Strach z dítěte

Moc příběhu nevěřím. Lidi často vytváří takovéto příběhy, někdy smyšlené, někdy jen upravené a přidávané k částem skutečnosti. Prvky v příbězích mohou ale sloužit jako klíč k odhalení, že jsou spíše fikcí než pravdou. Jedná se zejména o málo uvěřitelná tvrzení s nelogickými reakcemi aktérů, málo pravděpodobné situace, anonymní svěřování se se závaznými situacemi, tvrzení, která jsou kontroverzní a tedy budí základní emoce atd. Čím bizarnější příběh je, tím budou na něj zajímavější reakce, rozpoznání pravdy je složité. Myslím, že za normálních okolností by nikdo rozumný takto vážný dotaz neměl a rozhodně by nečekal radu, podle které by se řídil. 10, 9, 8, 7...

Jste s druhem už 11 let, vypadá to, že si rozumíte. Jinak byste spolu tolik let nebyli. Takže jste něco, jako dnes už ti nemoderní manželé. Nechápu, proč tedy cítíte nejistotu k partnerovi, ke vztahu s ním? Nemůžete se na něj spolehnout?

Podstatné je i to, zda je otcem toho Vašeho jediného děcka tento druh, nebo zda jste si dítě přivedla do vztahu jako foršus z nějakého předchozího vztahu. Pokud Váš partner vychovává nevlastní dítě, je logické, že chce mít i své vlastní, být skutečným tátou. Kdybyste měla už 4 děti, chápala bych, že další nechcete. Ale máte jenom jedno. Připadá mi, že jste proto sobecká. Vy vlastní dítě máte, jemu jej nechcete dopřát. Píšete, že NĚKTEŘÍ muži mají těhotnou ženu v hrsti a mohou si k ní dovolit cokoliv. Za ty roky svého druha už dobře znáte, myslíte si, že je to stejný hulvát, jako byl Váš povedený tatík? Pokud ne, neměla byste mu jeho vlastní dítě odpírat.

Možná, že za své názory ani nemůžete. Pravděpodobně jste žila v nefunkční rodině, kde jste nepoznala lásku rodičů, ale násilí. Výchova, úcta, porozumění - to byla jen prázdná slova, rodina nefungovala. A ať chcete, nebo ne, něco z toho ve Vás zůstalo. Proto máte nyní problémy, o kterých píšete. Nepoznala jste nic pěkného a z toho soudíte i o vašem soužití, že to bude na ho...

Chtělo by to si s druhem sednout a všechno rozbrat. Jestli si myslíte, že by byl dobrým tátou, jděte do toho. Pokud mu nevěříte, rozejít se. Nemá cenu si ničit život s někým s kým to podle Vás nestojí za nic. Jaga.

Hrozné. Jestli dobře chápu, tak žijete jen tak s partnerem a máte sama již dítě? Ale pokud se jedná o druhého partnera, s kterým dítě nemáte, tak se nedivím, že po něm touží. Pokud muže milujete a má tento požadavek, tak bych mu vyhověla. Pokud ne, začne asi hledat jinde.

Proč by se vztah měl v těhotenství a po porodu zhoršit? Že pocházíte z rodiny, kde se se odehrávalo domácí násilí, neznamená, že to bude i u Vás. Vždyť snad víte, s kým celých těch 11 let žijete. Zdravím.