mi napsat. Na Instagramu se jmenují takhle : jindrablatak_19. Tak se kdyžtak neboj a napiš mi :D
Jinak obecně rada za mě je buď to neřešit a dělat co tě baví a ono to k tobě někoho automaticky postupem času přitáhne. Nebo prostě choď ven a tam, kde tě to baví a třeba se časem někdo najde. A v neposlední řadě můžeš například napsat na seznamku tvého nebo sousedícího kraje na Instagramu a napsat, že hledáš kamarády. Někdo ti určitě odepíše
1x
Nečetla jsem všechny odpovědi, všechny rady tady, ale vím, že radit, ať si nějaké kamarády či kamarádky najdeš, je nesmysl. Ti se nedají najít ani koupit jako zboží v obchodě, ti se musí potkat, naskytnout, a to není jednoduché. Mám známou, která je o dost starší než ty a má stejný problém a moc ji to trápí. Navíc, jí maminka před rokem zemřela, a tak zůstala úplně sama. Napadá mě, že bych vás nějak seznámil, že byste si mohly napsat, psát si, třeba se navštěvovat. Nevím, kde bydlíš, jak daleko, ale napiš mi na ajka5@volny.cz ať na tebe je kontakt, zkusím to zprostředkovat. No, je to na tobě, je to podaná ruka která by snad mohla pomoci. Pokud to nevyužiješ, nevadí, zachovej si radost ze života, jsi ještě mladičká a ještě tě v životě čeká hodně radosti a krásných věcí včetně kamarádek a kamarádů i lásek, život je krásný. Tak hodně štěstí, tobě i mamince! Ajka.
1x
Já už jsem si tak nějak zvykl, že tím životem takhle proplouvám a netrápí mě to.
Díky všem za odpovědi, ale já mám takový problém, že mě nic nebaví, takže si nemůžu najít kamarády při nějakých zájmech, třeba v kroužcích nebo tak, protože žádné zájmy nemám. Zkoušela jsem různé věci, ale u ničeho nevydržím, všechno mě po chvíli přestane bavit. Takže takhle si kamarády nenajdu. A tu rodinu, s tím mi nejspíš nikdo nepomůže, no. Ale je to nespravedlivé, že nemám žádné příbuzné, každý nějaké má a já jen mamku, a jednou už nebudu mít vůbec nikoho... A kamarády si asi taky nikdy nenajdu, protože jsem divná.
Měli jsme spolužáky, co neměli kamarády a zrovna tihles se pak po škole dostali zanedlouho na místa kdy byli v kontaktu s lidmi, tam poznali hodně přátel. Obecně se v práci pak seznámíš s lidmi, najdeš přátelé, ani se nemusíš nějak snažit je hledat.
Tobě je 17 a místo užívání si mládí se stresuješ. Za 20let si budeš říkat, jaká to byla chyba. A kam všude ses mohla například podívat. Výlety atd...
Nikdo ti to do očí neřekne, ale většina lidí ti tvoje mladí závidí.
Tedy, jak píšeš, že tě nic nebaví a nic nezajímá, tak k čemu ti vlastně kamarádi budou, na co je potřebuješ. Budou tě někam tahat a tebe to nebude bavit a nebude tě to zajímat, protože tě nic nebaví a nezajímá. Možná, když potkáš stejnou povahu, jako je tvoje, sednete si vedle sebe, budete mlčet a nudit se ve dvojici, snad vám pak nebude smutno.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.