jsem s přítelem přes 2 roky.
Dali jsme se dohromady, když jsem měla problémy v minulém vztahu. Líbila jsem se mu od doby, co nastoupil, ale to jsem byla ve vztahu relativně šťastná. Po 9 měsících jsem souhlasila a šla s ním na rande. Upoutalo mě, jak byl hodný, klidný a kolik mi dával lásky.
V práci jsme si dali víno, pizzu, zkoukli film, na což jsem nebyla od bývalého přítele zvyklá, jelikož jsem musela makat na postavě a pizza je nezdravá.
Na začátku to byl vztah spíše z lítosti. Partner říkal, ze nikdy neměl holku a že jeho hlavní problém je, že ve volném čase nic nedělá a nikam nechodí (a mám volnou ruku ve výběru aktivit) - chtěla jsem mu pomoct. Nevzal mě ani na začátku nikam na rande (kino, večeře), což mě zpětně celkem mrzí. Nevyvíjel žádnou snahu. Prostě mě získal a hotovo. Neměli jsme si poradně, co říci.
Po měsíci a půl jsme spolu začali bydlet….bylo mi blbé říci ne. Už po par měsících vztahu se měsíc co měsíc během ženských dnů objevovaly vzpomínky na bývalý vztah. Bývalý partner byl akční a hodně upovídaný, ale nechoval se ke mě úplně dobře. Tento partner je zase tišší introvert a sám toho moc nedělá.
Po 4 měsících vztahu, když jsme spolu byli v karanténě jsem měla velké úzkosti, protože jsem měla pocit, že si nemáme co říci. Chtěla jsem vztah ukončit, ale partner brečel, že jeho život nemá beze mě smysl a něco si udělá. Zůstala jsem.
Navštívila jsem on-line terapii, jak kuli bývalému, tak kuli současnému vztahu. Bylo mi řečeno, že není vhodný ani jeden a druhy je jen převozník. Ignorovala jsem to a dala jsem si do hlavy, že on je ten správný.
Po 9 měsících vztahu jsem opět měla zlé stavy, ve vztahu se necítila dobře a jen koukala do stropu. Koukala jsem i na seznamky, ale pak jsem si řekla, že mám být ráda za to, co mám. Navštívila jsem psycholožku, která mi řekla, že jsem mladá a měla bych střídat chlapi. Ve vztahu jsem dále pokračovala.
Nyní s přítelem přes 6 měsíců bydlíme v domě, přestěhovali jsme se z bytu a v létě jsem opět měla velmi zlé psychické stavy, kdy jsem nejedla, jen ležela, nechtěla s nim žádný fyzický kontakt. Byla jsem energicky vyčerpaná. Pochybovala jsem zda ho miluju. A tyto stavy jsem měla i když jsme jezdili na výlety.
Od července až do teď jsem chodila k terapeutce.
Partner mi pomůže s nákupem, často vaří, sem tam nějaký výlet vymyslí. Je hodný, ale na mě asi málo živý a energický. Máme oba rádi, výlety, cestování, zvířata, chodíme plavat, sem tam cvičit. Většinou musím ale vše naplánovat já. Často byl na telefonu a když jsem na nej mluvila, často mě nevnimal - to se teď snaží odbourat. Mrzelo mě, když na výročí při večeři v Římě byl na telefonu a já koukala okolo po lidech. Dále není vůbec společensky.
Vždy se snažím dat vpřed pozitiva, ale stále mě tam něco chybí….asi drive, energie nebo že ho nemiluju, nevím…. Chtěla jsem odejít už několikrát, ale vždy brečel, že se mnou chtěl mít rodinu atd… Cokoli vymýšlím, tak se mnou půjde, ale pokud řešíme nějaký problém, tak většinou brečí/urazí se, řekne, že mám pravdu a že to ví, že je k ničemu, ale nemá to žádné výsledky. Možná mi chybí i ten hec, nevím…Vypadalo to na rozchod, ale z nějakého důvodu mi s ním bylo během Vánoc fajn.
Jenže na konci listopadu jsem dělala po práci pracovní projekt s kolegou, se kterým jsme kamarádi a vzhledem k tomu, kolik času nám to zabralo jsme se dost bavili i o soukromých věcech, vztazích apod. Kolega je o několik let starší, bavili jsme se naprosto otevřeně, jako žena a muž (doma mi to někdy spíše přijde, jak komunikace s dítětem) a v názorech jsme se dá se říci shodovali. Navíc mi nepřímo řekl, ze jsem jeho typ a on je můj taky. Bylo to strašně fajn. Líbí se mi vzhledově, přitahuje mě, ze je sportovec, je hodný a dobře se s ním povídá. Je také spíše introvert, ale má kamarády a hrozně mě přitahuje. Byli jsme spolu i na dvou obědech a vždy je mi s nim hrozně fajn a nemůžu na něj přestat myslet. Jiskra, kterou jsem hledala u současného partnera padla směrem k němu. Predstavuju si s nim sex atd….On řekl svému kolegovi, že se mu líbím, ale neví, jestli se líbí i on mě. Jiskra je z obou stran. Teď nevím, co dělat. Je mi líto zahodit tento vztah, protože partner je hodný, snaží se a je díky mě šťastný. Jenže já mám plnou hlavu toho druhého a chci ho furt vidět, i když se mezi námi nic nestalo. Taková jiskra se mi ještě u žádného muže nestala. Řekla jsem mu, co se mi děje doma.
Terapeutka i jiný kolega mi radí, abych se s ním dále poznávala na kamarádské bázi a pak se uvidí. Kolega mi řekl, ať si řekneme narovinu, jak to mezi námi je.
Jak byste to řešili vy? Zůstali byste v tomto vztahu? Sbližovali byste se s kolegou?
Díky
3x
Popisujete to jasně - partnera jste si nikdy nezažila a děláte mu "laskavost" tím rádoby vztahem. O sobě máte vysoké mínění a partnerem pohrdáte. Současně se litujete, že "máte na lepší" a toto mu dáváte za vinu.
Nejlepší by byla výše uvedená dávka upřímnosti doma, sbalit kufry a odejít.
Myslím ale že to neuděláte, dnes je moderní podvádět a pelešit se, vyčkat až bude "náhradník" připraven poskytnout byt a stravu a pak teprve v předchozím vztahu od paroháče odejít. Což by mělo varovat především toho nástupce, že dřív nebo později to zažije také.
To je evolucia, mlada plodna samica hlada poriadneho alfu, akurat v prirode nie je antikoncepcia, takze by ju nabuchal hned prvy, ktoremu by dala, takto moze taktizovat.
Partner to celou dobu ví, ale chce abych zůstala a zkusili jsme to ještě znovu.
Vy si uvedomte, ze nikdy nebudete milovat chlapa, ke kteremu nebudete mit respekt.
Proto si zeny casto a prirozene najdou starsiho (zkusenejsiho, uspesnejsiho) muze.
Tento vas stavajici partner je sice asi uspesnejsi, vydelava vic (proto se ho dosud drzite, jen si to priznejte), no neni zkusenejsi - chova se zzenstile, a to zeny prirozene odpuzuje!
2x
Uf, to je síla... ale jak se říká, život není co chceme, ale co máme... představte si každého z nich za dvacet let... Ovšem také si řekněte: nač mít vztah za každou cenu? Uvažujte i tímto směrem...
Ten druhý fakt sympaťák, i když je 2 roky sám našel si svůj koníček a nefňuká. Podrží mi dveře, pustí mě do výtahu. Je pozitivní a vidím v něm více toho chlapa.
Určitě se nechci hnát ze vztahu do vztahu, ale u toho druhého mi to přijde, že je to “fakt ono”. Více jak hodinu v kuse jsem si se současným nepovidala snad nikdy. Ty konverzace byly většinou z mého pohledu dost na sílu.
2x
Mělas doma akčního vola co se k tobě nechoval nejlip tak sis našla hodnýho kapku ufňukanýho chlapa ňoumu a to ti taky vadí
Ty by sis asi potřebovala pořadně nabit držku a skončit jako svobodna matka bez prostředku aby ti došlo že je lepší mít doma klid a ňoumu co si tě važí má tě rad a domácí práce mu nejsou cizí než uřvanýho sice akčního ale hrubiána
2x
Takže? Vztah z lítosti nestačí na celý život, leda s obrovským přemáháním.
A ano, občas potkám zajímavé muže, ale když jsem doma spokojená, nemám potřebu zahýbat. Takže co bylo vlastně u vás na začátku? Někteří muži asi mají být pouze kamarádi...
Chemie byla na první pohled z jeho strany. Mě zaujolo později hlavně to jak byl vysoký.
On se do mě zamiloval na první pohled. Já mu vlastně chtěla pomoci, aby dělal i něco ve volném čase, jak furt fňukal. A říkala jsem si, že bude frajer, že mě sbalil, neměl žádné sebevědomí. Vlastně v tu dobu jsem to měla doma špatné a cítila jsem se s nim dobře, že mi dával lásku, klid, něhu a líbila jsem se mu taková, jaká jsem a nechtěl mě měnit jako bývalý. Líbilo se mi, že má rád a chce děti.
S tím druhým je to přesně, jak píšeš….Jsme sice jen kamarádi/kolegové, ale když jsem se mu dívala do očí, nejradši bych se do nich koukala furt. Rozumíme si. Úplně si říkám, jaký by bylo, kdyby se mě dotykal.
Nikdy nepochopím tohle ženské uvažování: doma jsem spokojená, takže nemám potřebu zahýbat. Omg. To jako když je člověk nespokojený ve vztahu, tak zahne? A tím to jako vyřeší? Není třeba najít řešení, popřipadě to chlapovi říct? Omg. Slýchávám to dost často.. Upřímnost a úcta Vám chybí..
2x
Dobrý den. Pokud nejste ve vztahu spokojená, ukončete ho a jděte tam, kam Vás srdce táhne. Váš současný partner bude mít také alespoň možnost poznat jinou, která s ním spokojená a šťastná bude.
2x
1x
PÁLÍ TĚ DOBRÉ BYDLO ...
Nakonec všichni budou single, protože na každém je něco dobrého a něco horšího.
Co kdybyste začala u změny sebe?
Abyste nedopadla jak v Rusku. Tam, když jde žena do manželství má za sebou těch partnerů více, někdy i velmi mnoho.
Tento ne, tento taky ne, tento má peníze, tento zase byt, tento to umí v posteli.Tady ten má postavení ...
A to stejné si říkají o Vás. Takto se ale vztahy a dlouhodobé partnerské soužití nekoná.
Abyste pak nebyla sama, s 5 "kamarády"...
Jednoho na večeři, druhého do postele, s třetím dítě ... u čtvrtého bydlet a na pátého si myslet. A ten pátý myslí na jinou, čtvrtý čeká na Vás až se probudíte, ale vy na něho nemysíte a nečekáte - protože u něho bydlíte. Třetí už Vás nechce nikdy vidět. Druhý má dalších 40 postelových královen a ten první vlastní tu restauraci, takže Vaši večeři má za režii ... atp ... 
Chápu, že toho hodného kluka asi bude bolet, když ho slečna opustí. Ale nikdo nemá automaticky nárok na partnera proto, že je hodný. Jakože jsem hezký, chytrý, hodný, bohatý, tak se mnou musíš zůstat!
Ono je nejlepší být sama - než navazovat nekvalitní vztahy s někým, kdo se nám moc nehodí. Takových hodných nemastných kluků jsem už pár potkala a naštěstí jsem rychle utekla po pár rande. Pak by je to bolelo daleko víc...
Jinak můj současný partner má dobré srdce (třeba i vůči zvířatům), ale zároveň má i svou hlavu, nebojí se jít do konfliktu, když cítí, že má pravdu a o něco mu vážně jde, neztrácí hlavu, když se věci začnou komplikovat, umí mě podržet v těžkých chvílích (úmrtí v rodině)... Takže je rozdíl mezi hodným ňoumou a hodným chlapem s koulema.
Máte naprostou pravdu ... vidím to úplně stejně, ale z druhé strany.
Už jsem si fááákt něco zažil a mám známých mnoho žen, které se v tom stále plácají, nebo vybírali, až přebrali. Mě stačí prohodit pár slov a už jsem doma.
Už jsem i zažíl chodit na schůzky a pak se dozědět, co chce ONA,
Ona chtěla většinou to, co sama není, sama nemá, sama neumí a partner jí to má vynahradit.
Teď jsem tady já ŽENA, a já tady budu velet!
Mám princeznu ... ženu svého života ... jsem spokojený.
Ale taky si musela uvědomit, že se součástí systému, a ne slunce, okolo kterého se všechno točí.
VŠICHNI JSME SOUČÁSTI SYSTÉMU - PARTNEŘI / MANŽELÉ.
1x
Přiznáváš zde, že bys ráda svého partnera podvedla a udělala si nějaký románek. Sama vidíš, jaká to je pitomost a snažíš se zde najít od někoho nějaké odobření svého chybného kroku. No, bohužel. Tvůj plán je neférový a tipoval bych tě tak na 15 let, ale píšeš o práci, takže si své dětské způsoby evidentně přenášíš až do dospělosti.
Chceš ale radu, tak tady je:
Pokud se ti líbí kolega a chceš s ním sex, nejprve se rozejdi s tím aktuálním, jinak mu zničíš život. Pokud je vůl (jak si psala), něco si udělá, ale to už je na něm. Ty z toho pouze budeš mít vyčitky.
Nebo se na kolegu vykašli a buď slušná žena. C..ry, co dají každému, nakonec nechce nikdo a ani ten úžasný kolega by s tebou dlouho nevydržel.
Takže co jsme zjistili? Zjistili jsme, že máš zlobivou k..du a máš v moci aktuálního partnera pěkně podrazit. Jak to dopadne už je na tobě. Zákon nic takového nezná, takže se jej nemusíš držet.. 
Hlavně nedělej z chlapů voly a vykonávače svých potřeb. Srovnej si to nejdřív sama a netrap své okolí.
0x
U toho druhého bych jen doplnila, že před ženami se nenatřásá. Je to hodný, skromný muž, který to nezkouší na každou a hledá tu pravou.
Z pohledu někoho jiného by se mohlo zdát, že mám vlastně úplně vše…dům, hodného partnera, který se mnou kamkoli pojede, o domácnost se postará, není škrt na peníze, chce rodinu. Jenže už stále bojuji s tím, ze mi tam něco chybí. Možná ta laska, vášeň z mé strany? Nejvíce mi asi vadí, že sám od sebe nic moc nedělá, nic ho dlouhodobě nenadchne. Vždycky mám období, kdy se smířim a pak zase přijde to, ze si myslím, ze to není ten pravý.
Pokud vám je 24 a současnému taky 24, tak je pochopitelné, že se doma bavíte s dítětem. A zřejmě máte nějaký mateční komplex. normální holce ve 4 a 20 letech rozhodně neimponuje, ba přímo to odpuzuje, když chlap fňuká, a rozhodně nepůjde dobrovolně s takovým chlapem do postele! tak kde je problém? Koho je ten domeček?
0x
"Navštívila jsem psycholožku, která mi řekla, že jsem mladá a měla bych střídat chlapi."
To je takové fiasko, že v normální zemi a době by si pro takovou "psycholožku" měla přijet policie a měli by přinejmenším vyšetřit kdo a na základě čeho jí dal nějaký diplom + kdo a proč ji zaměstnává na pozici na které může takto ubližovat lidem.
Další téma ovšem je celková, duševní labilita a nezralost tazatelky i jejích "partnerů".
Můj názor je, že na té situaci je všechno špatně a NIC z toho, co si tazatelka různě maluje a sugeruje, NENÍ LÁSKA.
Ani jeden ze vztahů, které popsala, nemá jinou, než špatnou budoucnost...
Podle tebe by měla ve svém věku spadnout do monogamního vztahu a setrvat tam až do smrti? Vjejím věku je úplně normální, že teprve hledá.
To mi teda vysvětli
)
0x
Nikdo za svou povahu nemůže. Ale jsme každý jiný. Někdo je hlučný, upovídaný, jiný třeba až hrubý, další uzlíček nervů.
Ten Váš partner je ten uzlíček. Chlap se má se ženou doplňovat, vzájemně si pomáhat, řešit problémy, překážky. A čím Vám pomůže, když se při nějakém problému jen kácí a rozbrečí se? To není chlap do nepohody. Připadá mi, že jste 2 roky života promarnila s nevhodným partnerem.
Poznala jste dalšího muže. Poradila bych Vám navázat bližší vztah s ním. Připadá mi lepší. Ale, přestože jsem Vaši zpověď četla podrobně, nikde jsem nenašla ani zmínku o tom, zda NENÍ ZADANÝ. Protože vábit nějakého ženáče od rodiny také není nic ke chlubení. Od toho pryč! Pokud je ale svobodný a má o Vás zájem, šla bych do toho. Je to Váš život a záleží na tom, jak ho chcete prožít dál. S naříkajícím slabochem, nebo s chlapem podle svého gusta?
Ovšem láska nasazuje lidem růžové brýle. Toho nového nyní vidíte jako supermana, za rok to možná budete vidět jinak, až pomine první zaláskování. To musíte ale prožít sama.
Ještě dotaz, který však s Vaším problémem ale nesouvisí: Můžete nám prozradit, kde pracujete, na jakém postu a za jaký plat? Zarazilo mě totiž Vaše přiznání: V práci jsme si dali víno, pizzu, zkoukli film...To jsem v žádné práci nezažila, všude se muselo makat, mnohdy opravdu tvrdě. A pít alkohol? To už vůbec ne. 
Proto by mě zajímalo, kde se dneska nabízí tak lukrativní pracovní posty, kde je toto možné. A kolik za to lidé berou. 
To víno a pizzu máte na stravenky od firmy? Jsem už sice v důchodu, ale poslala bych tam příbuzné a známé, kteří by jistě byli rádi. Jaga.
0x
Sice Tě neznám, ale jestli je Ti 24, určitě je podle mne brzo se smiřovat se vztahem, který Tě nenaplňuje a je jen z lítost k tomu druhému. Jsi ještě relativně mladá. Podle toho co píšeš, jsi se zřejmě zamilovala do toho třetího a podle mne není důvod se tomu bránit. Samozřejmě ho asi vidíš v růžových brejlích. Ale jiným způsobem, než že do toho půjdeš, nezjistíš jestli je ten pravý. Jinak by sis možná celý život vyčítala, že jsi to nezkusila. Na "racionální" vztahy s muži bez jiskry máš podle mne ještě času dost, biologické hodiny začnou "tikat" až okolo třicítky. Kritické doby vztahu obvykle bývají tak cca + - 3 rok (záleží jak dlouho se spolu bydlí), tam je dobré si položit otázku jestli si toho druhého dokážeš představit jako otce dětí, druhou kritickou dobou vztahu je pak cca 10-15. rok, kdy se poměry radikálně změní příchodem dětí a žena partnera kvůli dětem "upozadí".
Jinak ta psycholožka se předpokládám vyjádřila v podobném smyslu, ne že by Tě nabádala k promiskuitě.
0x
Má tento vztah budoucnost? Záleží jenom na Vás.
Jste zatím svobodná, tak stále vybírám.
Pokud mne nějaký muž zaujme, očekávám, že se stav nějakým způsobem posune. Pokud ho miluji a on mě, cítím to, tak si při společných setkáních povídáme o tom, co od života očekáváme. Zda budeme chtít rodinu, děti, kde budeme bydlet a pod. Tím zjišťuji a přemýšlím, zda mi to vyhovuje. Pokud ano, očekávám od muže, zda mne požádá o roku. Pak se rozhodnu.
Po oddání odcházím žít z mužem. Z toho potom vyplývá, že v případě na různé úsměvy a nabídky ostatních mužů již nereaguji. Protože si vážím toho, co mám doma a pracuji na tom abychom byli spolu spokojeni. Pak si rodinu chráním proti všem. Mělo by to být i u muže.
U Vás to asi takhe není. Jdete žít s mužem i když ho vlastně nemilujete a myslíte si, že se časem vše změní. Přece nebudu žít s někým, koho nemiluji. Za život se setkáváme s různými muži, kteří se snaží nás zaujmout, kteří se nám zalíbí. Ale pak již mají smůlu. Měli přijít dřív. Pokud jsem již vdaná nebo zadaná, muže miluji, mám dokonce i děti, tak to neřeším.
Vy jste zatím svobodná, tudíž volná. Setkáváte se s různými muži. Tak vybírejte. Pokud se s dosavadním mužem cítíte špatně, tak vybírám dál. Pokud cítíte, že je to ten pravý, cítíte k němu lásku, tak to řešte. Musíte ale sama, Nikdo to za Vás nerozhodne.
Zdravím. Držím palce.
0x
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.