Jak se vyrovnat s precitlivelosti zen?

Nezlobte se na mě, ale vy jste absolutně ještě nedospěl do stádia, kdy byste byl ochoten pracovat na vztahu a působit tak, aby se o vás vaše přítelkyně mohla opřít. Náš smutek, pláč, popř. "vydepkovaná" nálada jsou dány tím, že nás něco/někdo naštvalo. Vy byste se "profackoval a sebral", my se snažíme něco vyřešit, zachovat tvář, kde je to nutné, ale doma to z nás spadne, uvolníme se a stres udělá své - slzička sem, slzička tam. Nečekáme řešení, vážený, ani odchod ani ignorování. Čekáme obejmutí, vyslechnutí a podporu. Za 10 minut "máte klid", jak si přejete. Pláč se nemá co zakázat, a jestli vás k tomu doma vedl tatínek (maminka asi ne), pak je mi vás docela upřímně líto. Mimochodem, nesvádíme nic na hormony. Vy snad nemíváte den blbec? Vy jdete do hospody, popř. se někde vymlátíte do boxovacího pytle. My brečíme. Někdy. Někdy ne. Někdy jsme jen smutné. A kdo jste vy, abyste určoval, že váš způsob "řešení" potíží je lepší? A ještě něco - vy absolutně nemůžete vědět, co je pro ženu prkotina a co ne. sem s partnerem přes 5 let a kolikrát ho vyvede z míry, že mě něco vytočí/rozesmutní - něco, co by čekal, že přejdu s bohorovným klidem. Určitě mi to potvrdí lidé, co jsou spolu roky a roky. Zamyslete se nad tím, co vše je pro vás důležité, nad čím my ženy jenom mávneme rukou. A naopak. Zamyslete se nad tím, čím vším můžete štvát ženu vy, a pak teprve přistupte k odsudkům reakcí partnerek. Dospějte. Svět bude hezčí, až se všichni budou respektovat, a ne, dokud si samozvaní budou myslet, že znají recept na vše a to, jak to vidí oni, je ta nej nej cesta ke klidu. Hezký den.

Zamyslete se sám nad sebou! Není ta příčina spíš ve vás? Rozešel jste se s matkou, přítelkyněmi a i nyní narážíte na stejný problém... I mě je z vás trochu smutně. Co se týka žen, považuji je za velmi dobré, statečné a milující osoby, které si zaslouží spíš obdiv než pohrdání jedincem, který se vidí v obraze tvrdého a neochvějného pána tvorstva. Záludná otázka od stejně stavěného člověka...

Napadá mne - najděte si místo přítelkyně chlapa.Kdyby se náhodou rozplakal, tak ho profackujte a řekněte mu ať se sebere.To by mohlo fungovat bez poblémů, ne?

Milý pane, myslím si, že k ženě přímo patří to, že je víc citová, vždyť ona svým vnitřním nastavením vytváří prostředí přijetí a k tomu rozhodně patří i cit, něha a také emoce - takové to teplo, které vytváří domov . Na emocích nevidím nic špatného, pokud nejsou použity právě k vydírání a ke zlému (jako třeba vypočítavé slzy nebo bezohledný a surový vztek). A k emocím, podle mě, patří i slzy. Slzy jsou většinou u mužů slabostí (i když i muži pláčou a ne vždy to musí být slabost), ale u žen jsou přirozený projev. Ne vždy ale slzami ženy vydírají, ale slzami také projevují vděčnost, úzkost, bolest, kterou potřebují ze sebe vyplavit (třeba aby pak netísnily své okolí). Myslím, že žena, jejíž muž je tak moudrý a chápavý, že neodsuzuje nebo nezesměšňuje její slzy, to dokáže ocenit a pak se i snaží nezneužít před ním slzy jako prostředek a vydírání. Víte, žena si i často slzami uleví a má pak víc síly. Protože ženy musí být často vnitřně velmi silné. A když se za ty slzy nemusí stydět, tak je to pro ni o to větší posila. A kde jinde má žena plakat, než ve svém domově? Neberte to jako přesvědčování, ale jako snahu dát vám trošku nahlédnout do toho, co znamenají pro ženu (alespoň pro některé) slzy a cit. Na mužích je zase krásná jejich pevnost a chlapská síla, a moc si vážím toho, jak muži si dokážou poradit v situacích, které jsou pro ženu často náročné. Muži dokážou dát ženě velkou jistotu, oporu. (A tatínkové učí své dcery v jejich citovosti přemýšlet a vidět věci s nadhledem..)Je krásné, když muž chrání křehkost ženy, když ji respektuje. Tím vším nechci říct, že ženy mají brečet v jednom kuse a přede všemi. Slzy jsou většinou intimní záležitost, protože i přesto, že jsou ženám víc přirozené, tak jim samotným není vždy příjemné, když se rozpláčou. A věřte mi, že někdy vytrysknou slzy jako proud a nejdou zastavit. A co se týče toho, že některé ženy vydírají slzami - víte, každý si něco nese z dětství a možná, že slzy jsou pro některou ženu jediným způsobem, kterým se jako dítě uměla a naučila bránit (tím nechci říct, že je to správné). Moje babička prožila docela tvrddý život a ke konci života si občas posteskla, že už nemá slzy a nemůže si ani zaplakat ... slzy mohou být i dar, alarm, výzva, otazník, vděčnost, projev touhy... Jak se tedy vyrovnat s přecitlivělostí žen? Nevím žádnou radu, jen vám přeji, abyste byl vyrovnaný sám se sebou a pak dokážete dát ženě svobodu být sama sebou, aniž byste sebou nechal manipulovat. Pavla

Amadeus, nemáte to lehké. Já osobně jen tak brečet nesmím. Nedělám si legraci, u nás to nefunguje. Ačkoli jsme opravdu harmonický pár, nehádáme se, dokážeme dělat kompromisy a vyjít jeden druhému vstříc, tak teď to co napíšu, může vypadat, jako že mě manža nemá rád, ale opravdu to tak není! Prostě před lety jsem to taky zkoušela, ukázat slzami, jak moooc jsem nešťastná. A místo chlácholení jsem vždy zaslechla dost studenou odpověď. "Prosím tě co řveš?" Můžu přísahat, že v tu chvíli je to studená sprcha, slzy se mi vtáhly zpátky do očí a upřímně jsem ho nenáviděla. Ale to se stalo max. 3x, teď co si pamatuju své pláče, tak to bylo když mi zemřel tatínek, to jsem brečela snad týden v kuse. Ale to je něco jiného, to mi byl manžel velkou oporou. No a někdy brečím u filmu a to se mi manžel ohromně řechtá. A když mám chuť brečet vzteky, kvůli blbině, tak se schovám a vybulím se v kuchyni. Jo jo, ta cibule... :D

Co z toho plyne? Zkuste si to vyčíst mezi řádky.

to máš jako s Kofolou "když jí miluješ, není co řešit"

To je ale zajímavá otázka Já sama poslední dobou zjišťuji, že jsem pěkně ubrečená. Ono obecně jde asi hlavně o to, že ženy pořádně nevědí, co chtějí. Já, když už jsem ve stavu pláče a on se zkusí přitulit nebo tak, řeknu: "Nech mě!" Tak mě nechá, na nic se neptá a potom brečím ještě víc, že nic nedělá. No pochopíte to? Já tedy ne. Prostě to v tý hlavě máme všechno zblázněný, s tím nic neuděláte a hlavně - my asi taky ne, ač bychom kolikrát chtěly...

Jaké zajímavé téma jste to tady odpoledne načali a protáhlo se to do noci...

Víte, Amadee, připomínáte mi mého partnera. Ten je přesně jako vy, aspoň co do tématiky slz a žen. Vyrůstal v citově chladném prostředí, kde se nikdo o nic a o nikoho zrovna moc nestaral, místo dárků si dávali peníze, o starou nemocnou babičku se stará pouze přítelův otec, s nadávkami na rtech a zatnutými zuby. Minule se partnerova matka bavila o tom, jak chce rozprodat zařízení babiččina bytu, zatímco babička stále ještě žije... Chladní, racionální, pragmatičtí lidé s kalkulačkami místo spánkového mozkového laloku. Přítele jsem z toho prostředí odvedla a začala ho zase polidšťovat. Slzy ho štvou stále, tak pláču vždy o samotě, upouštím tak páru a pak se můžu lépe soustředit na překonání problému. Přítele jsem naučila, co je to vážit si druhých lidí, jak navázat vztah a dělat v něm kompromisy, proč vůbec navazovat vztahy, atp. Doufám, že nějaká žena to samé udělá i pro vás.

Tak za prvé, když žena pláče, tak to nemusí jít vždy o citové vydírání,třeba se chce jenom ubezpečit o tom, že ji máš opravdu rád a záleží ti na ní, je prostě citlivější. Trošku lásky by neuškodilo. Ignorace je v takovém případě úplná kravina, vypaření se, to je spíše projev zbabělosti. Je možné, že svým necitelným přístupem v ženách vzbuzuješ pláč. Mě se díky Bohu ještě nestalo, že bych ve svém vztahu s mužem plakala, k tomu bych opravdu musela mít vážný důvod a nedej Bože ho citově vydírala, takové věci opravdu nemám zapotřebí. Holt všechny ženy nejsme stejné.

Mluvite o precitlivosti zen, o tom jak placou atd.

To ste sam nejakej citlivka, ne, kdyz podobne situace tezko zvladate a mate to takhle zapotrebi resit.

Vite. Vpodstate kazdej podobne polozenej dotaz je svym zpusobem placem a citovym vydiranim. Placem nad sebou samym, ze si s danym problemem nedokazu poradit, tak se jdu k nekomu vybrecet na rameno a on uz s tim neco udela.

Tak nam tady laskave nebrecte nad precitlivelosti zenskejch a reste si svy problemy s matkou a pritelkynemi sam.

když si člověk trochu popláče tak se mu uleví.Myslím že je to normální ale,ale,ale-někdy je to vážně tak trochu vydírání,vím,možná se ted na mě sesypete že je to blbost,ale mám kamarádku která brečí často,moc často a z její strany jde o vydírání.Sama se i pochlubí že stačí si doma trochu pobrečet a manžel je hned naměko a je to.Vím neděláme to všichni,vzpomínám na své první manželství,stačilo trochu zafnukat a bylo po mém.Můj nynější manžel mi hned ze začátku řekl že brekem ničeho nedocílím,mě to časem přestalo bavit a musím říct že je mi mnohem líp.

To je hezky Vazne. Ja totiz funguju obracene a dovolit si nejaky emoce pred chlapem je pro me az neprekonatelny. Takze spis posloucham, ze to ze me leze jak z chlupaty deky nebo voli taktiku mirneho ovineni (ze zrovna tuhle taktiku praktikovat u me je blbost, uz neslysi. To je ale z jinyho soudku

Myslim, ze odpoved znate a to ve chvili, kdy jste napsal, ze ona osoba ten problem vlastne ani resit nechce. V takovym pripade je to opravdu jen manipulace a vydirani, hra na kterou pristupujete. Velikost nebo malost problemu muze kazdy vnimat jinak, nevim, jestli existuje nejake meritko nebo nekdo, kdo si muze dovolit tohle soudit. Ale ja osobne koncim s pomoci, jakmile zaznamenam, ze clovek jen potrebuje posluchace nebo divaka pro svy citovy vylevy, utesovani se v tom, ze je chudinka a cely svet je osklivy a zly. Pak mu vlastne nepomuzu, ale jen ujistim a necham pokracovat v jeho slabosti.

Nehlede na to, ze je to pro me samotnou ztrata casu, dobrovolne parazitovani a pravy opak pomoci. Nekdy to boli, nekdy to muze nest i riziko, ze Vas partnerka opusti, ale porad je tu volba, jestli vedle sebe chcete mit silneho nebo slabeho cloveka.

Mozna to je z pozice zenske snadnejsi v tom, ze slabocha bych si ani nemohla vazit. Paradoxne jsem magnetem pro submisivni typy a silim z toho U zeny se nejaka slabost az ocekava. Ale asi zalezi na mire, ktera se da a ktera uz ne, kterou uz nejste Vy sam ochoten akceptovat. A jestli Vam stoji za to zenska, ktera pro svou "potrebu fnukani" je ochotna znicit vztah a nebo jestli stoji za to ta, ktera oceni Vasi nejakou casovou trpelivost, nez ji dojde, ze je to pro ni samotnou a vas budouci vztah prinosem.

PS: s tou maminkou to myslite vazne? ...?

Dobrý den, Amadee! Když to je těžké, jste chlap, tak asi fakt nevíte, jak je hrozný ten PMS. Určitě víte, co znamená ta zkratka, proto ji dále rozvíjet nebudu. Asi tak, je celkem normální výkyv nálad u žen v souvislosti s jejich cyklem. Ale... asi by se toho nemělo zneužívat. Čím jsem starší a zkušenější, tak je mi jasné, že ženské slzy na muže až tak moc neplatí, a jak píšete, tak je to spíše odradí. Ale některé ženy s tím brekem možná mají úspěch (dočasný) a tak to prostě zkoušejí, aby dosáhly svého. A že by se negativní emoce skrze pláč neměly vyjadřovat? Víte, v určitých případech je pláč osvobozující - záporné emoce se vyventilují z těla ven a člověku je hnedka líp. Kdo v sobě záporné emoce dusí, ten má nakročeno k infarktu. A co Vám poradit? Najít si přítelkyni, která brečet nebude. A když jen tak štěstím.

Hlavně aby ten chlap nebyl těhotný, to by byl přecitlivělý taky. Takže doporučuji vyhnout se svatbám, pohřbům, porodům a dalším událostem , při kterých se pláče.A nedivte se , až se z Vás na stáří stane osamocený ufňukaný stařík.