Nejste přihlášen/a.

Přihlásit se do poradny

 

Jak dál?

Od: duschan* odpovědí: 10 změna:

Jsem s manželkou více jak devět let (z toho 4. měsíc jsme manželé). To, že jsem několikrát "zahnul" nebudu popírat, ale vždy šlo jen o sex ( a bylo to opravdu jen párkrát) a náš vztah to nepoškodilo, ba naopak...pak přišla svatba a přiznání sama sobě, že chci být jen s manželkou a vážně jsem to tak myslel... vážně jsem o to byl přesvědčený.

Po svatbě a po svatební cestě jsem se vrátil do práce a akorát nastoupila nová kolegyně, navíc s kterou úzce musím spolupracovat. Od počátku mezi námi byly sympatie, ale ve smyslu, podobný humor, podobný pohled na práci atd...Po měsící jsme odjeli na kongres a samozřejmě se to stalo, aniž bychom to plánovali. Nyní je to už víc jak měsíc, co se stýkáme, trávíme spolu víceméně veškerý volný čas, tak aby to bylo únsné, jak pro moji manželku, tak pro jejího dloholetého přítele...a ačkoliv to trvá měsíc, tak díky tomu, že máme nějaké zkušenosti (oboum je nám 30), tak si připadáme, že se známe deset let...

Kde je problém... jak dál...na jednu stranu, ona je pravý opak mé manželky - sebevědomá, pracovně úspěšná, dokáže mě "srvonat"...manželka je zase starostlivá, skvěle vede domácnost, ale nemám k ní respekt, o který bych hrozně stál...ale nějak si to nejde vnutit...

Jedinou brzdou, která je svým, způsobem výhrou, že kolegyně má přítele, které ho jak říká miluje a ví, že ho neopustí...a tak nemám potřebu dělat nějaké unáhlené rozhodnutí...ale svedlo mě to na myšlenku, zda má moje manželství smysl...bez ohledu na to, co mám teď s kolegyní...že v tom mém manželství chybí jedna zásadní věc a to je vášeň a respekt k ženě ve smyslu, že si ji budu vážit za něco jiného, než že mi nahrazuje mámu...:-/ takhle napsané to zní hrozně, já vím. Kdyby tohle u mé ženy bylo, tak bych byl nejšťastnější chlap pod Sluncem...ale ono to tam není...a já nevím, zda bez toho to je to pravé...

Má někdo podobnou zkušenost? Jak z toho ven? Díky všem.

 

 

10 odpovědí na otázku
Řazeno dle hodnocení

 

 

au1
hodnocení

0x

zeptejte se manželky, ta vám poradí, jak dál. asi to bude bolet :D

duschan*
hodnocení

Manželka ví, co mi "vadí"...ale samozřejmě neví, že se týkám s někým jiným...ale zajímá mně zkušenost někoho jiného...tyhle rady nepotřebuji, Díky.

au1

naco chcete zkušenost někoho jinýho, když nedokážete urdžet ptáka v kalhotách? už jen za to, že jste několikrát zahnul, jak píšete hned ze startu, bych vás pověsil za kule do průvanu.

 

bary
hodnocení

0x

Vaši situaci plně chápu. Je akorát problém, že vaše kolegyně svého přítele opustit nechce. Pokud bude váš vztah trvat nadále, uvědomte si, proč stále zůstáváte se svou manželkou. I přes vlastnosti, které vám u ni chybí a které jste nalezl u své kolegyně má určitě i spoustu jiných, které by vám u jiné ženy mohly chybět. Měla jsem podobnou situaci s mužem. Byl milý, hodný, vtipný. Na začátku vztahu se mi to líbilo, protože se lišil od ostatních mužů v mém okolí - nebyl to hajzl. Ale nebyl to...jak to říct.. dravec, nebyl moc cílevědomý ani ctižádostivý. Chyběla tam ta vášeň, jak už jste zmínil. Všechny první kroky jsem musela dělat já, přitom je o 5 let starší, tudíž jsem si myslela i zkušenější. A já s ním zůstávala ze soucitu, říkala jsem si, že člověka s podobně trhlým humorem asi těžko potkám. Přemýšlela jsem o nevěře, myslela jsem si, že je srab. Omyl. Srab jsem byla já. Protože jsem si problémy chtěla vyřešit nevěrou s někým jiným a ne rozhovorem s člověkem, na kterém mi záleželo. Vědšla jsem, že ho nemůžu změnit, že mu sebevědomí nepřičaruju ani nezměním jeho syl oblékání. Ale stačilo v ty správné okamžiky prohodit pár slov, o problému jsme si krátce pohovořili a příště jsme se snažili je nedělat. Kdybych mu byla nevěřná, sice bych trošku pomohla sobě, ale velmi ublížila jemu, i když by to nezjistil, v mé hlavě by mi to vrtalo. Proto bych to na vašem místě s ženou ukončila, ale zvažte pro a proti. Nejen co můžete rozvodem získat, ale i co můžete ztratit.

duschan*
hodnocení

Díky za reakci. A to je právě to nejtažší... co ztratím a co získám...Ztratím vše, co jsme si roky budovali, i když bez takového toho motoru osobního vztahu...z mé strany...a to je to, že vím, že toho jsem schopný, ba naopak, já to potřebuji...a vyměním to, za něco co může být, ale také nemusí...

To, že že kolegyně, nechce opustit svého přítele beru jako velké plus, protože jsem v rozpoložení, že bych byl schopný odejít za ní...a co se nyní zdá být jako úžasná věc, může být v dohledné době jako věc zcela zcestná...ale spíš se zamýšlím obecně...zda to, co mi chybí je důvod ke změně, či ukončení vztahu či ne :(

 

kami95
hodnocení

0x

Kolegyně přítele stejně neopustí, navíc ji neznáš tak dobře aby jsi věděl, že jí taky chybí některé vlastnosti..nikdo není dokonalý a ona určitě taky ne, ale to by jsi poznal až za pár let..jinak bych se kur..t přestala když ona svého přítele stejně neopustí..

 

martinaa*
hodnocení

0x

Největší chyba bylo svolení k sňatku od Vaší současné manželky.

Kdyby si nevzala děvkaře, co ji podváděl už před svatbou, tak teď mohla spokojeně žít s někým, kdo ji miluje beze všeho a netahá se s jinými. Jak z toho ven? Vzhledem k tomu, že (co si budeme nalhávat) budete sovji manželku podvádět vždy, když se na obzoru naskytne takováto podobná slečna, a navíc si své manželky nevážíte, pochybuji, že má mnaželství smysl. Vždy budete na daných slečnách vídat to, co Vaše manželka nemá, a navíc, jak píšete, respekt se nedá vynutit.

Je otázkou, zda se Vám po čase vztah se sebvědomovou, úspěšnou ženou, co Vás umí srovnat do latě, nezačne zajídat, protože takové slečny mají rády chlapi v hrsti, všichni je musí poslouchat a nezřídka se promění v pěkné fúrie. Jestli Vám pak nebude milejší hodná manželka doma - nicméně na jejím místě bych opravdu nečekala, až to zjistíte.

doplněno 06.12.13 18:06:

Naoko, sice drsné, ale *palec*.

 

naoko
hodnocení

0x

Jste vobyčejnej zbabělec. Nic víc, ubohej trapák co přelejzá z postele do postele.

9 let se taháte se ženskou, které tedy nevadí, že jí zahýbáte, před 4 měsíci si ji vezmete a po měsíci manželství už jí zahýbáte zas, protože prý nemá váš respekt. S nějakou co to má zřejmě jako vy . Někoho prý dlouholetě miluje ale s vámi šustí. Myslíte že jste její první přešlap. hahaha.

Tak si zbaběle počkejte až se to prosákne. Vaše žena bude tradičně zticha , tam vám nic nehrozí, přítel vaší dárkyně vám buď upraví úsměv nebo se vámi ani s ní špinit nebude a rovnou ji vykopne. Pak vás ona donutí k rozvodu, vy opět zbaběle budete dělat nešťastného, že ubližujete manželce, budete tady zase prosit o radu. Nakonec zůstanete s touhle kolegyní a navzájem budete mít volné pískoviště. Vás to bude štvát, že máte parohy a zase přijdete prosit o radu co máte dělat.

O vás ani kolo, drahý kongresmane.

duschan*
Dobra reakce. Diky. Myslim to vazne.

 

realista*
hodnocení

0x

Člověk není stroj u kterého lze měnit podle potřeby „hardware“ a to vždy pokorně s postupem stáří či doby jak se člověk vyvíjí a jak se mění jeho potřeby. Kdysi mu stačilo málo, měl jiné nároky, stačili mu jisté parametry. Pak zmoudří či se otrká, chce víc. Někdo chce pořád víc. Je to i lidská vlastnost, pořád něco dobývat, někam pokročit. Někdo si vyčítá, že za svého života to podstatné nestihl. I ve stáří si mnozí vyčítají...“to a to jsem mohl, bohužel kvůli manželce, kvůli dětem“... Někdo nad tím projeví lítost, že nebýt těchto okolností, mohli z nich být presidenti, objevitelé, mohli žít v blahobytu. Pro někoho je deprimující, že jeden může do Afriky, do Kanady a on – nic. Sedí doma, sere ho to. Přemýšlí nad tím, jak a proč. Každý je svého osudu strůjcem. Někteří jsou spokojeni s tím co mají, spokojeni s tím, čeho dosáhli. Někdy i málo stačí ke spokojenosti a k rodinnému štěstí. Většina žen dává přednost právě tomu rodinnému štěstí přednost. Většina, ne všechny. Prostě některé lidi něco pořád žene vpřed. Bez nich by se svět asi i zastavil. Ale to je zase otázka názoru. A ve třiceti se pudy projevují ještě dosti podstatně. S tím se mnohdy nedá nic dělat. Prostě to tak je. Zastřelit...
Těžko radit, těžko soudit. Kdo to nezažil, kdo nemá tyhle vlohy „hýbat světem“, mít dojem, že...“beze mne by to nešlo... tohle si nenechám prošvihnout“... Ono stačí už u některých, že nemůžou být bez koncertu toho a toho, i když vstupenka stojí i několik tisíc. Pro někoho nepochopitelná věc, pro jiného životní nutnost. Asi jsme každý jiný.
Máte ve svém životě obrovský dar, že máte nabídky, že o Vás má někdo zájem, můžete si zvolit – vybrat. Záleží na Vás, co z toho si vyberete, čemu dáte přednost. Pokud to nebudete vůbec řešit, nějak to vyšumí. Akorát vám po tom zůstane hořký pocit, že jste mohl – kdyby jste chtěl (?!). Ale co? - Pocit viny, pocit něčeho čeho jste nedosáhl, ve Vás zůstane. Povleče se s Vámi celý život. Lepší je situaci nějak řešit. Ať dopadne jak chce. Ale za nějakou dobu vše přebolí a můžete si i vyčítat, že jste udělal chybu když... Ale pořád lepší, než neudělat NIC a jen čekat, že to nějak dopadne, že to někdo vyřeší za Vás. To je jen můj názor, názor staršího...

 

 


 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.

Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.

Copyright © 2004-2025 Poradna Poradte.cz. Všechna práva vyhrazena. Prohlášení o ochraně osobních údajů. | [tmavý motiv]