Mám jít k psychologovi/psychiatrovi?

Řada lidí má problémy mluvit před ostatními. A zase jiní se v předvádění přímo vyžívají.

Měla bys to trénovat a nic si nedělat z toho, když to nebude dokonalé. Pro introverta to je vždy obtížnější.

Referát před celou třídou není normální? Nebo jsem to špatně pochopil?

Potom by jsi to měla řešit. V nějaké míře ti to určitě pomůže, ale ten nekomfortní pocit bude asi pořád převládat a jako introvert tyto situace nikdy nebudeš vyhledávat a budeš se jim vyhýbat.

Ale nebudeš se z toho hroutit a nesnášet se. Od toho ti určitě odborná pomoc pomůže a nebo donutí přemýšlet, co by jsi si našla, aby to pro tebe bylo snesitelnější a zvládnutelné.

Psychologa se neboj.

Držím palce

Asi nejlepší bude přes svého dětského lékaře. Když Vám dá žádanku, tak nebudete čekat dlouhé týdny, než příjdete na řadu a měla by to hradit pojišťovna. Teda doufám, že to bude rychlejší. Zkuste podle referencí nějakému dětskému, nebo prostě dobrému psychologovi zavolat a zeptat se, jaké jsou čekací lhůty. Jsou i tací, hodně vytížení, co Vám řeknou, že koncem března.

Zatím, než se k psychologovi dostaneš, zkus brát aspoň Mg a B6. Je to na stresy a nervozitu. Mají v lékárně v jedné formuli. Dobrá jsou i homeopatika AKH.

Nutné to snad není, nicméně si myslím, že by určitě nebylo na škodu, kdyby s vámi mamka zašla pro radu k dětskému psychologovi, toho se není třeba bát (nikoliv k psychiatrovi, duševní nemoc snad nemáte, jedná se nejspíš jen o psychickou disbalanci).

Já taky nejsem nijak nadšenej z toho, když mám mluvit před publikem. Proto jsem radši, když se toho zhostí někdo jinej (šéf nebo kolega) no ale když už to musí být, tak to prostě nějak překonám. Ono stejně u toho plátna člověk ty lidi ani pořádně nevidí.

A to moje zaměstnání obnáší čas od času (většinou tak jednou dvakrát do roka) prezentovat výsledky v angličtině před mezinárodním publikem. (Zase na druhou stranu jsou to lidi, které možná už nikdy neuvidim.) No zase odměnou je mi služební cesta někam většinou na Slovensko, protože to už je zahraničí a je ještě celkem levné, a túry třeba ve Vysokých Tarách. Jiné zahraničí jsem už dávno neměl, ono peněz je málo, takže většinou je snaha nalézt nějakou mezinárodní akci v čchách nebo na Slovensku. Předloni to díky kovidu bylo chorvatsko, protože ti jediní zaručovali, že se akce uskuteční, i kdyby měla být formou telekonference (což se naštěstí nestalo). No ale když vezmu jen cestu, která tam stojí 8 tisíc, zatímco na slovensko tak 2 tak to se mi už asi nepodaří zopakovat.

Je otázka jak postupovat, doporučení k psychologovi by měl dát praktický doktor. Ale je otázka, co s tím ten psycholog bude dělat, jestli vás pošle na nějaké skupinové psychoterapie nebo nevim, ale na to je studovaný on. Stejně tu změnu musí udělat člověk v sobě, psycholog mu k tomu snad pomůže.

Je taky dobré mít tu prezentaci nebo referát perfektně nacvičený (no letos jsem se tuhle novinku dozvěděl 14 dnů předem, že ten, kdo to měl přednášet onemocněl a jedu já), pak vás nic nerozhází. Prostě jenom to, co jste si doma zkoušela do zdi nebo zrcadla předvedete publiku a přitom na něj můžete zapomenut (teda samozřejmě je dobré aspoň předstírat oční kontakt, i když budete koukat někam za něj, aby vás neznervózňovalo).

Souvisí tvůj pocit úzkosti s tím, že na tvoji osobu zaměřená třídní optika týkající se odívání? Někde ses zde tuším ptala, jak přemluvit rodiče na koupi obuvi.