Nenavist k rodinnému přislušniku

Beiebo, běžte na oslavu a zkuste dělat nejen před ostatními, ale i před tátou, že se nic nestalo. Uvidíte, jak se bude chovat táta. Buď vylítne, bude chtít vyvolat hádku a pak bych odešla. Nebo sám udělá vstřícný krok. Pokud ano, nevyčítejte, nenavozujte nový důvod k hádce, prostě to překousněte. Víte, nedávno mi táta umřel a mě je líto každého období, kdy jsme se spolu nebavili. Půtky a šarvátky jsou všude, myslím si, ale jednou Vám bude chybět. Sakra chybět.

Nutit vás nikdo nemůže ale je to váš otec a jen vy víte proč jste v hádce. Povzneste se nad to a jděte a dělejte, jako by se nic nestalo. Můj otec odešel před lety od matky k jiné ženě a když ho ranila mrtvice vzala jsem kytku a šla do špitálu, nemluvila jsem s ním 6 let a dělala jako by nic. Když zemřel nikdo nechtěl k té ženě pro jeho věci, šla jsem s manželem, bylo to sice děsné ale zvládli jsme to. Z pohřbu jsme jí nechali vyvést, hrob otce udržujeme a vzpomínáme jen na to hezké. Otce máte jen jednoho a čím víc budete usmíření odkládat, tím to bude těžší. Mrzí vás to jistě oba, v afektu se řeknou někdy věci které by jste po rozmyšlení neřekl.

Souhlasím s mými kolegyněmi - chovejte se před ostatními, jako by se nic nestalo. Dokážete otci, že jste rozumný a zralý dospělý člověk, který chápe, že váš vzájemný spor nemůže druhým zkazit oslavu.

Tuto schopnost si pěstujte, bude se Vám v životě hodit častěji, než si dnes dovedete představit. Není to pokrytectví nebo neupřímnost, jak by se mohlo zdát. Je to slušnost a ohled k druhým lidem.

Nepíšete, jaký byl váš vztah s otcem do vaší hádky. Skoro nevěřím, že by to nyní byla taková nenávist. Mně moje máti také hodně vytáčela, táta byl zlatíčko. Ale nikdy jsem se s ní nepohádala do krve. I když byly věci, které jsme si nestačily vyříkat a mne to hodně mrzí - možná i trápí. Ale její nemoc měla takový spád, že už jsem to nechtěla probírat. A zůstalo to ve mně nezodpovězené - proč mi to tak za mými zády provedla. V té době mi bylo 22 let. Komunikovat se má v rodině, i když je to někdy nepříjemné. Určitě na oslavu jděte a buďte připravený na všechno. Já se osobně přimlouvám za to, vyříkejte si, co je mezi vámi špatného a snažte se to řešit. Čím dřív si to vyříkáte, určitě se vám uleví oběma. Nenechte to dojít do stádia, že mezi vámi nakonec ta nenávist skutečně bude. Připouštíte usmíření, dejte si šanci oba dva.

I já se přikláním k tomu, abyste na oslavu šel a choval se jakoby nic. Dejte ale pozor, abyste o tátovi nemluvil před ním ve třetí osobě a ani od něj si to nenechte líbit, pak by se mohla hádka hodně nepříjemně vyvinout do ještě krajnějších mezí... (např. řeknete "No jo, spravit kohoutek táta nikdy neuměl" a táta Vám přede všemi vynadá, že z něj děláte vola) Takovým věcem se zkuste vyhýbat, i když by to mohlo svádět, protože takhle tátu nenápadně ponížíte, což může být lákavé, ale nenechte se strhnout. A jestli s tím začne táta, tak se nedejte vyprovokovat!