Kolik měsíců mlčení partnera nez rozvod?

To nemluvení, to je strašný trest, citové vydírání. Takhle nás trestala maminka a bylo to strašné. Nepíšete, jestli máte děti a jak to nesou. S dnešním rozumem, po životních zkušenostech, já bych to neřešila. Vůbec! Přijala bych to, že tady není, zařídila bych si svůj život. Nejprve bych se s tou situací srovnala sama v sobě, došlo by mi, že jsem svobodná. Našla bych si svůj systém žití, zábavu, koníčka, přátele. Jestli se nechcete vdávat, není třeba soudní rozsdek o rozvodu. Konec konců, je to jen papír. Svoboda a nezávislost není v papíru, ale v člověku. Pozor, neplést svobodu se promiskuitou, se sexem!

Z vašeho popisu vyplývá, že jste na takové jednání zvyklá. Já bych takového člověka považoval za naprosto nepoužitelého úchyla a byl by okamžitě vyřazený z výběru při prvním náznaku takového chování. Řešení stejné jako u alkoholu nebo jiné závislosti. Okamžité léčení na psychiartii nebo návrh na rozvod.

Podejte žádost o rozvod a dejte mu vědět, že to myslíte vážně. Pokud ho ani tohle nerozmluví, tak není důvod manželství držet.

Máte již dlouholeté manželství. Vy se asi rozvézt nechcete. Řekla bych, že se v tomto případě jedná o psychické týrání. Nevydržela bych to. Vnímám to jako Vy.

Píšete, že Vám manžel dával tento trest tichem běžně. To znamená, že se to pouze stupnujě k horšímu. Zvykl si na to, že trpíte, tak to dělá nadále. Léčí si na Vás komplex méněcennosti. Stárne, není spokojený sám se sebou, možná je i nemocný a neví jak dál. Myslí si, že pokud by se rozvedl, že by se vše vyřešilo.

Chtělo by to nějakého odborníka. Psychologa. Tam ho ale asi nedostanete. Nevím, jak jste žili doposud, zda máte již velké děti, chodíte do práce nebo jste již v důchodu, bydlíte ve svém, nebo v manželově domě. Nevadí.

Myslím si, že by to od Vás chtělo nějakou pecku aby se vzpamatoval a uvědomil si, že Vás může také ztratit. A to možná asi ani nechce. Hezky bych se oblékla, šla se projít, třeba do města, na procházku, do cukrárny a pod. a po nějaké hodině bych se vrátila. Několikrát do týdne bych to opakovala. Prostě nějakou změnu. Možná si uvědomí, že Vás opravdu ztrácí a začne komunikovat. Pokud ne, tak bych si postupně začala žít svůj život. Jako svobodná.

Držím Vám palce aby se vše změnilo k lepšímu.

Jak už psali jiní, nemá ani za mně smysl se s ním trápit. Podle popisu se jedná o člověka, který není schopný komunikovat a řešit problémy na úrovni dospělého člověka.

Rozvod by byl asi smysluplnější pro obě strany. Ukončíte, minimálně své, trápení a ve finále možná budete schopni následně spolu rozumně komunikovat a třeba si i přátelsky popovídat. Ale za současného, manželského, stavu asi nikoli.

Přeji brzké vyřešení a do budoucna i rozumnějšího chlapa, se kterým budete spokojenější.

Máte v podstatě 2 možnosti. Buď podat neprodleně žádost o rozvod, nebo mu to "vrátit" tím, že se totálně přestanete starat o domácnost. Ovšem obávám se, že k rychlému rozvodu povedou obě možnosti. Ať tak nebo tak, vy si uvolníte prostor pro další kvalitní život namísto života vedle věčně uraženého malého kluka. Nic jiného totiž váž "manžel" není.

komunikace je základem dobrého vztahu

Objednejte se do manželské poradny. Tam si věci ujasníte. Jeho nebude potřeba , stejně by s vámi asi nešel.

Podle toho se rozhodnete, jak dál. Ale toto není k žití : pro vás.

Hodně sil přeji a koukejte si uspořádat život lépe.

Dneska se tomu říká pasivní agresivita. Já se mám ráda, já už bych byla dávno pryč. Život je krátkej, proč ho protrpět? Tak tu žádost o rozvod podejte... Nepíšete věk, děti, důvod proč setrváváte?

I když se , dnes už spíš výjíměčně pohádáme, a jeden nebo druhý žeaspoň dva dny s drzhým nepromluvíme, stejně to jeden a ani druhý evydržíme, nejdéle do večera!