Nejste přihlášen/a.
Nevím, co mám odpovědět mé celoživotní kamarádce, proto bych chtěla znát vaše názory.Po ovdovění se seznámila s mužem o 10 let starším, jí je 72 let, jemu 82. Podotýkám, že dotyčný na svůj věk vůbec nevypadá, nikdy nedělal těžkou práci a je na tom fyzicky i duševně velmi dobře, dosud též řídí auto. Znají se zhruba 1 rok, navštěvují se pravidelně vždy 1 týden on u ní a 1 týden ona u něho Mají to k sobě zhruba 100 km. Nyní přítel kamarádce navrhuje, aby oba své byty prodali a koupili něco většího, aby měli více prostoru. Háček je však v tom, že on by chtěl napsat byt pouze na něho s tím, že on dostane za byt podstatně větší částku než ona. V bytě by měla zřízeno " věcné břemeno ". On má 1 syna, ona 2 děti.Mám o kamarádku pochopitelný strach a nechci, aby dopadla špatně, zároveň chápu, že to neustálé dojíždění oba tak trochu omezuje a unavuje. Já jí radím, ať vše ještě jednou důkladně zváží než udělá nějaké zásadní rozhodnutí. Zajímalo by mě, jak byste se zachovali v podobné situaci a co byste poradili?
Ona ať nic neprodává a nikam se nehrne! Ve finále ona bude dělat pečovatelku v bytě, který jí nepatří. Jeho syn ten prostorný byt zdědí a paní nebude mít kam jít. Paní má již dospělé děti, ty by jí to měly vymluvit. Řešení by bylo, kdyby jeden vyměnil byt /prodal a koupil/ v místě bydliště toho druhého. Byli by ve stejném městě blízko sebe, ale každý ve svém.
Ja bych to nechala tak. Jsem o rok starsi nez ona, dva roky vdova a zadnyho dedka bych nesnesla. Ale nejde jen o to, pan bude asi vypocitavej a pani na druhe strane by to nemela udelat kvuli svym detem. Vzhledem k jeho veku se z ni muze stat pecovatelka. Za me teda ne! A to nechci byt zla. Liska me predbehla.
Přídávám se k itz , jelikož spousta rozumných názorů již zazněla. Turnusové pobývání spoleřně v bytech partnera se zdá osvědčilo. Ale není to trvalé řešení, kdy se mohou již více prohloubit charakterové vady již dnes vyčnívající na povrch. Hlavně se nenechte vmanévrovat do nápadu partnera. Nic neprodávejte. Mohla byste za čas litovat svého rozhodnutí.
Jestli pánovi nekouká parte ze zadku, tak společné bydlení považuju za správné rozhodnutí. Zajištění jejího vkladu služebností však postrádá logiku. Jestli pán není mdlého rozumu, bylo by možné uvažovat i o ne zcela férovém jednání. Spravedlivé by bylo uvažování o rovném vkladu nebo zapsaném nerovném podílu.
To by si mala pani vydiskutovat so svojimi detmi :
- ci maju zaujem o jej byt po jej smrti (napr ci je to nieco s dobrou trhovou cenou alebo nejaky "povodny stav" kdesi na okraji mesta), rozumej, ci ho niekto z nich bude obyvat alebo ho predaju
- ci davaju prednost dedeniu bytu alebo penazi (pan nech si kupi byt cisto za svoje a ona moze zase peniaze z predaja bud hned darovat detom alebo ich investovat do fondov)
- nie celkom chapem, na co je dvom starym ludom vacsi byt, mali by byt schopni v pohode fungovat v dvoj, max troj izbovom
Děkuji všem za upřímné odpovědi, mám stejný názor jako tady většina. Vše s kamarádkou proberu a doufám, že mě poslechne. I kdyby se rozešli, je pořád lepší, když bude nešťastná měsíc , než kdyby proplakala zbytek života ! Určitě bude brát i ohled na své děti.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.