0x
Dneska holt není moderní něco dělat jen tak, bez nějakého pseudodůvodu. Takže si musíme kazit každou činnost vymýšlením odůvodnění, proč ji vlastně děláme.
Přirovnám to k jídlu. Normální člověk se nají, když má hlad. Někdy si dá jen tak něco na chuť, někdy si dá opravdu něco výjimečného. A někdy, třeba na dovolené, vyzkouší místní specialitu. Ale nad převážnou většinou jídel prostě nepřemýšlí, bere tuto činnost jako samozřejmost, po jídle si není schopný delší dobu zapamatovat, jaké bylo, jíst je pro něj rutina.
Pak existuje skupina lidí, kteří v jídle nacházejí smysl života. Vyhledávají gurmánské zážitky, objíždějí vyhlášené podniky, rozebírají ingredience, způsob přípravy a servírování, prostě veškerý smysl podřizují jídlu coby koníčku.
V nejhorším případě se z jídla stane něco jako terorista-nepřítel. Jídlo musí být účelné, nejí se pro potěšení z něj, ale pouze k získání energie, v jídle není radost, je degradováno na přesný a přesně dávkovaný mix zdravých a přínosných potravin.
Já osobně se přikláním k první zmíněné variantě. Mám dost jiných zájmů, takže jídlo neberu jako cíl a důvod všeho bytí, zároveň ho mám natolik rád, že se snažím jíst to, co mi chutná, pestře, i když pro někoho možná obyčejně, rutinně a fádně, a přemýšlím nad tím, aby mě pořád jíst bavilo.
Radím vám totéž.